Jan z Jenštejna ve Věčném městě žil a zemřel, na rozdíl od svého nástupce Josefa kardinála Berana je v Římě s největší pravděpodobností pochován dodnes. V římském kostele svaté Praxedy je totiž dodnes dochován jeho náhrobní kámen. Není však zcela jisté, zda se zde jeho ostatky dochovaly.
Římský náhrobek Jana z Jenštejna
Spory arcibiskupa s králem měly složitější pozadí. Po prodělané těžké nemoci se z původně světsky zaměřeného duchovního, přítele a blízkého spolupracovníka krále stal velmi zbožný a asketický člověk. Do jeho vztahu s králem zasáhlo také papežské schizma, kdy arcibiskup zastával odlišné postoje v zahraniční politice než král. Spory s králem se začaly vyhrocovat i v majetkových věcech, arcibiskup byl dokonce zatčen a král nechal vyplenit arcibiskupské statky. Král se snažil narušovat arcibiskupovy pravomoci a chtěl ho donutit k abdikaci. Po smrti opata benediktinského kláštera v Kladrubech Racka se Václav IV. rozhodl vytvořit z Kladrub nové biskupství, aby tak dále omezil postavení pražského arcibiskupa. Tento záměr mu ale překazil generální vikář Jan z Pomuku, který krále předběhl a jmenoval v Kladrubech nového opata Olena. Podle mnohých historiků se právě tato událost stala hlavní příčinou, proč byl Jan Nepomucký zatčen, umučen a jeho tělo vhozeno do Vltavy.
Po bezprecedentním zásahu proti svému generálnímu vikáři a jeho umučení však Jan z Jenštejna nezískal podporu papeže a dostával se do čím dál větší izolace. Roku 1396 vysvětil na biskupa svého synovce a kanovníka naší kapituly Olbrama ze Škvorce, který se posléze stal jeho nástupcem v úřadu pražského arcibiskupa. Jan z Jenštejna abdikoval a odcestoval do Říma.
O vyhrocených sporech s králem svědčí mimo jiné dochované dopisy, které zároveň dokládají zvláštní povahu krále Václava IV., který trpěl závislostí na alkoholu. Jeden ze zvacích dopisů z roku 1393 zněl takto: „Ty, arcibiskupe, vrať mi roudnický hrad i jiné mé hrady a kliď se z mé české země. Jestliže se o cokoli pokusíš proti mně nebo mým lidem, hodlám tě utopit a rozepře odstranit. Přijeď do Prahy!“
V Římě byl sice roku 1397 jmenován titulárním patriarchou alexandrijským, nicméně žil zde v ústranní bez jakéhokoliv vlivu. Podobně jako Josef kardinál Beran zde po čtyřech letech pobytu v roce 1400 umírá.
Bazilika svaté Praxedy, kde arcibiskup Jan z Jenštejna nalezl místo svého posledního odpočinku, stojí na pahorku Esquilin v sousedství papežské arcibaziliky Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné), jedné ze čtyř bazilik maior v Římě, mezi jejíž kanovníky patřil i pozdější probošt naší metropolitní kapituly Jaroslav Škarvada. Založena byla již po roce 780 papežem Hadriánem I. Je vyzdobena mnoha raně křesťanských mozaikami. Dochoval se zde náhrobní kámen Jana z Jenštejna, který je nyní postaven na výšku při stěně kostela. Původně ležící postava pražského arcibiskupa s polštářkem pod hlavou a zavřenýma očima tak nyní stojí. V horních rozích náhrobního kamene jsou umístěny erby pánů z Jenštejna a Vlašimi, tvořené štítem se dvěma supími hlavami. Stejné nalezneme také v naší katedrále ve Vlašimské kapli nad hrobem arcibiskupa a kardinála Jana Očka z Vlašimi, který byl strýcem Jana z Jenštejna, středočeská obec Jenštejn tento erb dodnes užívá jako svůj obecní znak. Latinský nápis po obvodu náhrobního kamene označuje místo hrobu „Jana, patriarchy alexandrijského, kdysi třetího arcibiskupa pražského.“
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: © Velvyslanectví ČR při Sv. stolci / Ambasciata Rep. Ceca presso la Santa Sede
