Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – III. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Jan Nepomucký

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – III. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Jan Nepomucký

V předchozích dílech tohoto seriálu jsme se věnovali zejména odkazům na naši katedrálu a její světce v bazilice svatého Petra. V tomto článku půjdeme tentokrát po stopách svatého Jana Nepomuckého, který se v Římě objevuje nejméně na dvou velmi významných místech.

Ačkoliv je bazilika svatého Petra největší ze čtyř hlavních římských papežských bazilik s titulem basilica maior a nachází se v těsném sousedství Apoštolského paláce, není kostelem katedrálním. Tím je Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele, svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty v Lateráně, matka a hlava všech kostelů města a světa. Nachází se v sousedství Aurelianových hradeb a v její hlavní apsidě je umístěn papežský stolec. I tato bazilika, která je římskou katedrálou, vyniká velmi bohatou výzdobou a byla založena rovněž již ve 4. století císařem Konstantinem I. Velikým.

V jižní boční lodi této baziliky se nachází kaple sv. Františka, na jejíž stěně je pověšen pozoruhodný barokní obraz. Na tmavém pozadí rozpoznáme Vltavu a Karlův most. Na břehu Vltavy pak skupina mužů drží v náručí mrtvé tělo svatého Jana Nepomuckého, oblečené v kanovnickém chórovém oděvu. Nad touto scénou se vznáší dva andělé, kteří drží na nebi zářící korunu z pěti hvězd, která výrazně kontrastuje s tmavým pozadím obrazu.

 

Barokní obraz Jana Nepomuckého

 

Tělo svatého Jana Nepomuckého bylo po jeho umučení králem Václavem IV. svrženo z Karlova mostu do Vltavy, ze které ho později vylovili rybáři a předali bratrům řádu Křižovníků s červeným srdcem, kteří jej pochovali nejprve ve svém kostele sv. Kříže na Starém Městě Pražském. Teprve později bylo tělo svatého Jana přeneseno do naší katedrály, kde je uloženo dodnes. Na Karlově mostě událost svržení těla světce do řeky dodnes připomíná křížek s pěti hvězdami a barokní kovaná mřížka na jeho zábradlí. Sochy svatého Jana se tak s velkou oblibou umisťují právě na mosty nejen v českých zemích. Velmi rozšířené jsou takové sochy zejména v sousedním Bavorsku a v Rakousku. V Římě však náš svatý Jan Nepomucký společně s Pannou Marií Immaculatou střeží vstup na jeden z historicky nejvýznamnějších mostů světa vůbec.  

 

Socha Jana Nepomuckého na Milvijském mostě

 

Jedná se o Milvijský most, který stojí v severní části Věčného města již více než 2200 let. Most se stal svědkem několika významných bitev. Například v roce 78 před Kristem zde Quintus Catulus porazil Marca Lepida. V dějinách křesťanství však znamenala velký zlom bitva Flavia Valeria Constantina a Marca Aurelia Valeria Maxentia o císařský trůn, která se u tohoto mostu odehrála v roce 312. Podle legendy měl Constantinus před bitvou vidění. Na nebi se mu v poledním slunci ukázal zlatý kříž a nápis „In hoc signo vinces“ (= „v tomto znamení zvítězíš“). Constaninus tak na štíty svých vojáků nechal namalovat kříže (podle Eusebia s Kaisereie se mělo jednat o Kristův monogram) a v bitvě u Milvijského mostu Maxentia porazil. Maxentius během bitvy spadl do Tibery a utopil se a Constantinus se stal římským císařem, později nazývaným Konstantin I. Veliký. Ten o rok později vydává tzv. Edikt milánský, kterým povolil křesťanům na území Římské říše svobodně vyznávat víru v Krista. Císař Konstantin byl pak na smrtelné posteli pokřtěn.

 

Vidění císaře Konstantina

 

Socha svatého Jana Nepomuckého u vstupu na Milvijský most je zhotovena z bílého mramoru, pochází z roku 1731 a byla vytvořena sochařem Agostino Cornacchinim. Její zhotovení zadal uherský biskup a kardinál Michal Bedřich z Althanu, který pocházel z Kladska, studoval v Praze a posléze působil jako biskup ve Vácu. Socha Neposkvrněné Panny Marie na levé straně je pak o celé století mladší.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Člověk a Víra/Anička Guthrie

Aktuality & články

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

  • Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení