Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – V. díl: útěk arcibiskupa Jana z Jenštejna

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – V. díl: útěk arcibiskupa Jana z Jenštejna

Josef kardinál Beran nebyl prvním pražským arcibiskupem, který musel opustit Prahu a odebral se do samotného srdce církve. Již ve středověku se Řím stal azylovým městem pro 3. arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna, který v Čechách rovněž upadl v nemilost u státní moci. Jeho spory s králem Václavem IV. vyústily v mučednickou smrt jeho generálního vikáře Jana z Pomuku, který se na začátku 18. století po svém svatořečení stal jedním z našich hlavních zemských patronů.

Jan z Jenštejna ve Věčném městě žil a zemřel, na rozdíl od svého nástupce Josefa kardinála Berana je v Římě s největší pravděpodobností pochován dodnes. V římském kostele svaté Praxedy je totiž dodnes dochován jeho náhrobní kámen. Není však zcela jisté, zda se zde jeho ostatky dochovaly.

 

Římský náhrobek Jana z Jenštejna

 

Spory arcibiskupa s králem měly složitější pozadí. Po prodělané těžké nemoci se z původně světsky zaměřeného duchovního, přítele a blízkého spolupracovníka krále stal velmi zbožný a asketický člověk. Do jeho vztahu s králem zasáhlo také papežské schizma, kdy arcibiskup zastával odlišné postoje v zahraniční politice než král. Spory s králem se začaly vyhrocovat i v majetkových věcech, arcibiskup byl dokonce zatčen a král nechal vyplenit arcibiskupské statky. Král se snažil narušovat arcibiskupovy pravomoci a chtěl ho donutit k abdikaci. Po smrti opata benediktinského kláštera v Kladrubech Racka se Václav IV. rozhodl vytvořit z Kladrub nové biskupství, aby tak dále omezil postavení pražského arcibiskupa. Tento záměr mu ale překazil generální vikář Jan z Pomuku, který krále předběhl a  jmenoval v Kladrubech nového opata Olena. Podle mnohých historiků se právě tato událost stala hlavní příčinou, proč byl Jan Nepomucký zatčen, umučen a jeho tělo vhozeno do Vltavy.

Po bezprecedentním zásahu proti svému generálnímu vikáři a jeho umučení však Jan z Jenštejna nezískal podporu papeže a dostával se do čím dál větší izolace. Roku 1396 vysvětil na biskupa svého synovce a kanovníka naší kapituly Olbrama ze Škvorce, který se posléze stal jeho nástupcem v úřadu pražského arcibiskupa.  Jan z Jenštejna abdikoval a odcestoval do Říma.

O vyhrocených sporech s králem svědčí mimo jiné dochované dopisy, které zároveň dokládají zvláštní povahu krále Václava IV., který trpěl závislostí na alkoholu. Jeden ze zvacích dopisů z roku 1393 zněl takto: „Ty, arcibiskupe, vrať mi roudnický hrad i jiné mé hrady a kliď se z mé české země. Jestliže se o cokoli pokusíš proti mně nebo mým lidem, hodlám tě utopit a rozepře odstranit. Přijeď do Prahy!“

V Římě byl sice roku 1397 jmenován titulárním patriarchou alexandrijským, nicméně žil zde v ústranní bez jakéhokoliv vlivu. Podobně jako Josef kardinál Beran zde po čtyřech letech pobytu v roce 1400 umírá.

Bazilika svaté Praxedy, kde arcibiskup Jan z Jenštejna nalezl místo svého posledního odpočinku, stojí na pahorku Esquilin v sousedství papežské arcibaziliky Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné), jedné ze čtyř bazilik maior v Římě, mezi jejíž kanovníky patřil i pozdější probošt naší metropolitní kapituly Jaroslav Škarvada. Založena byla již po roce 780 papežem Hadriánem I. Je vyzdobena mnoha raně křesťanských mozaikami. Dochoval se zde náhrobní kámen Jana z Jenštejna, který je nyní postaven na výšku při stěně kostela. Původně ležící postava pražského arcibiskupa s polštářkem pod hlavou a zavřenýma očima tak nyní stojí. V horních rozích náhrobního kamene jsou umístěny erby pánů z Jenštejna a Vlašimi, tvořené štítem se dvěma supími hlavami. Stejné nalezneme také v naší katedrále ve Vlašimské kapli nad hrobem arcibiskupa a kardinála Jana Očka z Vlašimi, který byl strýcem Jana z Jenštejna, středočeská obec Jenštejn tento erb dodnes užívá jako svůj obecní znak. Latinský nápis po obvodu náhrobního kamene označuje místo hrobu „Jana, patriarchy alexandrijského, kdysi třetího arcibiskupa pražského.“

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: © Velvyslanectví ČR při Sv. stolci / Ambasciata Rep. Ceca presso la Santa Sede

Aktuality & články

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

  • Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení