Papež Jan Pavel II. líbá přistávací dráhu letiště v Ruzyni
Naše katedrála se stala prvním místem v Československu, kam papež po svém příletu zamířil. Setkal se zde nejen s našimi biskupy a řeholníky, ale zamířilo sem i několik biskupů ze sousedních států, kteří měli k naší zemi blízký vztah. Vedle vídeňského arcibiskupa Hanse Hermanna Groëra dorazil také arcibiskup z Kolína nad Rýnem Joachim kardinál Meisner a krakovský arcibiskup Franciszek kardinál Macharski. Mši svatou pak papež celebroval na zcela zaplněné Letenské pláni. Podle odhadů se bohoslužby zúčastnilo okolo půl milionu lidí.
Další den se papež odebral na Moravu, aby slavil mši svatou na Velehradě se 350 tisíci poutníky z Československa i ze zahraničí. Jak uvedl v odpovědi prezidentu Havlovi a kardinálu Tomáškovi, návštěvou Velehradu chtěl splatit dluh vděčnosti, který ještě vzrostl. Poté zamířil na Slovensko, kde slavil mši svatou na bratislavském letišti.
V naší katedrále papež pronesl řeč k biskupům, kněžím a řeholníkům. Přinášíme Vám alespoň několik úryvků jako připomínku této historicky první návštěvy náměstka Kristova, nástupce svatého apoštola Petra, nejvyššího pontifika, římského biskupa a služebníka služebníků Božích v našem vznešeném chrámu, pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha:
„Milost a pokoj od Boha, našeho Otce, i od Pána Ježíše Krista s vámi se všemi! Je spravedlivé, aby mé první zastavení patřilo Vám, kteří hlásáte evangelium: biskupům, kněžím, řeholníkům a řeholnicím, věřícím žijícím uprostřed světa a přitom činným v apoštolské práci církve, v různých hnutích a sdruženích laiků, a také nemocným. Hlásáte evangelium svým kázáním, bohoslužbou, životem modlitby i svědectvím křesťanského života v povolání a rodině, a také trpělivostí v utrpení. Tím vším svým současníkům představujete Krista. Setkávám se s Vámi v katedrále, která je duchovním srdcem nejen tohoto města a pražské arcidiecéze, ale v jistém smyslu celé Vaší země. Stavěly ji generace nad hroby Vašich světců, je živým symbolem dějin církve ve Vašem národě, dějin, které skrze Vás pokračují. Byli jste vyvedeni z poroby a stojíte na počátku obnovného díla. K této obnově však rovněž patří zvážit a ocenit plody toho, čím jste právě prošli. Byli jste nazýváni „mlčící církví.“ Ale Vaše mlčení nebylo mlčením spánku nebo smrti. V řádu ducha se v mlčení rodí nejcennější hodnoty (….) Bratři a sestry, pro tuto chvíli se s Vámi loučím slovy apoštola: Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, žijte v pokoji, a Bůh, dárce pokoje a lásky, bude s Vámi. Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravuji Vás, všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a účast Ducha svatého buď s Vámi se všemi!“
Na závěr této vzpomínky přinášíme ještě jedno osobní svědectví prezidenta ČSFR Václava Havla, který tuto historickou událost okomentoval těmito slovy:
„Návštěva papeže je především velikou událostí pro všechny křesťany v naší zemi. Je ale i čímsi víc. Je podle mého mínění událostí, která oslovuje veškeré naše obyvatelstvo a která v této rozbouřené době připomíná našim občanům jakousi duchovní dimenzi života. A můj osobní vztah ke Svatému Otci? Vzpomínám si, že když probíhalo poslední konkláve, tak trvalo dost dlouho, a já jsem napjatě sledoval, jak dopadne. Tehdy jsem jel na víkend a v autě jsem poslouchal rádio. A právě tenkrát jsem se dozvěděl, že kardinál Wojtyla byl zvolen papežem. Nesmírně jsem se zaradoval. Mé auto málem sjelo do příkopu, ale nesjelo, naštěstí jsem dojel v pořádku. Na chalupě byl již můj přítel Jiří Němec, český filosof, též katolík. Vyskočil jsem z auta a vykřikl: „Wojtyla!“ On mě objal a začal vesele tancovat. Dobře si to pamatuji. A kdo umí číst, si z toho vyčte, jaký je můj vztah ke Svatému Otci.“
V tyto dny, kdy věřící na celém světě vyprovázejí papeže Františka na cestě ke vzkříšenému Pánu nám právě tato vzpomínka připomíná náměstky Kristovy v Římě, kteří vedly a vedou naši celosvětovou Církev dějinami.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
