Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

V minulém týdnu jsme oslavili slavnost Nanebevstoupení Páně, která každoročně připadá na 40. den po oslavě Pánova slavného vzkříšení. Bylo to další čtyřicetidenní období liturgického roku, protože právě po 40 dní po svém zmrtvýchvstání se Kristus zjevoval svým učedníkům, než s nimi vystoupil na Olivovou horu, kde k nim naposledy promluvil, následně vstoupil vzhůru do nebe a oblak jim ho vzal z očí, jak stojí ve Skutcích apoštolů. Počínaje touto slavností se po dalších devět dní připravujeme během takzvané svatodušní novény na poslední slavnost velikonoční doby, slavnost Seslání Ducha svatého, která letos připadá na neděli 24. května.

Tak jako o velikonoční vigilii církev ráda křtí, protože ten den Kristus nás svou vykupitelskou smrtí na kříži a slavným vzkříšením získal pro život věčný, slavnost Seslání Ducha svatého je vhodnou příležitostí zejména pro udílení svátosti biřmování. To vůbec poprvé v naší katedrále bude tuto neděli udělovat arcibiskup Stanislav Přibyl, a to při mši svaté, která začne v 10 hodin. V církvi je udílení této svátosti spojeno s pomazáním křižmovým olejem na čele, vložením ruky na hlavu a slovy „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ Standardně tuto svátost udílí právě biskup. Stejně jako křest je možné tuto svátost přijmout pouze jedenkrát za život, protože jejím udělením je do člověka vtisknuto nezrušitelné znamení.

Událost, kdy se Kristovi učedníci padesát dní po Jeho slavném vzkříšení setkali společně na jednom místě, kde následně v místnosti začal vát silný vítr, nad každým z nich se rozhořel plamen a všichni byli naplněni Duchem svatým, aby následně začali kázat radostnou zvěst všem národům v jejich vlastních jazycích, které dosud neznali, se stala námětem několika krásných a zajímavých uměleckých děl i v pražské katedrále, a to napříč staletími.

 

Interiér Svatováclavské kaple na fotografii Františka Nedbala

 

Jedno z nejstarších vyobrazení by většina návštěvníků v naší katedrále hledala velmi těžko. Nachází se totiž na málo přístupném místě ve Svatováclavské kapli, za novogotickými dveřmi v západní stěně, které v roce 1913 osadil do obnoveného západního vstupu do kaple poslední dómský stavitel Kamil Hilbert. Během dne bývají tyto dveře zpravidla otevřené dokořán a zakrývají tak poslední malbu slavného pašijového cyklu, která je vymalována v sousedství slavných dveří se sedmi zámky, které vedou do korunní komory. Pašijový cyklus je v dolní partii stěn Svatováclavské kaple vyhotoven jako kombinace olejových nástěnných maleb a inkrustací leštěných drahých kamenů, vložených do pozlacené malty, které mají připomínat hradby nebeského Jeruzaléma, popsaného ve Zjevení Janově. Cyklus začíná modlitbou Krista v Getsemanské zahradě a zobrazuje všechny následné důležité události přes ukřižování a uložení Krista do hrobu, vzkříšení a nanebevstoupení, které zůstávají očím návštěvníků většinou skryté za baldachýnem nad hrobem svatého Václava a končí právě sesláním Ducha svatého. Tradičně je uprostřed učedníků zobrazena samotná Matka Boží Panna Maria v modrém plášti.

 

Vitráž seslání Ducha svatého v kapli sv. Ludmily na fotografii Radoslava Vnenčáka

 

Úchvatným dílem moderní doby je pak nádherná vitráž v kapli svaté Ludmily, poslední kapli v dostavěné části katedrály u jejího východu. Výzdoba kaple vznikala v dobách první československé republiky, kdy na dokončení katedrály pracoval také významný český malíř Max Švabinský. Katedrála mu vděčí hned za několik velkolepých vitráží včetně té největší v transeptu, která zobrazuje Poslední soud. V kapli svaté Ludmily zanechal Max Švabinský hned dvě velká díla. Na západní stěně můžeme obdivovat mozaiku zobrazující Křest Páně, vitrážové okno pak ukazuje právě scénu seslání Ducha Svatého. Vitráž vznikla ještě před vypuknutím II. světové války, a sice v letech 1934 – 1935. Donátorem vitráže byl pan Antonín Seidl-Natali, původně pekař a cukrář v Edinburgu, který je vyobrazen úplně vpravo dole s preclíkem v ruce. Ikonografický námět zpracoval Josef Cibulka, Max Švabinský sám pak doplnil ještě Krista v červeném plášti ve vrcholu okna. Podobně jako většina ostatních vitráží v dostavěné části katedrály zaujme toto okno velmi specifickým vzezřením. Jedná se totiž v plném rozsahu o mozaiku. Celá scéna je zde kompletně vyskládána z drobných barevných sklíček různých tvarů, vložených do velmi složitého olověného a cínem zalitého skeletu. Odlišuje se tak i od ostatních Švabinského vitráží v katedrále, které jsou zpravidla řešeny jako kombinace mozaiky a malby na skle, kde většinou alespoň obličeje postav jsou vymalovány. Zvláště působivá je pak tato vitráž během jasných dní, kdy takto bohatou skleněnou mozaiku prozáří polední slunce.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák, František Nedbal a Petr Synek z Člověka a Víry

Aktuality & články

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení