Ačkoliv je bazilika svatého Petra největší ze čtyř hlavních římských papežských bazilik s titulem basilica maior a nachází se v těsném sousedství Apoštolského paláce, není kostelem katedrálním. Tím je Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele, svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty v Lateráně, matka a hlava všech kostelů města a světa. Nachází se v sousedství Aurelianových hradeb a v její hlavní apsidě je umístěn papežský stolec. I tato bazilika, která je římskou katedrálou, vyniká velmi bohatou výzdobou a byla založena rovněž již ve 4. století císařem Konstantinem I. Velikým.
V jižní boční lodi této baziliky se nachází kaple sv. Františka, na jejíž stěně je pověšen pozoruhodný barokní obraz. Na tmavém pozadí rozpoznáme Vltavu a Karlův most. Na břehu Vltavy pak skupina mužů drží v náručí mrtvé tělo svatého Jana Nepomuckého, oblečené v kanovnickém chórovém oděvu. Nad touto scénou se vznáší dva andělé, kteří drží na nebi zářící korunu z pěti hvězd, která výrazně kontrastuje s tmavým pozadím obrazu.
Barokní obraz Jana Nepomuckého
Tělo svatého Jana Nepomuckého bylo po jeho umučení králem Václavem IV. svrženo z Karlova mostu do Vltavy, ze které ho později vylovili rybáři a předali bratrům řádu Křižovníků s červeným srdcem, kteří jej pochovali nejprve ve svém kostele sv. Kříže na Starém Městě Pražském. Teprve později bylo tělo svatého Jana přeneseno do naší katedrály, kde je uloženo dodnes. Na Karlově mostě událost svržení těla světce do řeky dodnes připomíná křížek s pěti hvězdami a barokní kovaná mřížka na jeho zábradlí. Sochy svatého Jana se tak s velkou oblibou umisťují právě na mosty nejen v českých zemích. Velmi rozšířené jsou takové sochy zejména v sousedním Bavorsku a v Rakousku. V Římě však náš svatý Jan Nepomucký společně s Pannou Marií Immaculatou střeží vstup na jeden z historicky nejvýznamnějších mostů světa vůbec.
Socha Jana Nepomuckého na Milvijském mostě
Jedná se o Milvijský most, který stojí v severní části Věčného města již více než 2200 let. Most se stal svědkem několika významných bitev. Například v roce 78 před Kristem zde Quintus Catulus porazil Marca Lepida. V dějinách křesťanství však znamenala velký zlom bitva Flavia Valeria Constantina a Marca Aurelia Valeria Maxentia o císařský trůn, která se u tohoto mostu odehrála v roce 312. Podle legendy měl Constantinus před bitvou vidění. Na nebi se mu v poledním slunci ukázal zlatý kříž a nápis „In hoc signo vinces“ (= „v tomto znamení zvítězíš“). Constaninus tak na štíty svých vojáků nechal namalovat kříže (podle Eusebia s Kaisereie se mělo jednat o Kristův monogram) a v bitvě u Milvijského mostu Maxentia porazil. Maxentius během bitvy spadl do Tibery a utopil se a Constantinus se stal římským císařem, později nazývaným Konstantin I. Veliký. Ten o rok později vydává tzv. Edikt milánský, kterým povolil křesťanům na území Římské říše svobodně vyznávat víru v Krista. Císař Konstantin byl pak na smrtelné posteli pokřtěn.
Vidění císaře Konstantina
Socha svatého Jana Nepomuckého u vstupu na Milvijský most je zhotovena z bílého mramoru, pochází z roku 1731 a byla vytvořena sochařem Agostino Cornacchinim. Její zhotovení zadal uherský biskup a kardinál Michal Bedřich z Althanu, který pocházel z Kladska, studoval v Praze a posléze působil jako biskup ve Vácu. Socha Neposkvrněné Panny Marie na levé straně je pak o celé století mladší.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Člověk a Víra/Anička Guthrie
