24. 4. 2025

První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

Ikonickou se stala fotografie, která zachytila okamžik, kdy papež Jan Pavel II. vystoupil z letadla v Ruzyni a poprvé tak vstoupil na naši půdu. Padl na zem a uctil naši zemi políbením.

„Věřící z Čech, Moravy a Slovenska mají v Římě pastýře, který rozumí jejich řeči. Rozumí i jejich mlčení. V době, kdy byla církev této země umlčena, považoval jsem za součást svého poslání být jejími ústy. Nyní je mým hlavním posláním vůči místní církvi to, co Ježíš svěřil Petrovi, posilovat své bratry.“

Papež Jan Pavel II. líbá přistávací dráhu letiště v Ruzyni

Naše katedrála se stala prvním místem v Československu, kam papež po svém příletu zamířil. Setkal se zde nejen s našimi biskupy a řeholníky, ale zamířilo sem i několik biskupů ze sousedních států, kteří měli k naší zemi blízký vztah. Vedle vídeňského arcibiskupa Hanse Hermanna Groëra dorazil také arcibiskup z Kolína nad Rýnem Joachim kardinál Meisner a krakovský arcibiskup Franciszek kardinál Macharski. Mši svatou pak papež celebroval na zcela zaplněné Letenské pláni. Podle odhadů se bohoslužby zúčastnilo okolo půl milionu lidí.

Další den se papež odebral na Moravu, aby slavil mši svatou na Velehradě se 350 tisíci poutníky z Československa i ze zahraničí. Jak uvedl v odpovědi prezidentu Havlovi a kardinálu Tomáškovi, návštěvou Velehradu chtěl splatit dluh vděčnosti, který ještě vzrostl. Poté zamířil na Slovensko, kde slavil mši svatou na bratislavském letišti.

V naší katedrále papež pronesl řeč k biskupům, kněžím a řeholníkům. Přinášíme Vám alespoň několik úryvků jako připomínku této historicky první návštěvy náměstka Kristova, nástupce svatého apoštola Petra, nejvyššího pontifika, římského biskupa a služebníka služebníků Božích v našem vznešeném chrámu, pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha:

„Milost a pokoj od Boha, našeho Otce, i od Pána Ježíše Krista s vámi se všemi! Je spravedlivé, aby mé první zastavení patřilo Vám, kteří hlásáte evangelium: biskupům, kněžím, řeholníkům a řeholnicím, věřícím žijícím uprostřed světa a přitom činným v apoštolské práci církve, v různých hnutích a sdruženích laiků, a také nemocným. Hlásáte evangelium svým kázáním, bohoslužbou, životem modlitby i svědectvím křesťanského života v povolání a rodině, a také trpělivostí v utrpení. Tím vším svým současníkům představujete Krista. Setkávám se s Vámi v katedrále, která je duchovním srdcem nejen tohoto města a pražské arcidiecéze, ale v jistém smyslu celé Vaší země. Stavěly ji generace nad hroby Vašich světců, je živým symbolem dějin církve ve Vašem národě, dějin, které skrze Vás pokračují. Byli jste vyvedeni z poroby a stojíte na počátku obnovného díla. K této obnově však rovněž patří zvážit a ocenit plody toho, čím jste právě prošli. Byli jste nazýváni „mlčící církví.“ Ale Vaše mlčení nebylo mlčením spánku nebo smrti. V řádu ducha se v mlčení rodí nejcennější hodnoty (….) Bratři a sestry, pro tuto chvíli se s Vámi loučím slovy apoštola: Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, žijte v pokoji, a Bůh, dárce pokoje a lásky, bude s Vámi. Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravuji Vás, všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a účast Ducha svatého buď s Vámi se všemi!“

Na závěr této vzpomínky přinášíme ještě jedno osobní svědectví prezidenta ČSFR Václava Havla, který tuto historickou událost okomentoval těmito slovy:

„Návštěva papeže je především velikou událostí pro všechny křesťany v naší zemi. Je ale i čímsi víc. Je podle mého mínění událostí, která oslovuje veškeré naše obyvatelstvo a která v této rozbouřené době připomíná našim občanům jakousi duchovní dimenzi života. A můj osobní vztah ke Svatému Otci? Vzpomínám si, že když probíhalo poslední konkláve, tak trvalo dost dlouho, a já jsem napjatě sledoval, jak dopadne. Tehdy jsem jel na víkend a v autě jsem poslouchal rádio. A právě tenkrát jsem se dozvěděl, že kardinál Wojtyla byl zvolen papežem. Nesmírně jsem se zaradoval. Mé auto málem sjelo do příkopu, ale nesjelo, naštěstí jsem dojel v pořádku. Na chalupě byl již můj přítel Jiří Němec, český filosof, též katolík. Vyskočil jsem z auta a vykřikl: „Wojtyla!“ On mě objal a začal vesele tancovat. Dobře si to pamatuji. A kdo umí číst, si z toho vyčte, jaký je můj vztah ke Svatému Otci.“

V tyto dny, kdy věřící na celém světě vyprovázejí papeže Františka na cestě ke vzkříšenému Pánu nám právě tato vzpomínka připomíná náměstky Kristovy v Římě, kteří vedly a vedou naši celosvětovou Církev dějinami.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.