27. 1. 2025

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – V. díl: útěk arcibiskupa Jana z Jenštejna

Josef kardinál Beran nebyl prvním pražským arcibiskupem, který musel opustit Prahu a odebral se do samotného srdce církve. Již ve středověku se Řím stal azylovým městem pro 3. arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna, který v Čechách rovněž upadl v nemilost u státní moci. Jeho spory s králem Václavem IV. vyústily v mučednickou smrt jeho generálního vikáře Jana z Pomuku, který se na začátku 18. století po svém svatořečení stal jedním z našich hlavních zemských patronů.

Jan z Jenštejna ve Věčném městě žil a zemřel, na rozdíl od svého nástupce Josefa kardinála Berana je v Římě s největší pravděpodobností pochován dodnes. V římském kostele svaté Praxedy je totiž dodnes dochován jeho náhrobní kámen. Není však zcela jisté, zda se zde jeho ostatky dochovaly.

Římský náhrobek Jana z Jenštejna

Spory arcibiskupa s králem měly složitější pozadí. Po prodělané těžké nemoci se z původně světsky zaměřeného duchovního, přítele a blízkého spolupracovníka krále stal velmi zbožný a asketický člověk. Do jeho vztahu s králem zasáhlo také papežské schizma, kdy arcibiskup zastával odlišné postoje v zahraniční politice než král. Spory s králem se začaly vyhrocovat i v majetkových věcech, arcibiskup byl dokonce zatčen a král nechal vyplenit arcibiskupské statky. Král se snažil narušovat arcibiskupovy pravomoci a chtěl ho donutit k abdikaci. Po smrti opata benediktinského kláštera v Kladrubech Racka se Václav IV. rozhodl vytvořit z Kladrub nové biskupství, aby tak dále omezil postavení pražského arcibiskupa. Tento záměr mu ale překazil generální vikář Jan z Pomuku, který krále předběhl a jmenoval v Kladrubech nového opata Olena. Podle mnohých historiků se právě tato událost stala hlavní příčinou, proč byl Jan Nepomucký zatčen, umučen a jeho tělo vhozeno do Vltavy.

Po bezprecedentním zásahu proti svému generálnímu vikáři a jeho umučení však Jan z Jenštejna nezískal podporu papeže a dostával se do čím dál větší izolace. Roku 1396 vysvětil na biskupa svého synovce a kanovníka naší kapituly Olbrama ze Škvorce, který se posléze stal jeho nástupcem v úřadu pražského arcibiskupa. Jan z Jenštejna abdikoval a odcestoval do Říma.

O vyhrocených sporech s králem svědčí mimo jiné dochované dopisy, které zároveň dokládají zvláštní povahu krále Václava IV., který trpěl závislostí na alkoholu. Jeden ze zvacích dopisů z roku 1393 zněl takto: „Ty, arcibiskupe, vrať mi roudnický hrad i jiné mé hrady a kliď se z mé české země. Jestliže se o cokoli pokusíš proti mně nebo mým lidem, hodlám tě utopit a rozepře odstranit. Přijeď do Prahy!“

V Římě byl sice roku 1397 jmenován titulárním patriarchou alexandrijským, nicméně žil zde v ústranní bez jakéhokoliv vlivu. Podobně jako Josef kardinál Beran zde po čtyřech letech pobytu v roce 1400 umírá.

Bazilika svaté Praxedy, kde arcibiskup Jan z Jenštejna nalezl místo svého posledního odpočinku, stojí na pahorku Esquilin v sousedství papežské arcibaziliky Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné), jedné ze čtyř bazilik maior v Římě, mezi jejíž kanovníky patřil i pozdější probošt naší metropolitní kapituly Jaroslav Škarvada. Založena byla již po roce 780 papežem Hadriánem I. Je vyzdobena mnoha raně křesťanských mozaikami. Dochoval se zde náhrobní kámen Jana z Jenštejna, který je nyní postaven na výšku při stěně kostela. Původně ležící postava pražského arcibiskupa s polštářkem pod hlavou a zavřenýma očima tak nyní stojí. V horních rozích náhrobního kamene jsou umístěny erby pánů z Jenštejna a Vlašimi, tvořené štítem se dvěma supími hlavami. Stejné nalezneme také v naší katedrále ve Vlašimské kapli nad hrobem arcibiskupa a kardinála Jana Očka z Vlašimi, který byl strýcem Jana z Jenštejna, středočeská obec Jenštejn tento erb dodnes užívá jako svůj obecní znak. Latinský nápis po obvodu náhrobního kamene označuje místo hrobu „Jana, patriarchy alexandrijského, kdysi třetího arcibiskupa pražského.“

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

TISKOVÉ OZNÁMENÍ: Po téměř sedmi stoletích se spojí části vzácného starobylého rukopisu. Pražský fragment Markova evangelia zamíří na výstavu do Itálie

15. 7. 2026

Mezinárodní výstava „MARKOVO EVANGELIUM. Sedm století. Tři zlomky. Jeden evropský příběh“ představí společně tři dochované části mimořádného raně středověkého rukopisu uchovávané v Praze, Cividale a Benátkách. Stane se tak poprvé od 14. století, kdy se části textu, po staletí uctívaného jako autograf evangelisty Marka, začaly oddělovat. Jeden z fragmentů získal císař Karel IV. a od té doby je tato vzácná archiválie uchovávána v Praze.
Nové katedrální varhany pojišťuje Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

29. 6. 2026

Posláním Kooperativy je chránit hodnoty, na kterých lidem záleží. Nové svatovítské varhany jsou nejen výjimečným dílem, ale také součástí kulturního dědictví naší země. Jsme hrdí a velmi rádi, že můžeme přispět k jejich ochraně a být partnerem tohoto mimořádného projektu. Není to jen hudební nástroj, ale symbolické završení téměř sedmi století historie nejvýznamnějšího českého chrámu, které spojuje špičkové řemeslo, umění i odkaz mnoha generací. V Kooperativě si vážíme možnosti podílet se na ochraně díla, které bude sloužit návštěvníkům, věřícím i milovníkům hudby po mnoho dalších desetiletí.
Nový pražský arcibiskup přijme insignii svého úřadu v Římě

11. 6. 2026

V sobotu 25. dubna zažila naše katedrála velkou slavnost. Svého úřadu se v ní oficiálně ujal nový pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl, který se zároveň stal primasem českým. Arcibiskup byl u vstupu do katedrály přivítán kanovníky metropolitní kapituly, políbil kříž a v doprovodu kanovníků se pak odebral ve slavnostním liturgickém průvodu k hlavnímu oltáři. Samotný akt intronizace spočíval v přečtení jmenovacího dekretu děkanem kapituly, převzetí arcibiskupské berle a usednutí na katedru. Nový arcibiskup pak v katedrále slavil svoji první mši svatou ve společenství stovek duchovních a věřících. Jeden krok související s převzetím nejvýznamnějšího církevního úřadu v naší zemi však našeho arcibiskupa ještě čeká. Přijme při něm ještě jednu specifickou insignii, pro kterou se musí vypravit až k hrobům apoštolů do Říma. Dle tradice se tak stane dne 29. června o slavnosti svatých Petra a Pavla.
V neděli vzpomeneme na malíře Františka Sequense

11. 6. 2026

Na stavbě a výzdobě pražské katedrály se v průběhu staletí podílela řada nadaných a slavných umělců. V tomto roce si chceme připomenout zvláště jednoho z nich, neboť se do současné podoby našeho chrámu zapsal skutečně významným způsobem a právě na tento rok připadají dvě jeho kulatá výročí. Tuto neděli 14. června uplyne přesně 130 let od jeho smrti a přímo na den položení základního kamene naší katedrály, 21. listopad, připadne letos 190. výročí jeho narození.
Slavnost Nejsvětější Trojice v katedrále

23. 5. 2026

Ačkoliv velikonoční doba Sesláním Ducha svatého končí, následuje ještě několik slavností Páně, které jsou na tuto dobu časově navázány a následují v rychlém sledu, takže slavnostní období ještě o několik týdnů prodlužují. Další neděli totiž oslavíme Nejsvětější Trojici, po které následuje ve čtvrtek nádherná slavnost Těla a Krve Páně, takzvané Boží Tělo, spojené s tradičním eucharistickým procesím. Další týden pak v pátek oslavíme slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Všechny tyto slavnosti samozřejmě slavíme bohoslužbami i v naší katedrále.
Slavností Seslání Ducha svatého vyvrcholí velikonoční doba

23. 5. 2026

V minulém týdnu jsme oslavili slavnost Nanebevstoupení Páně, která každoročně připadá na 40. den po oslavě Pánova slavného vzkříšení. Bylo to další čtyřicetidenní období liturgického roku, protože právě po 40 dní po svém zmrtvýchvstání se Kristus zjevoval svým učedníkům, než s nimi vystoupil na Olivovou horu, kde k nim naposledy promluvil, následně vstoupil vzhůru do nebe a oblak jim ho vzal z očí, jak stojí ve Skutcích apoštolů. Počínaje touto slavností se po dalších devět dní připravujeme během takzvané svatodušní novény na poslední slavnost velikonoční doby, slavnost Seslání Ducha svatého, která letos připadá na neděli 24. května.