Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.

O životě a působení našeho probošta Jaroslava, biskupa a blízkého spolupracovníka Služebníka Božího Josefa kardinála Berana, si můžete přečíst v článku, který jsme vám přinesli v souvislosti s jeho nedožitými 100. narozeninami. Dnes při příležitosti dalšího jeho výročí bychom vám rádi více přiblížili jeho působení v naší katedrále a význam proboštského úřadu, který biskup Jaroslav Škarvada vykonával bezmála 10 let.

Probošt Jaroslav Škarvada ve své osobě také zvláštním způsobem spojil naši katedrálu s jednou ze čtyř hlavních římských bazilik, papežskou arcibazilikou Santa Maria Maggiore, velikým a nádherně zdobeným kostelem původem ze 4. století. V metropolitní kapitule při naší katedrále působil od roku 1991 až do své smrti v roce 2010, během svého života v Římě se však stal již v roce 1983 kanovníkem právě při této významné římské bazilice, kde v letošním roce dle svého přání nalezl místo svého posledního odpočinku papež František. Od roku 1991, kdy se Jaroslav Škarvada stal členem naší kapituly, byl v této římské bazilice kanovníkem čestným.

U hlavního oltáře naší katedrály nalezneme stejně jako v jiných katedrálách, kolegiátních či klášterních kostelech takzvané chórové lavice, které se nazývají také kanovnické staly. Jedná se často o velmi zdobné lavice, určené pro biskupy a kněze, kteří jsou kanovníky katedrální kapituly. Ti v nich usedají při společné chórové modlitbě podobně jako mniši a řeholníci v klášterech. Ve středověku měla naše katedrála nádherné bohatě zdobené kanovnické staly z doby Petra Parléře, které bohužel shořely během velkého požáru Prahy v roce 1541. Stávající staly pocházejí až z pozdějších staletí. Každý kanovník má v těchto lavicích své místo. Kanovníci ze svého středu volí dva hlavní představitele kapituly: probošta a děkana. Nejedná se o specifikum naší katedrály, většina kapitul má buď oba, nebo jednoho z těchto představitelů. Tím hlavním je právě probošt.

České slovo probošt vzniklo z latinského „praepositus,“ které má jednoduchý význam „představený.“ V případě katedrál se jedná právě o představeného kapituly, kolegia duchovních (kněží a biskupů) ustanoveného především za účelem konání liturgie v daném chrámu. V českých zemích se často setkáme i s farnostmi, jejichž farář nese titul probošta, ačkoliv v daném kostele žádná kapitula nepůsobí. Jedná se zpravidla o pozůstatek po zaniklé kapitule, která byla v minulosti přeložena nebo zrušena. Takového probošta nalezneme například ve středočeském Mělníku. Probošta mají někdy ustanoveného také ženské kláštery, nebo stojí v čele menšího a nesamostatného kláštera mnišských řádů jako jsou benediktini nebo cisterciáci. Takové proboštství existovalo například v Mariánské Týnici a podléhalo cisterciáckému klášteru v Plasích. Probošt pražské metropolitní kapituly však býval mimořádně významným prelátem Českého království. Bydlel v paláci v těsném sousedství katedrály, který se nazýval proboštství a dodnes je jedním ze sedmi držitelů klíčů od korunní komory, ve které jsou uloženy české korunovační klenoty. Důležitou funkci měl také při korunovaci českých králů. Byl to právě probošt kapituly, kdo ke korunovaci vydával Svatováclavskou korunu a po skončení obřadu a slavnosti ji opět vracel svatému Václavu. Velmi často, i když ne vždy, se proboštem naší kapituly stává biskup. Biskupem byl probošt Jaroslav Škarvada, byl jím jeho předchůdce Jan Lebeda je jím i jeho nástupce Václav Malý.

Své místo tedy měl náš probošt Jaroslav i v kanovnických stalách v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě. Stejně jako naše katedrála mají i papežské baziliky v Římě své kapituly kanovníků. Zatímco v naší katedrále jsou kanovnické staly dobře viditelné, umístěné podél presbytáře, jejich uspořádání v papežských bazilikách je složitější. Těmto bazilikám totiž vždy vévodí impozantní baldachýn v transeptu, který stojí nad papežským oltářem. Pod oltářem pak bývá buď hrob apoštola (svatého Petra, svatého Pavla) nebo v případě této baziliky kaple, kde se nachází relikvie Ježíšových jesliček. Teprve za papežským oltářem nalezneme chór, kde při stěnách stojí bohatě zdobené kanovnické staly. V hlavní římské bazilice Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana v Lateránu pak v chóru stojí kromě kanovnických stal také biskupská katedra, papežský stolec.

Vzpomínáme s vděčností na našeho probošta a biskupa Jaroslava a vyprošujeme mu spásu jeho duše a život věčný v Božím království!

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/100615-zemrel-biskup-jaroslav-skarvada-4dfba106974a3f961c6426cedf9cac 

Aktuality & články

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

  • Putování po katedrále 2025/2026

    Putování po katedrále 2025/2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

  • Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.

  • Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení