Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – IV. díl: hrob Josefa kardinála Berana

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – IV. díl: hrob Josefa kardinála Berana

V prosinci roku 1993 se kanovníci naší metropolitní kapituly jednomyslně usnesli na iniciaci výzkumu týkajícího se osobního duchovního profilu a činnosti Josefa kardinála Berana, 33. arcibiskupa pražského, činorodého Kristova kněze a pastýře Jeho lidu, proslulého pevným charakterem, mimořádnou statečností, laskavostí a obětavostí. Tento výzkum byl nezbytným předpokladem, aby jednou mohl být prohlášen za svatého. Metropolitní kapitula tak požádala pražského arcibiskupa, aby zprostředkoval potřebný souhlas Kongregace pro záležitosti svatých v Římě. V následujících letech byl zahájen dlouholetý proces, který kontinuálně probíhá do dnešních dní. I během samotném beatifikačním procesu se životem a dílem Josefa kardinála Berana zabývalo několik našich kanovníků, zejména pak jako postulátor blahořečení prof. ThDr. Jan Matějka, Mons. doc. ThDr. Jiří Skoblík nebo ThDr. Jiří Svoboda, JC.D. V roce 2018 pak Služebník Boží Josef kardinál Beran nalezl místo svého posledního odpočinku v naší katedrále v kapli Bartoňů z Dobenína v severní boční lodi, kam bylo jeho tělo přeneseno z místa jeho původního hrobu v bazilice svatého Petra v Římě. Osobnost Josefa kardinála Berana proto naši katedrálu a diecézi také významným způsobem propojuje s Věčným městem a přinášíme Vám o něm IV. díl našeho seriálu.

Josef Beran již jako kněz prokázal mimořádnou statečnost, když byl po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha zatčen a následně vězněn na pražské Pankráci a v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde přežil epidemii tyfu, snažil se pomáhat spoluvězňům a zásoboval je jídlem. Arcibiskupem pražským byl jmenován 4. listopadu 1946. Přestože jako jediný pražský arcibiskup v moderních dějinách do té doby nebyl biskupem, nevykonával ani žádnou funkci ve vedení diecéze a na biskupa byl vysvěcen jako pražský diecézní kněz právě až v souvislosti s nastolením na pražský arcibiskupský stolec, stal se jednou z nejvýraznějších osobností pražské arcidiecéze ve 20. století a do dějin vstoupil nejen jako velice schopný a dobrý pastýř, ale také jako nesmírně statečný muž. Neobvyklá volba pražského arcibiskupa z řad pražských diecézních kněží bez dosavadní zkušenosti s řízením jiné diecéze tak paradoxně přinesla Praze mimořádnou a velmi úctyhodnou osobnost a dá-li Pán Bůh, tento arcibiskup jednou může vstoupit i mezi české svaté.

 

Římská hrobka kardinála Berana

 

S koncem II. světové války však jeho perzekuce neskončila. Po roce 1948 čelil dalším útokům ze strany komunistického režimu a následně byl internován. Jeho jmenování kardinálem v roce 1965 znamenalo také definitivní konec jeho působení v Československu. Komunistická moc mu povolila odjezd do Říma za účelem převzetí jmenovacího dekretu a insignií, návrat mu však již nebyl povolen. V Římě tak Josef kardinál Beran strávil zbývající čtyři roky svého života. Také zde pilně pracoval a účastnil se zde II. vatikánského koncilu, kde vystupoval mimo jiné na podporu pronásledovaných kněží. V Římě mimo jiné založil České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem a blízkým spolupracovníkem byl po celou dobu jeho pobytu v Římě kněz Jaroslav Škarvada, pozdější probošt naší metropolitní kapituly a světící biskup pražský.

 

Příjezd průvodu s ostatky kardinála Berana k Pražskému hradu

 

Josef kardinál Beran toužil po návratu do vlasti a ve svém testamentu vyjádřil přání, aby byl i v případě smrti jednoho dne převezen zpět domů a pochován v Čechách. Pravděpodobně však netušil, jakou poctu mu prokáže papež Pavel VI. Ten rozhodl, že náš arcibiskup bude pochován v kryptě baziliky svatého Petra v těsné blízkosti apoštolova hrobu, v kapli Madonna della Bocciata, a to mezi hroby papežů Pia XI. a Pia XII. Sám papež Pavel VI. vedl pohřební obřady. Josef Beran se tak stal jediným Čechem a jediným kardinálem pohřbeným mezi papeži, navíc tak blízko svatého apoštola, kterého Kristus nazval „skálou, na níž zbuduje svou církev.“ Jeho hrob se zde nacházel bezmála 50 let. V roce 2018 pak byla rakev s jeho ostatky slavnostně převezena do naší katedrály.

Text: Ing. Ondřej Stříteský  

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Renáta Lucková, Člověk a Víra/Roman Albrecht

Aktuality & články

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

  • Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení