Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.

O životě a působení našeho probošta Jaroslava, biskupa a blízkého spolupracovníka Služebníka Božího Josefa kardinála Berana, si můžete přečíst v článku, který jsme vám přinesli v souvislosti s jeho nedožitými 100. narozeninami. Dnes při příležitosti dalšího jeho výročí bychom vám rádi více přiblížili jeho působení v naší katedrále a význam proboštského úřadu, který biskup Jaroslav Škarvada vykonával bezmála 10 let.

Probošt Jaroslav Škarvada ve své osobě také zvláštním způsobem spojil naši katedrálu s jednou ze čtyř hlavních římských bazilik, papežskou arcibazilikou Santa Maria Maggiore, velikým a nádherně zdobeným kostelem původem ze 4. století. V metropolitní kapitule při naší katedrále působil od roku 1991 až do své smrti v roce 2010, během svého života v Římě se však stal již v roce 1983 kanovníkem právě při této významné římské bazilice, kde v letošním roce dle svého přání nalezl místo svého posledního odpočinku papež František. Od roku 1991, kdy se Jaroslav Škarvada stal členem naší kapituly, byl v této římské bazilice kanovníkem čestným.

U hlavního oltáře naší katedrály nalezneme stejně jako v jiných katedrálách, kolegiátních či klášterních kostelech takzvané chórové lavice, které se nazývají také kanovnické staly. Jedná se často o velmi zdobné lavice, určené pro biskupy a kněze, kteří jsou kanovníky katedrální kapituly. Ti v nich usedají při společné chórové modlitbě podobně jako mniši a řeholníci v klášterech. Ve středověku měla naše katedrála nádherné bohatě zdobené kanovnické staly z doby Petra Parléře, které bohužel shořely během velkého požáru Prahy v roce 1541. Stávající staly pocházejí až z pozdějších staletí. Každý kanovník má v těchto lavicích své místo. Kanovníci ze svého středu volí dva hlavní představitele kapituly: probošta a děkana. Nejedná se o specifikum naší katedrály, většina kapitul má buď oba, nebo jednoho z těchto představitelů. Tím hlavním je právě probošt.

České slovo probošt vzniklo z latinského „praepositus,“ které má jednoduchý význam „představený.“ V případě katedrál se jedná právě o představeného kapituly, kolegia duchovních (kněží a biskupů) ustanoveného především za účelem konání liturgie v daném chrámu. V českých zemích se často setkáme i s farnostmi, jejichž farář nese titul probošta, ačkoliv v daném kostele žádná kapitula nepůsobí. Jedná se zpravidla o pozůstatek po zaniklé kapitule, která byla v minulosti přeložena nebo zrušena. Takového probošta nalezneme například ve středočeském Mělníku. Probošta mají někdy ustanoveného také ženské kláštery, nebo stojí v čele menšího a nesamostatného kláštera mnišských řádů jako jsou benediktini nebo cisterciáci. Takové proboštství existovalo například v Mariánské Týnici a podléhalo cisterciáckému klášteru v Plasích. Probošt pražské metropolitní kapituly však býval mimořádně významným prelátem Českého království. Bydlel v paláci v těsném sousedství katedrály, který se nazýval proboštství a dodnes je jedním ze sedmi držitelů klíčů od korunní komory, ve které jsou uloženy české korunovační klenoty. Důležitou funkci měl také při korunovaci českých králů. Byl to právě probošt kapituly, kdo ke korunovaci vydával Svatováclavskou korunu a po skončení obřadu a slavnosti ji opět vracel svatému Václavu. Velmi často, i když ne vždy, se proboštem naší kapituly stává biskup. Biskupem byl probošt Jaroslav Škarvada, byl jím jeho předchůdce Jan Lebeda je jím i jeho nástupce Václav Malý.

Své místo tedy měl náš probošt Jaroslav i v kanovnických stalách v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě. Stejně jako naše katedrála mají i papežské baziliky v Římě své kapituly kanovníků. Zatímco v naší katedrále jsou kanovnické staly dobře viditelné, umístěné podél presbytáře, jejich uspořádání v papežských bazilikách je složitější. Těmto bazilikám totiž vždy vévodí impozantní baldachýn v transeptu, který stojí nad papežským oltářem. Pod oltářem pak bývá buď hrob apoštola (svatého Petra, svatého Pavla) nebo v případě této baziliky kaple, kde se nachází relikvie Ježíšových jesliček. Teprve za papežským oltářem nalezneme chór, kde při stěnách stojí bohatě zdobené kanovnické staly. V hlavní římské bazilice Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana v Lateránu pak v chóru stojí kromě kanovnických stal také biskupská katedra, papežský stolec.

Vzpomínáme s vděčností na našeho probošta a biskupa Jaroslava a vyprošujeme mu spásu jeho duše a život věčný v Božím království!

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/100615-zemrel-biskup-jaroslav-skarvada-4dfba106974a3f961c6426cedf9cac 

Aktuality & články

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

    Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

    U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

    Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.

  • Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

    Svatovítské hudební nešpory propojí hudbu a bohoslužbu slova

    Dlouhodobým cílem Metropolitní kapituly je neustále rozvíjet duchovní život v katedrále. Ten dýchá pravidelnými i mimořádnými bohoslužbami a liturgickými cykly, jakým je třeba Putování po katedrále. Zcela nový liturgický cyklus Svatovítských hudebních nešpor zahájíme v sobotu 3. října v 18:00. Hlavní myšlenkou je propojení bohoslužby slova a hudby v příčné lodi katedrály. 

  • TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

    TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

    Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.

  • Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

    Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

    Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.

     

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení