13. 1. 2025

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – III. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Jan Nepomucký

V předchozích dílech tohoto seriálu jsme se věnovali zejména odkazům na naši katedrálu a její světce v bazilice svatého Petra. V tomto článku půjdeme tentokrát po stopách svatého Jana Nepomuckého, který se v Římě objevuje nejméně na dvou velmi významných místech.

Ačkoliv je bazilika svatého Petra největší ze čtyř hlavních římských papežských bazilik s titulem basilica maior a nachází se v těsném sousedství Apoštolského paláce, není kostelem katedrálním. Tím je Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele, svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty v Lateráně, matka a hlava všech kostelů města a světa. Nachází se v sousedství Aurelianových hradeb a v její hlavní apsidě je umístěn papežský stolec. I tato bazilika, která je římskou katedrálou, vyniká velmi bohatou výzdobou a byla založena rovněž již ve 4. století císařem Konstantinem I. Velikým.

V jižní boční lodi této baziliky se nachází kaple sv. Františka, na jejíž stěně je pověšen pozoruhodný barokní obraz. Na tmavém pozadí rozpoznáme Vltavu a Karlův most. Na břehu Vltavy pak skupina mužů drží v náručí mrtvé tělo svatého Jana Nepomuckého, oblečené v kanovnickém chórovém oděvu. Nad touto scénou se vznáší dva andělé, kteří drží na nebi zářící korunu z pěti hvězd, která výrazně kontrastuje s tmavým pozadím obrazu.

Barokní obraz Jana Nepomuckého

Tělo svatého Jana Nepomuckého bylo po jeho umučení králem Václavem IV. svrženo z Karlova mostu do Vltavy, ze které ho později vylovili rybáři a předali bratrům řádu Křižovníků s červeným srdcem, kteří jej pochovali nejprve ve svém kostele sv. Kříže na Starém Městě Pražském. Teprve později bylo tělo svatého Jana přeneseno do naší katedrály, kde je uloženo dodnes. Na Karlově mostě událost svržení těla světce do řeky dodnes připomíná křížek s pěti hvězdami a barokní kovaná mřížka na jeho zábradlí. Sochy svatého Jana se tak s velkou oblibou umisťují právě na mosty nejen v českých zemích. Velmi rozšířené jsou takové sochy zejména v sousedním Bavorsku a v Rakousku. V Římě však náš svatý Jan Nepomucký společně s Pannou Marií Immaculatou střeží vstup na jeden z historicky nejvýznamnějších mostů světa vůbec.

Socha Jana Nepomuckého na Milvijském mostě

Jedná se o Milvijský most, který stojí v severní části Věčného města již více než 2200 let. Most se stal svědkem několika významných bitev. Například v roce 78 před Kristem zde Quintus Catulus porazil Marca Lepida. V dějinách křesťanství však znamenala velký zlom bitva Flavia Valeria Constantina a Marca Aurelia Valeria Maxentia o císařský trůn, která se u tohoto mostu odehrála v roce 312. Podle legendy měl Constantinus před bitvou vidění. Na nebi se mu v poledním slunci ukázal zlatý kříž a nápis „In hoc signo vinces“ (= „v tomto znamení zvítězíš“). Constaninus tak na štíty svých vojáků nechal namalovat kříže (podle Eusebia s Kaisereie se mělo jednat o Kristův monogram) a v bitvě u Milvijského mostu Maxentia porazil. Maxentius během bitvy spadl do Tibery a utopil se a Constantinus se stal římským císařem, později nazývaným Konstantin I. Veliký. Ten o rok později vydává tzv. Edikt milánský, kterým povolil křesťanům na území Římské říše svobodně vyznávat víru v Krista. Císař Konstantin byl pak na smrtelné posteli pokřtěn.

Vidění císaře Konstantina

Socha svatého Jana Nepomuckého u vstupu na Milvijský most je zhotovena z bílého mramoru, pochází z roku 1731 a byla vytvořena sochařem Agostino Cornacchinim. Její zhotovení zadal uherský biskup a kardinál Michal Bedřich z Althanu, který pocházel z Kladska, studoval v Praze a posléze působil jako biskup ve Vácu. Socha Neposkvrněné Panny Marie na levé straně je pak o celé století mladší.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Člověk a Víra/Anička Guthrie

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.