Ačkoliv se nacházíme v nejstarší části katedrály v těsném sousedství Staré sakristie a kapli začal budovat již Matyáš z Arrasu, aby ji posléze dokončil Petr Parléř, návštěvníka jistě překvapí její intaktní výzdoba, svým stylem připomínající spíše výzdobu mladých novogotických kostelů. Již na první pohled je proto zřejmé, že středověká kaple musela projít zásadní rekonstrukcí. Stavebních úprav zde však proběhlo více a dnešní vzhled získala tato kaple až v 19. století. Z původní stavby Matyáše z Arrasu tak defacto zbyly jen svislé nosné konstrukce. Dokonce i konstrukci zastřešení dnes tvoří moderní železobetonová skořepina, stejně jako je tomu na všech ostatních Arrasových kaplích v chórovém ochozu katedrály. Kaple si však zachovala typický Arrasův půdorys tvořený pěti obvodovými stěnami. Na navazujícím zdivu Staré sakristie, které bylo zbaveno původních i pozdějších vrstev maleb či omítky, můžeme dokonce vidět spáru vyznačující konec Arrasova díla. Od této spáry směrem dále na západ již ve stavbě pokračoval Petr Parléř.
Veškerou malířskou výzdobu kaple včetně vitráže navrhl belgický malíř Jan Swerts, který působil v letech 1874 – 1879 jako učitel a ředitel Akademie výtvarných umění v Praze. Na jejich realizaci se pak podíleli další malíři a Swertsovi žáci František Čermák, Emil Lauffer, Bohumil Roubalík a František Ženíšek. Malby vyobrazují scény ze života Panny Marie.
Swertsovy malby
Od ochozu je kaple oddělena barokní kovanou železnou zlacenou mříží z roku 1733 s mramorovými sloupky, po stranách ji zdobí znaky arcibiskupa Daniela Josefa Mayera z Mayernu (1731-33) a malá z mědi tepaná poprsí dvou světců, jeden s otevřenou, druhý se zavřenou knihou. Dvě velké hvězdicové lucerny s červeně prosklenými středy byly přidány později, stejně jako v ostatních kaplích.
Swertsovy malby
Novogotický oltář navrhl dómský stavitel Josef Mocker. V retáblu oltáře je uprostřed umístěna socha sv. Anny s dcerou Marií, po jejím boku pak sochy sv. Lukáše a sv. Metoděje, všechny zhotovené Ludvíkem Šimkem. Oltář pochází z konce 70. let 19. století.
Mockerův novogotický oltář
Dodnes se dochovala i původní gotická oltářní mensa, avšak byla značně poškozena při plenění katedrály kalvinisty před vánočními svátky roku 1619, za které si dle některých zdrojů král Friedrich Falcký již několik měsíců před proslulou bitvou na Bílé hoře vysloužil přezdívku „Zimní král.“ České obyvatelstvo katolického i nekatolického vyznání totiž vyplnění katedrály považovalo za velký zločin a znesvěcení hlavního svatostánku země, ke kterému se vztahovala i řada protestantů, zejména z řad luteránů. Kalvinistickému plenění neunikly jen dřevěné renesanční oltáře zhotovené významnými evropskými mistry. Jejich úsilí směřovalo i ke zničení starobylých gotických kamenických děl, pískovcových či opukových soch ležících přemyslovských knížat králů na jejich tumbách, bust lucemburských králů a královen na vnitřním triforiu v chóru a dalších kamenosochařských děl. V důsledku toho mají sochy knížat a králů dodnes uražené koruny, nosy, ruce, vousy; busty panovníků a dalších osobností na triforiu mají často uražené nosy, z královských korun zbyly jen fragmenty a arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic zůstal na hlavě místo honosné mitry pouze jakýsi kamenný pruh připomínající čelenku. Stejně tak dopadl i původní oltář v kapli svaté Anny. Jeho mensu dnes nalezneme ve Svatováclavské kapli, kde od 19. století tvoří její hlavní oltář. Na jeho antependiu můžeme vidět tři dnes již neidentifikovatelné postavy, kde postava uprostřed bude s největší pravděpodobností právě sv. Anna. Jsou na něm dochovány i zbytky gotických polychromií.
Původní oltář svaté Anny v kapli svatého Václava
Po kalvinistickém plenění byla v rámci obnovy interiéru tehdy ještě nedostavěné katedrály postavena tzv. „Stavovská oratoř,“ dřevěná tribuna zasahující právě do kaple sv. Anny a přilehlé části chórového ochozu. Sloužila jako vedlejší hudební kůr a jeho součástí byly dokonce varhany. Můžeme jej spatřit na obrazech z korunovací českých králů, v první řadě královny Marie Terezie a posléze na obdobné rytině zobrazující korunovaci Leopolda II. Tato tribuna byla odstraněna v rámci rekonstrukce interiéru katedrály v roce 1874.
Uprostřed hlavního oltáře je umístěna kopie tzv. Trevírského plenáře, jehož originál je umístěn v tzv. Hilbertově klenotnici v nové části katedrály. Jedná se o unikátní románský relikviář obsahující ostatky sv. Kříže, který se do pražské katedrály dostal náhodou. Po vyplenění trevírského benediktinského kláštera francouzskou armádou během Velké francouzské revoluce, kdy se násilí rozpoutané po popravě krále Ludvíka XVI. přelilo i za hranice Francie a revoluční armáda obsadila Porýní, se plenář ztratil a o mnoho let později jej našel v jendom pražském vetešnictví objevil jeden z členů hraběcí rodiny Nostic – Rieneck a rozhodl se ho zakoupit. Cesta plenáře z Trevíru do Prahy a jeho osudy během ní zůstávají dodnes záhadou. Nosticové plenář v roce 1846 umístili do své rodové kaple v naší katedrále, kterou byla starobylá arrasovská kaple sv. Anny v chórovém ochozu v sousedství Staré sakristie. Tam si ho všiml svatovítský kanovník Václav Michal Pešina z Čechorodu a požádal rodinu Nosticů, aby plenář věnovala právě katedrále, o jejíž dostavbu a zvelebení se významným způsobem zasloužil. Od té doby je součástí našeho chrámového pokladu. Jedná se o nádherný deskový relikviář zhotovený z dubového dřeva, pobitého zlatým a pozlaceným stříbrným plechem, posázený je drahými kameny a křišťálovými čočkami, pod nimiž jsou uloženy relikvie. Jde o unikátní ukázku porýnského zlatnictví románské až raně gotické doby, vynikající svým precizním zlatnickým zpracováním, výzdobu v podobě smaragdů, safírů, rubínů, topazů, ametystů a karneol, byzantské gemy a již zmíněné křišťálové čočky s relikviemi.
Trevířský plenář
Na východní stěně se nachází opravdu pozoruhodný a starobylý obraz Matky Boží nesoucí narozeného Pána Ježíše. Kromě úctyhodného stáří a mimořádně kvalitního zpracování je zvláštní tím, že se jedná defacto o nezaměnitelnou součástí naší katedrály. Obraz byl totiž s největší pravděpodobností vyhotoven nákladem jednoho z kanovníků naší metropolitní kapituly, který byl sám na tomto obraze vyobrazen klečící v modlitbě před impozantním zjevením madony. Kanovník je oblečen do chórového oděvu v zimní variantě, tj. s kožešinovou mozzettou přes ramena, Panna Maria pak do jednoduše řaseného modrého pláště, korunována dvěma anděly zlatou královskou korunou, stojící na zlatém půlměsíci, zašlapávající hada symbolizujícího ďábla, obklopená mandorlou. Impozantní výraz celého obrazu podtrhuje jeho zlaté pozadí. Pozoruhodná je rovněž ústřední postava samotného Ježíška, který drží v ruce stejně jako jeho matka jablíčko symbolizující ovoce vykoupení. Tělo Ježíška je zobrazeno, jako by již bylo pokryto ranami z bičování a utrpení, předcházejícího jeho vykupitelské smrti na kříži. Obraz pochází z doby kolem roku 1600, ale byl pravděpodobně zhotoven jako historizující replika na základě ještě mnohem staršího obrazu z poloviny 15. století.
Obraz Panny Marie
I vy máte možnost obdivovat krásu tohoto obrazu i celé kaple a to v pátek 26. července o titulární mši svaté v 07:00, kterou bude celebrovat P. Jozef Sudor. Všechny srdečně zveme!
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský“
