Jak bývalo v dřívějších staletích obvyklé, snažili se stavitelé v maximální možné míře využít konstrukce původních staveb. I Parléř založil některé pilíře nového gotického dómu na pravděpodobně upravených základech baziliky a románského kapitulního domu při její severní stěně. Mnoho románských stavebních konstrukcí a prvků z původních kostelů se také dochovalo pod úrovní podlahy současné stavby a byly odkryty a zpřístupněny během archeologického průzkumu prováděného v rámci dostavby katedrály. Díky tomu se archeologům podařilo získat velmi přesný obraz o umístění a půdorysu starších románských kostelů a stavebně-historických souvislostech. Přesnou podobu těchto staveb a jejích vybavení se již nikdy nepodaří zpětně určit, novodobé kresby a modely se snaží na základě známých skutečností a dostupných pramenů představit alespoň jejich předpokládaný tvar.
Rekonstrukce podoby rotundy svatého Víta
Jak ale vůbec kostel sv. Víta na Pražském hradě vznikl? Svatý Vít, který zemřel mučednickou smrtí ve velmi mladém věku již na počátku 4. století na jihu Itálie v tehdejší Římské říši, osobně v Čechách nikdy nebyl, nemáme ani podrobné a spolehlivé zprávy o podobě českého území a jeho osídlení v této době. Relikvie tohoto světce se k nám dostala až prostřednictvím našeho zemského patrona a svatého knížete Václava, který ji měl získat od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a postavit pro ni na Pražském hradě kostel. Samotný vztah svatého Václava k Východofranské říši a konkrétně Saskému vévodství byl rovněž předmětem dohadů historiků a velmi úzce souvisí s tím, zda svatý Václav zemřel v roce 929, jak předpokládal například český historik prof. Josef Pekař, nebo až v roce 935, jak tvrdí jiní historici. Jisté však je, že tělo svatého Václava, které bylo dle Kristiánovy legendy převezeno ze Staré Boleslavi do Prahy tři roky po jeho mučednické smrti, bylo uloženo do hrobu v jižní apsidě rotundy svatého Víta. Apsida se světcovým hrobem byla o století později zabudována do románské baziliky a stala se součástí její jižní lodi. Ve 14. století pak po demolici baziliky postavil Petr Parléř nad hrobem zakladatele chrámu sv. Václava nádhernou a bohatě vyzdobenou Svatováclavskou kapli, která se nám zachovala dodnes.
O vznik biskupství usiloval patrně již otec sv. Václava, kníže Vratislav, zakladatel sousední baziliky sv. Jiří, která tedy stála na Pražském hradě ještě dříve, než náš svatý kníže Václav vůbec ostatky sv. Víta získal. Je proto pravděpodobné, že pražskou katedrálou se měla stát původně právě Vratislavova svatojiřská bazilika. Vzniku pražského biskupství však předcházela řada politických jednání a definitivně se ho podařilo prosadit knížeti Boleslavovi až v roce 973, a to mimo jiné díky novému regensburskému biskupovi svatému Wolfgangovi, který souhlasil s vyčleněním nové diecéze z jeho území. V té době se již v o poznání menší rotundě sv. Víta nacházely ostatky dvou světců, neboť vznik kultu našeho svatého knížete Václava dle tehdy platných pravidel souvisel právě s přenesením jeho ostatků do Prahy. Pravděpodobně tato skutečnost přispěla k tomu, že sídelním kostelem biskupa se stala svatovítská rotunda, zatímco při bazilice sv. Jiří se usadily benediktinky a vznikl zde tak nejstarší český klášter.
Interiér baziliky svatého Jiří při stejnojmenném klášteře
Přestože románská rotunda sv. Víta existovala pouze jedno století, i její stavební vývoj byl postupný. K původně jednoduché stavbě na kruhovém půdorysu s jedinou východní apsidou přibyla později jižní apsida za účelem zřízení hrobu svatého Václava. Zhruba ve 30. – 40. letech 11. století byla jižní apsida rozšířena a přistavěna byla ještě severní apsida. Ovšem ani přesný tvar půdorysu rotundy není známý, předmětem spekulací zůstalo, zda existovala apsida či dokonce věž na západní straně kostela. V některých pramenech se objevuje, avšak dosavadní archeologické průzkumy její existenci nepotvrdily, či dokonce spíše zpochybnily.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Člověk a Víra, Pražský hrad archeologický
