Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Význam pražské katedrály rostl společně s postavením Českého knížectví a později království v Evropě. Již samotné založení románské rotundy svatého Víta na Pražském hradě naším svatým knížetem Václavem mělo svůj původ v mezinárodních vztazích a zahraniční politice našeho knížete. Relikvii římského světce z počátku 4. století, svatého Víta, získal náš kníže od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V následujících staletích se český stát etabloval jako součást středověké Svaté říše římské a jeho význam nadále rostl. V roce 1212 získává český kníže Přemysl Otakar I. od císaře Friedricha II. dědičný královský titul a český král se v průběhu 13. století stal jedním ze sedmi říšský kurfiřtů, nejmocnějších knížat v říši s právem volit jejího panovníka. Tím byl římský král, který směl být po splnění několika podmínek korunován v Římě císařem.  

Vedle římského krále byl český panovník jediným dalším králem na území říše a stoupající prestiž Českého království měla pochopitelně svůj dopad na rozvoj panovnického sídla v Praze. Bylo jen otázkou času, kdy se český král sám poprvé chopí císařského trůnu. Přemyslovcům se to již nepodařilo, ale velký zlom nastal v době vlády prvních Lucemburků. Ještě za života krále Jana Lucemburského se podařilo dosáhnout povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, naše katedrální kapitula se stala kapitulou metropolitní a na pražského arcibiskupa přešlo právo korunovat české krále. To původně náleželo arcibiskupovi v Mohuči, který byl rovněž jedním ze sedmi říšských kurfiřtů. Tyto události vedly též k růstu významu pražské katedrály a nároků na reprezentaci. Právě proto byla v polovině 14. století zahájena stavba současného nádherného gotického dómu, která postupně nahradila předchozí románskou baziliku. Poté, co byl Karel IV. korunován římským císařem a jako své sídlo si zvolil Prahu, stává se Praha a její hlavní chrám skutečnou říšskou metropolí.

 

Požár Hradčan v roce 1541

 

V dalších stoletích se pak spojení římské císařské a české královské koruny v osobě jednoho panovníka stávalo čím dál více obvyklé. České království se navíc stalo součástí větší personální unie, kdy jeden panovník byl zároveň českým i uherským králem, rakouským arcivévodou, králem, vévodou a knížetem v dalších zemích a římským, později už jen rakouským císařem. Ne vždy se však tento mocnář rozhodl sídlit v Praze. Dokonce ne všichni naši panovníci se rozhodli v naší katedrále korunu z rukou pražského arcibiskupa přijmout. Za vlády panovníků z habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie se jako panovnické sídlo ustálila Vídeň. Pražský hrad tak zdánlivě osiřel a z torza české korunovační katedrály, poničeného zejména požárem v roce 1541 a pruským bombardováním v roce 1757 se stávala impozantní ruina uprostřed hlavního města Čech, jak ji nazval jeden německý cestopisec. Přesto však naše katedrála svému účelu nadále sloužila. Naši kanovníci v ní konali bohoslužby, Habsburkové jednou za čas Prahu navštívili a mnozí z nich se do ní nadále odebírali v korunovačním průvodu, aby podstoupili obřad korunovace na českého krále. Velkou událostí byla kanonizace svatého Jana Nepomuckého a mnozí panovníci podporovali myšlenku dostavby hlavního pražského chrámu, ze kterého po požáru v roce 1541 zůstala stát pouze nedostavěná velká jižní věž a chór s věncem kaplí a vnějším opěrným systémem. Po neúspěšném pokusu o barokní dostavbu trojlodí s impozantní kopulí v 17. století vyprojektoval dvorní architekt Marie Terezie Nicolo Pacassi barokní ochoz a přilbici velké jižní věže, která se dochovala dodnes a teprve od poloviny 19. století byla z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu zahájena oprava katedrály a její dostavba, která byla dovedena do zdárného konce. Přestože český král, kterým byl v té době rakouský císař František Josef I., nadále na Pražském hradě nesídlil a dokonce ani nebyl českým králem korunován, dostavbu katedrály významným způsobem finančně podpořil. Několik desítek let tak bylo na Pražském hradě velké staveniště a vznikající trojlodí včetně západního průčelí chrámu se dvěma novogotickými věžemi bylo dlouhou dobu skryto pod trámy a podlážkami lešení, než se až v období první československé republiky podařilo stavbu dokončit a chrám vysvětit.

 

Pohled na katedrálu v 18. století od západu, vpravo Staré proboštství

 

Dlouhé období, kdy český král sídlil ve Vídni, odkud vládl jako rakouský císař, apoštolský král uherský a panovník dalších zemí, však Pražský hrad a naše katedrála nebyly zcela opuštěné. Existence neobývaného panovnického sídla v Praze, jehož současnou podobu významným způsobem ovlivnila Marie Terezie prostřednictvím svého dvorního architekta Nicolo Pacassiho, dala našemu mocnáři možnost poskytnout útočiště jiným císařům a králům, kteří o svůj trůn přišli. Na několik let se zde usídlil například předposlední francouzský král Karel X. a po své abdikaci v roce 1848 zde žil ještě celých 27 let císař a král Ferdinand V. Protože ten byl na rozdíl od svého synovce Františka Josefa I. korunovaným českým králem, požíval v Praze velké úcty a respektu. Obyvatelé českých zemí tak i v 19. století měli na Pražském hradě více něž čtvrt století přítomného svého krále, byť byl panovníkem ve výslužbě. Jeho prateta a dcera královny Marie Terezie, Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská, provdaná jako vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally na Pražský hrad zamířila poté, co Napoleon Bonaparte vtrhl do Itálie. V naší katedrále pak dokonce našla místo svého posledního odpočinku. Pobyt těchto panovníků ve výslužbě na Pražském hradě je tak historickou zajímavostí a památky na něj nalezneme i v naší katedrále. Připravili jsme pro vás malý seriál článků věnovaný jim a jejich stopám v našem chrámu.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Michal Havel/Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

  • V sobotu přijme kněžské svěcení Jan Hála

    V sobotu přijme kněžské svěcení Jan Hála

    Již od Velikonoc se v katedrále nezastavil kolotoč slavností, svátků a pontifikálních bohoslužeb. Jen za červen jsme v pořadu měly už šest zvláštních bohoslužeb a obřadů. V sobotu 21. června však přichází vrchol červnových mimořádných bohoslužeb, neboť v katedrále přijme kněžské svěcení jáhen Římskokatolické farnosti Dobříš Jan Hála. 

  • Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

    Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

    Nádherné dílo vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu a zlatníka Josefa Würtha v chórovém ochozu katedrály, které bylo v roce 1736 z podnětu samotného císaře a císařovny zbudováno ke cti svatého Jana Nepomuckého, uctívaného již po generace věřícími z celého světa, mělo v dějinách několikrát doslova namále. Nechybělo mnoho a stovky kilogramů ryzího stříbra mohly být roztaveny a použity pro jiné účely. Nebylo by to poprvé, kdy by naše katedrála přišla o vzácná umělecká díla, která byla zpeněžena za účelem financování armády, rozkradena nebo zničena z ideologických důvodů. Již Zikmund Lucemburský nechal rozebrat nádhernou výzdobu hrobu svatého Václava ze zlata a drahých kamenů, chrám vyplenili i husité a kritickým byl zejména rok 1619, kdy kalvinisté pod vedením dvorního kazatele Abrahama Sculteta vydrancovali interiér katedrály a tehdy zneuctili i hrob Jana Nepomuckého, který v té době ještě nebyl prohlášen ani za blahoslaveného, ale byl uložen na stejném místě v chórovém ochozu. Zneuctění tohoto hrobu zobrazuje jedna z dřevořezeb Kašpara Bechtelera, dnes skrytá právě za stříbrným mauzoleem, která byla vytvořena krátce po bitvě na Bílé hoře.

  • Unikátní klenba Chórové kaple katedrály zblízka

    Unikátní klenba Chórové kaple katedrály zblízka

    V letošním roce se nám naskytla zcela mimořádná příležitost detailně si prohlédnout pozoruhodné klenby naší katedrály zblízka. Metropolitní kapitula a Správa Pražského hradu totiž zahájily společně restaurování Chórové kaple, která je umístěna v přízemní části renesanční Wohlmutovy kruchty v severní části transeptu. Zatímco kapitula převezla do restaurátorských dílen dřevěný mobiliář a uvolnila tak dočasně celý prostor kaple, Správa Pražského hradu ho zaplnila lešením, aby mohlo být provedeno restaurování stěn i kleneb.

  • Slavnost Těla a Krve Páně v katedrále

    Slavnost Těla a Krve Páně v katedrále

    Velikonoční dobu a Letnice, kterými je toto dlouhé liturgické období ukončeno, završuje následně několik po sobě jdoucích slavností. Neděli po Seslání Ducha Svatého slavíme Nejsvětější Trojici, hned následující čtvrtek pak nádhernou slavnost Těla a Krve Páně a o týden později v pátek oslavíme Nejsvětější Srdce Ježíšovo. To tvoří pomyslnou tečku za oslavami hlavních událostí dějin spásy. Do konce liturgického roku pak oslavujeme svátky a slavnosti spojené s Pannou Marií, apoštoly a svatými, které již mají pevné datum, abychom pak až poslední neděli oslavili slavnost Ježíše Krista Krále, kterou je liturgický rok uzavřen.

  • V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení