3. 2. 2025

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – VI. díl: Kult svatého Vojtěcha na Tiberském ostrově

Nedaleko samotného srdce starověkého Říma, na dohled od pahorku Palatinu s ruinami císařského paláce a přímo naproti zaniklému sportovišti nazývanému Circus Maximus se uprostřed Tibery nachází velký ostrov. S městem jej spojuje stařičký most zvaný Pons Fabricius, který zde stál již v době, kdy se v Judském království a pozdější římské provincii Judea narodil, žil a byl ukřižován náš Pán Ježíš Kristus. Na ostrově stojí krásná bazilika s bohatě zdobeným interiérem, zasvěcená svatému apoštolu Bartoloměji. Do barokní podoby byla přestavěna po povodních v 16. století, které ji těžce poškodily. Původně však byla tato římská bazilika zasvěcena našemu svatému mučedníkovi, druhému pražskému biskupovi a jednomu z hlavních patronů české země a naší katedrály svatému Vojtěchovi. Ještě dnes bychom zde našli dochované odkazy na tohoto našeho světce. Jedním z nich je starobylá mramorová studna, umístěná před hlavním oltářem. Na ní se dochovala plastika Krista, císaře Otty III. a právě svatého Vojtěcha.

Mramorová studna s vyobrazením svatého Vojtěcha

V době mučednické smrti tohoto pražského biskupa již Římská říše v západní části Evropy neexistovala a starověké budovy v Římě byly proměněny v ruiny. Východofranští králové a saští vévodové z dynastie Liudolfingů se však snažili slávu zaniklého západořímského impéria vzkřísit a v roce 962 se jim to defacto podařilo, když byl syn slavného vévody Jindřicha Ptáčníka Otto I. v Římě korunován císařem. Středověká římská říše vznikla na značně odlišném půdorysu a těžiště moci jejího císaře se nacházelo mimo Apeninský poloostrov. Řím však byl jejím formálním a duchovním centrem a alespoň v prvních stoletích její existence byli její císařové v Římě korunováni. Jedním z takových císařů byl i náš král Karel z lucemburské dynastie, který do dějin vstoupil právě jako císař Karel IV. Obnovenou římskou říši se podařilo rozvrátit až francouzskému císaři Napoleonovi a definitivně byla zrušena v roce 1806.

Panovníci z první dynastie obnovené římské říše měli také úzké vazby na České knížectví. Sám Jindřich Ptáčník navázal blízký vztah a spolupráci s naším svatým knížetem Václavem, kterému věnoval ostatky svatého Víta, pro jejichž uložení svatý Václav zakládá rotundu na Pražském hradě, která se později stala naší první katedrálou. Jindřichův pravnuk Otto, který vládl obnovené římské říši v letech 995 – 1002 jako císař Otto III., pak byl pro změnu blízkým přítelem svatého Vojtěcha.

Svatý Vojtěch zemřel v roce 997 mučednickou smrtí během své misijní činnosti v Prusku. Jeho ostatky pak vykoupil polský kníže Boleslav Chrabrý, který je převezl do Hnězdna. Dne 10. ledna jsme si v jednom z předchozích článků připomněli kulaté výročí 970 let od úmrtí českého knížete Břetislava I., který Hnězdno vyplenil a světcovy ostatky odvezl. Ty byly následně uloženy do nového hrobu v kapli před rotundou svatého Víta na Pražského hradě a symbolické místo Vojtěchova hrobu nalezneme dodnes uprostřed hlavní lodi naší katedrály, zatímco jeho dochované ostatky jsou uchovávány v oltáři ve Staré arcibiskupské kapli v nejstarší části chrámu postavené ještě Matyášem z Arrasu. Císař Otto III. však měl původně jiné plány. Hrob svého přítele Vojtěcha v Hnězdně osobně navštívil a v roce 1000 zahájil stavbu jemu zasvěceného kostela na Tiberském ostrově, kde měly být ostatky našeho svatého patrona uloženy. To se podle všeho také podařilo, v kostele měla být uložena část jeho ramene a rukou. Císař sám sídlil na nedalekém pahorku Aventinum a kostel tak byl budován nadohled od jeho paláce.

Kostel svatého Bartoloměje

Kromě ostatků svatého Vojtěcha byly v kostele na Tiberském ostrově uloženy také relikvie svatého apoštola Bartoloměje. Postupem času úcta ke svatému apoštolovi převládla a kostel své zasvěcení změnil. V důsledku pozdějších přestaveb a zejména po katastrofální povodni v roce 1557 také značně změnil svoji podobu, ta dnešní vznikla až po barokní přestavbě.

Dochovaná studna v kostele však obsahuje nejstarší dochované zobrazení našeho biskupa vůbec. Svatý Vojtěch se zde nachází ve společnosti Pána Ježíše Krista a císaře Otty III. Pozoruhodné je však také arcibiskupské pallium, které má svatý Vojtěch na krku. Pražské arcibiskupství však vzniká až ve 14. století. Pallium na krku svatého Vojtěcha se tak spíše vztahuje na arcibiskupství v Hnězdně, které vzniklo již v roce 1000 a bylo založeno v přítomnosti císaře Otty III. nad světcovým hrobem a jeho bratr svatý Radim se stal prvním arcibiskupem.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Deensel, https://www.flickr.com/photos/deensel/24824736817/

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.