26. 5. 2025

Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

Slavení liturgie, šíření úcty k českým zemským patronům, výstavba katedrály a péče o ni, to vše a nejen to patří k základnímu poslání pražské metropolitní kapituly, která na Pražském hradě působí již 1054 let. Za samotnou výstavbou katedrály udělala kapitula symbolickou tečku dne 12. května 1929, kdy dostavený chrám posvětil kapitulní děkan Jan Nepomuk Sedlák, pomocný biskup pražský. Přestože chtěla kapitula ve zvelebování chrámu i nadále pokračovat, následný vývoj událostí k tomu již neposkytl mnoho příležitostí. Německá okupace Československa naši kapitulu personálně zdecimovala a komunistický převrat v roce 1948 vedl mj. k likvidaci Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, která vznikla v 19. století z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu. Dnes budova katedrály patří České republice, která zajišťuje údržbu, opravy a restaurování částí stavby. Kapitula však nadále pečuje o cenný historický mobiliář, který zůstal v jejím vlastnictví a nadále slouží k liturgickým účelům.

Skříň v dílně restaurátorů

V posledních třech letech byl péčí kapituly obnovován cenný dřevěný mobiliář Staré sakristie, jehož restaurování se podařilo právě v letošním roce dokončit. V návaznosti na dokončení těchto restaurátorských prací byl posléze rozebrán veškerý mobiliář Chórové kaple, který byl odvezen do restaurátorské dílny. Zatímco stěny a klenby Staré sakristie restaurovala Správa Pražského hradu již v dřívějších letech, v Chórové kapli vyrostlo lešení právě nyní. Díky dočasnému uvolnění prostoru kaple nastala totiž právě v letošním roce ideální příležitost k provedení potřebných restaurátorských zásahů na stěnách a klenbách. Rekonstrukci Chórové kaple se budeme věnovat v některém z následujících článků. Nyní přinášíme krátkou reportáž z restaurování historických skříní ve Staré sakristii.

Stará sakristie v procesu restaurace

Původní mobiliář Staré sakristie se bohužel nedochoval. Tento prostor však patří k těm historicky nejcennějším, které v katedrále máme. Jeho východní stěnu postavil již první dómský stavitel Matyáš z Arassu, na kterého zde navázal v polovině 14. století Petr Parléř. Jak uvádí náš kanovník a kronikář Václav Hájek z Libočan, Stará sakristie zůstala téměř nedotčena velkým požárem v roce 1541. Dochovaly se nám tak zde například nejstarší dveře v katedrále vůbec. Jejich původ je kladen do roku 1367 a některé jejich prvky mohou být ještě starší. Skříně určené k ukládání liturgických knih, precios a parament jsou barokního původu, nicméně při restaurátorském průzkumu bylo zjištěno, že byly v pozdějších letech významněji upravované. Nádherné intarzované kredence, které na první pohled vypadají jako barokní, vznikly pravděpodobně až v 19. století, ovšem ve vznešeném barokním slohu.

Stěhování skříní bylo logistickým oříškem

A jak vlastně takové restaurování historického mobiliáře probíhá? Protože se jedná o movité kulturní památky, práce na nich vyžaduje odbornou kvalifikaci. Restaurátoři musí disponovat povolením Ministerstva kultury ČR k restaurování. Po zevrubné prohlídce mobiliáře musí restaurátor nejprve zpracovat tzv. restaurátorský průzkum a restaurátorský záměr. Na základě odborné prohlídky stanoví restaurátor předpokládaný postup prací, navrhne použité materiály a vše doplní podrobnou fotodokumentací mobiliáře. Protože je mobiliář památkově chráněný, k návrhu restaurování se vyjadřuje státní památková péče, stejně jako v případě stavebních projektů týkajících se nemovitých kulturních památek. Na Pražském hradě tuto činnost vykonává Odbor památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. Teprve po obdržení souhlasného stanoviska je možné zakázku zadat.

Restaurace zdobených částí skříní

Mobiliář je zpravidla řešen jako stavebnice. Spoje jednotlivých částí skříní jsou demontovatelné a restaurátoři tak mohou nedestruktivně rozebrat skříně na jednotlivé menší části. Zvlášť jsou vysazena všechna dvířka, police, římsy a sokly. Vše musí být pečlivě zdokumentováno, označeno a zabaleno. Mobiliář je následně převezen do restaurátorské dílny, kde je pečlivě prohlédnut a zdokumentován v rozebraném stavu. Restaurátoři pak jednotlivé kroky konzultují se zástupci metropolitní kapituly i odboru památkové péče, kteří průběžně docházejí do dílny. Jsou vyrobeny repliky chybějících a nedochovaných částí profilací, odstraněny pozdější neodborné úpravy a nepůvodní vrstvy nátěrů. Veškeré dřevěné části jsou ošetřeny prostředky proti působení dřevokazných hub a hmyzu. Restaurátoři odstraní všechny mechanické závady, opraví a vyčistí zámky, sesadí rozklížené spoje a provedou další nezbytné opravy. Na závěr obnoví také povrchovou úpravu. Poté jsou skříně odvezeny zpět do katedrály, kde jsou osazeny na původní místa a jsou zde dokončeny zbývající detaily. Zrestaurované skříně pak nadále slouží svému původnímu účelu. Z průběhu restaurování vám také přinášíme několik fotografií, které si můžete prohlédnout.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.