Kaple svatého Václava skrývá nejen korunovační klenoty

Kaple svatého Václava skrývá nejen korunovační klenoty

Nezapomeňte si při návštěvě naší katedrály prohlédnout kapli sv. Václava, nejvzácnější a nejcennější prostor, který lze bez nadsázky nazvat srdcem české země a pro návštěvníky i účastníky bohoslužeb jsou jeho dveře otevřeny alespoň k nahlédnutí.

Kaple byla zbudována nad hrobem svatého Václava, knížete a věčného panovníka Českého království, který zde odpočívá již déle než 1000 let. Původně bylo jeho tělo po převezení ze Staré Boleslavi pochováno v apsidě románské rotundy, která se stala součástí i pozdější tzv. Spytihněvovy baziliky. Ta byla v souvislosti se stavbou gotického chrámu zbořena, ale hrob světce zůstal na svém místě. Jistě nemusíme připomínat obecně známé skutečnosti o uložení korunovačních klenotů Českého království v Korunní komoře přístupné právě z této kaple.

Socha svatého Václava

 

V rámci seriálu příspěvků na téma skryté poklady naší katedrály Vám chceme zprostředkovat detailnější pohled na unikátní a překrásnou výzdobu tohoto vzácného prostoru. Pod zděnou římsou je kaple vyzdobena jako nebeský Jeruzalém, popsaný v Písmu Svatém v knize Zjevení svatého Jana: „…Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ…. Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál.“ Čtyři stěny kaple jsou skutečně rozděleny každá na tři díly a jsou dekorovány jaspisy a dalšími polodrahokamy vloženými do pozlacené malty. Obdobně je ostatně koncipována i koruna svatého Václava, která se skládá ze 4 dílů ve tvaru lilie se třemi listy, posázené drahými kameny. Výzdoba pod římsou pochází ještě z doby císaře Karla IV. a mezi polodrahokamy nalezneme malby zobrazující světce a nad oltářem Krista na kříži, kterému se klaní sám císař Karel s jednou ze svých manželek – některé prameny hovoří o Blance z Valois, jiné o Elišce Pomořanské.

Hlavní oltář kaple

 

Za pozornost ale stojí také o něco mladší nástěnné malby nad římsou, které nechal vyhotovit král Vladislav Jagellonský. Sám je zobrazen nad hlavním oltářem se svojí manželkou Annou z Foix. Autor těchto maleb není bezpečně doložen, někdy jsou přisuzovány Mistru Litoměřického oltáře. Malby zobrazují několik scén ze života svatého Václava. Přímo nad vstupem na schodiště do korunní komory, uzavřeným známými dveřmi se sedmi zámky, můžeme vidět setkání knížete Václava se saským vévodou a východofranským králem Jindřichem Ptáčníkem, který Václavovi předává ostatky svatého Víta, hlavního patrona naší katedrály. Nad západním vstupem do kaple pak uvidíme setkání knížete Václava s Jindřichem Ptáčníkem na říšském sněmu. Zobrazena je zde také událost propuštění nespravedlivě uvězněných při převozu těla světce do Prahy, jeden ze zázraků připisovaných svatému Václavu.

Jagellonská nástěnná výzdoba

 

V neposlední řadě pak stojí za pozornost scéna zavraždění svatého Václava bratrem Boleslavem u dveří kostele sv. Kosmy a Damiána, kterou můžeme nejlépe vidět při pohledu od západních dveří kaple přímo nad náhrobkem světce. Náš svatý kníže se v poslední chvíli svého pozemského života drží klepadla na dveřích ve tvaru lví hlavy. Takové klepadlo je k vidění na dveřích severního vstupu do kaple a dle legendy sem bylo přeneseno právě ze Staré Boleslavi. Zda se ho svatý Václav v okamžiku své smrti opravdu držel, není nikde písemně doloženo. Původ tohoto klepadla je však kladen skutečně nejpozději do 11. století, mohlo by tedy být ještě starší a jeho autenticitu proto nelze ani vyloučit.

Autor: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    Requiem za našeho arcibiskupa Dominika

    „Tobě přísluší chvála, Bože, na Sionu! A Tobě se splní slib v Jeruzalémě! Vyslyš modlitbu mou, k Tobě všeliké tělo přichází.“

    Vznešená hudba našeho světoznámého skladatele, mimořádně talentovaného a přitom pokorného a zbožného muže, který každé své dílo zakončoval slovy „Bohu díky!“ bude znít v sobotu v naší katedrále při rozloučení se zesnulým arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou. Ten měl dílo Antonína Dvořáka v oblibě a není divu. Dvořák byl velmi inspirující osobnost svým životem i dílem. Requiem b moll zkomponoval v roce 1890. Zhudebnil však latinský text, který je sám o sobě ještě mnohem starší, vyvíjel se po staletí a jeho dnešní podoba je z 16. století. Requiem zaznívá při mších svatých za zemřelé císaře a krále, biskupy i kněze, stejně jako za laiky všech stavů, bez ohledu na jejich věk a společenské postavení.     

  • Pozemská pouť Dominika kardinála Duky bude završena v katedrále

    Pozemská pouť Dominika kardinála Duky bude završena v katedrále

    Duše našeho emeritního arcibiskupa Dominika již prošla branami věčnosti a my se v těchto dnech zvláště modlíme za to, aby náš pastýř a bratr za nimi nalezl otevřenou náruč našeho Pána, zakusil jeho milosrdenství a byl přijat do Jeho slávy. Jeho pozemské tělo však ještě jedna cesta čeká. V sobotu 15. listopadu zamíří ještě jednou do naší katedrály, kterou tentokrát již neopustí a která se stane jeho pozemským domovem natrvalo. Po mši svaté v ní totiž spočine po boku pěti svých starších spolubratrů v biskupské službě, kde bude očekávat onen den, kdy Kristus znovu přijde ve slávě a bude soudit živé i mrtvé, jak věříme a vyznáváme.

  • Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

    Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast  na svých zaslíbeních. 

  • Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

    Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.  

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

    Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.

  • Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

    Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení