Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.

O životě a působení našeho probošta Jaroslava, biskupa a blízkého spolupracovníka Služebníka Božího Josefa kardinála Berana, si můžete přečíst v článku, který jsme vám přinesli v souvislosti s jeho nedožitými 100. narozeninami. Dnes při příležitosti dalšího jeho výročí bychom vám rádi více přiblížili jeho působení v naší katedrále a význam proboštského úřadu, který biskup Jaroslav Škarvada vykonával bezmála 10 let.

Probošt Jaroslav Škarvada ve své osobě také zvláštním způsobem spojil naši katedrálu s jednou ze čtyř hlavních římských bazilik, papežskou arcibazilikou Santa Maria Maggiore, velikým a nádherně zdobeným kostelem původem ze 4. století. V metropolitní kapitule při naší katedrále působil od roku 1991 až do své smrti v roce 2010, během svého života v Římě se však stal již v roce 1983 kanovníkem právě při této významné římské bazilice, kde v letošním roce dle svého přání nalezl místo svého posledního odpočinku papež František. Od roku 1991, kdy se Jaroslav Škarvada stal členem naší kapituly, byl v této římské bazilice kanovníkem čestným.

U hlavního oltáře naší katedrály nalezneme stejně jako v jiných katedrálách, kolegiátních či klášterních kostelech takzvané chórové lavice, které se nazývají také kanovnické staly. Jedná se často o velmi zdobné lavice, určené pro biskupy a kněze, kteří jsou kanovníky katedrální kapituly. Ti v nich usedají při společné chórové modlitbě podobně jako mniši a řeholníci v klášterech. Ve středověku měla naše katedrála nádherné bohatě zdobené kanovnické staly z doby Petra Parléře, které bohužel shořely během velkého požáru Prahy v roce 1541. Stávající staly pocházejí až z pozdějších staletí. Každý kanovník má v těchto lavicích své místo. Kanovníci ze svého středu volí dva hlavní představitele kapituly: probošta a děkana. Nejedná se o specifikum naší katedrály, většina kapitul má buď oba, nebo jednoho z těchto představitelů. Tím hlavním je právě probošt.

České slovo probošt vzniklo z latinského „praepositus,“ které má jednoduchý význam „představený.“ V případě katedrál se jedná právě o představeného kapituly, kolegia duchovních (kněží a biskupů) ustanoveného především za účelem konání liturgie v daném chrámu. V českých zemích se často setkáme i s farnostmi, jejichž farář nese titul probošta, ačkoliv v daném kostele žádná kapitula nepůsobí. Jedná se zpravidla o pozůstatek po zaniklé kapitule, která byla v minulosti přeložena nebo zrušena. Takového probošta nalezneme například ve středočeském Mělníku. Probošta mají někdy ustanoveného také ženské kláštery, nebo stojí v čele menšího a nesamostatného kláštera mnišských řádů jako jsou benediktini nebo cisterciáci. Takové proboštství existovalo například v Mariánské Týnici a podléhalo cisterciáckému klášteru v Plasích. Probošt pražské metropolitní kapituly však býval mimořádně významným prelátem Českého království. Bydlel v paláci v těsném sousedství katedrály, který se nazýval proboštství a dodnes je jedním ze sedmi držitelů klíčů od korunní komory, ve které jsou uloženy české korunovační klenoty. Důležitou funkci měl také při korunovaci českých králů. Byl to právě probošt kapituly, kdo ke korunovaci vydával Svatováclavskou korunu a po skončení obřadu a slavnosti ji opět vracel svatému Václavu. Velmi často, i když ne vždy, se proboštem naší kapituly stává biskup. Biskupem byl probošt Jaroslav Škarvada, byl jím jeho předchůdce Jan Lebeda je jím i jeho nástupce Václav Malý.

Své místo tedy měl náš probošt Jaroslav i v kanovnických stalách v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě. Stejně jako naše katedrála mají i papežské baziliky v Římě své kapituly kanovníků. Zatímco v naší katedrále jsou kanovnické staly dobře viditelné, umístěné podél presbytáře, jejich uspořádání v papežských bazilikách je složitější. Těmto bazilikám totiž vždy vévodí impozantní baldachýn v transeptu, který stojí nad papežským oltářem. Pod oltářem pak bývá buď hrob apoštola (svatého Petra, svatého Pavla) nebo v případě této baziliky kaple, kde se nachází relikvie Ježíšových jesliček. Teprve za papežským oltářem nalezneme chór, kde při stěnách stojí bohatě zdobené kanovnické staly. V hlavní římské bazilice Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana v Lateránu pak v chóru stojí kromě kanovnických stal také biskupská katedra, papežský stolec.

Vzpomínáme s vděčností na našeho probošta a biskupa Jaroslava a vyprošujeme mu spásu jeho duše a život věčný v Božím království!

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/100615-zemrel-biskup-jaroslav-skarvada-4dfba106974a3f961c6426cedf9cac 

Aktuality & články

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

    V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení