22. 11. 2025

Slavností Ježíše Krista Krále zakončíme liturgický rok

Na poslední neděli liturgického roku tradičně připadá slavnost Ježíše Krista Krále, která celý roční cyklus oslavující a zpřítomňující důležité události z dějin spásy logicky završuje. Kristus, náš vykupitel a vítěz nad smrtí, Alfa i Omega, počátek i konec, Pán všech věků, který vládne dějinám, jehož je království i moc i sláva po všechny věky věků – právě těmito slovy, které oslavují Krista jako vítězného krále, kněz doprovází již žehnání velikonoční svíce o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Poté, co Kristus vstoupil do nebe, na jeho apoštoly sestoupil Duch Svatý a jak píše svatý Pavel v listu Židům, „Kristus se pak navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož.“ Právě slavností Kristova královského majestátu pak na konci listopadu liturgický rok vyvrcholí.

Ačkoliv Kristus sám se ke svému královskému majestátu přihlásil již před Pilátovým soudem a na jeho kříž ještě před jeho vítězstvím nad smrtí nechal Pilát umístit tabulku s nápisem „Ježíš Nazaretský, Král židovský,“ kupodivu je tato slavnost oslavující Krista jako krále velmi mladá. Vyhlásil ji až papež Pius XI. v roce 1925 a teprve následující rok byla poprvé církví slavena. Původně připadala na poslední říjnovou neděli. Jak uvádějí mnohé prameny, papež tak pravděpodobně reagoval na hromadný pád několika evropských císařství a království po I. světové válce, který vyhlášení této slavnosti předcházel. Lidská moc je pomíjivá, avšak Kristovo kralování trvá navěky.

Při této novodobé slavnosti však v naší katedrále uslyšíme jeden více než tisíc let starý latinský hymnus, který je možná nejstarším dochovaným hymnem oslavujícím Krista vůbec a který Krista vzývá jako vítězného krále. Zpíváme ho tradičně na závěr nešpor během procesí v jeho nezkrácené chorální verzi. Svůj prapůvod má tento hymnus již ve starověké Římské říši, odkud jej převzal první středověký císař Karel Veliký a etabloval se ve Franské říši. Jedná se o Laudes regiae, tj. královské chvály. V různých obměnách se takové chvály zpívaly při korunovacích císařů Svaté říše římské, slavnostních papežských bohoslužbách a dříve také při papežských korunovacích.

Tento hymnus byl v průběhu staletí různě upravován a doplňován pro různé příležitosti a aktualizován, abychom v něm prosili za našeho úřadujícího papeže i biskupa. Neměnný je pak známý trikolon „Christus vincit, Christus regnat, Christus imperat!“ („Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem!“). Ten je následně doplňován modlitbami za církev, za papeže, za biskupy a za všechny lidi dobré vůle. Voláme ke Kristu, aby nás vyslyšel – Exaudi Christe! a vyprošujeme našemu papeži život, mír a blaho věčné – pax, vita et salus perpetua. Voláme ke Kristu, Panně Marii, svatým apoštolům a dalším svatým, aby mu přispěchal na pomoc – Salvator mundi, tu illum adiuva! Stejně tak biskupům a všem lidem dobré vůle.

Zvláště nádherný a působivý je závěr tohoto starobylého hymnu, který naše prosby za církev zakončuje opět oslavou Krista krále: „Ipsi soli imperium, laus et iubilatio per infinita saecula saeculorum. Amen. Tempora bona habeat! Tempora bona habeant redempti sanguine Christi! Feliciter! Feliciter! Feliciter! Pax Christi veniat! Regnum Christi veniat! Deo gratias! Amen!“

„Jen jemu patří vláda, chvála a sláva po všechny věky věků. Amen. Časy blahé ať přijdou k nám! Časy blahé ať přijdou k nám Kristovou krví vykoupeným! Radujme se! Radujme se! Radujme se! Ať přijde Kristův pokoj! Ať přijde Kristovo království! Bohu díky! Amen.“

Na slavnost Ježíše Krista Krále pak naváže poslední týden liturgického mezidobí. V něm budeme slavit mimo jiné tzv. Červenou středu, novodobou památku našich bratří a sester pronásledovaných a trpících pro víru, která v českých podmínkách zvláště dobře zapadá do období oslav 17. listopadu, který připomíná konec totality spojený také s koncem dlouhodobého pronásledování církve a jejího systematického potlačování v Československu a nabytí nových nadějí. Následný sobotní večer již modlitbou prvních nešpor z 1. neděle adventní otevře bránu nového liturgického roku, kdy budeme další čtyři neděle očekávat příchod našeho Spasitele.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.