Věhlasu a významu našeho svatého mučedníka také odpovídá nádhera místa jeho posledního odpočinku v chórovém ochozu naší katedrály, které je nepřehlédnutelné. Impozantní stříbrný sarkofág se sochami andělů a klečícího světce, nad kterým je zavěšen mohutný baldachýn doplněný velkým množstvím věčných světel, již tři století výrazně září v potemnělém prostoru kamenných stěn a kleneb podobně jako kaple svatého Václava. Právem však lze považovat za zázrak, že se nám dochoval až do dnešních dnů. Přežil hned několik kritických období českých dějin a zachránila ho právě autorita našeho svatého mučedníka, pro kterého byl zbudován.
Detail sochy světce na vrcholu sarkofágu
Podnět ke stavbě tak impozantního mauzolea vzešel od zbožného císařského páru, rodičů naší slavné panovnice Marie Terezie Karla VI. a Alžběty Kristýny. Oba byli velcí ctitelé svatého Jana, císařovna byla osobně přítomna beatifikačním slavnostem v roce 1721 v Praze a císař Karel VI. sám intervenoval u papeže ve prospěch uspíšení Janovy kanonizace. Když byl Karel VI. v roce 1723 v naší katedrále korunován českým králem, opakovaně navštěvoval s císařovnou a královnou světcův hrob a prosili zde o dar mužského následníka trůnu. Boží záměr se však ukázal být jiný a dal nám nakonec jedinou vládnoucí královnu v dějinách, mimořádnou panovnici, která mimo jiné prostřednictvím dvorního architekta Nicola Pacassiho vtiskla Pražskému hradu i Velké jižní věži naší katedrály svoji dnešní podobu. Císař a císařovna dokonce iniciovali vznik sbírky na pořízení mauzolea, ve které se sešlo 115 000 zlatých.
Detail tabernáklu náhrobku
Zhotovení mauzolea se v roce 1736 ujal v vídeňský zlatník Josef Würth, který vyrobil z ryzího stříbra velký sarkofág s drapérií, sochami sv. Jana Nepomuckého a andělů a dva tabernákly podle návrhu benátského sochaře Antonína Corradiniho a vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu. Celé světcovo tělo, oblečené v chórovém kanovnickém oděvu, je uloženo do křišťálové rakve a i s ní je vloženo do stříbrného sarkofágu, na kterém klečí socha světce. Velké množství rozvěšených votivních lamp, baldachýn ze stříbrného brokátu nadnášený anděly, mramorová balustráda se stříbrnými vázami a svícny dokreslují mimořádný význam tohoto poutního místa. Bronzové reliéfy po obvodu mramorového podstavce pak ukazují mimo jiné scénu, kde je tělo umučeného Jana Nepomuckého svrženo z Karlova mostu do Vltavy. To místo je v zábradlí mostu označeno křížkem a barokní mřížkou s bronzovou plastikou zobrazující tělo svatého Jana v řece.
Úcta ke svatému Janu Nepomuckému ovlivnila i jiné a zdánlivě nesouvisející události v Českém království. Nečekanou, ale přesto přímou souvislost má například s položením základního kamene Národního divadla v Praze. To bylo uskutečněno dne 16. května 1868, tedy přímo v den slavnosti svatého Jana. Datum nebylo vybráno náhodně. V souvislosti s oslavou svatého Jana přijíždělo do Prahy velké množství poutníků, kteří tak mohli tehdy náročnou cestu do hlavního města Českého království využít i pro účast na této slavnosti související se založením Národního divadla. Té se zúčastnilo odhadem na 100 – 150 tisíc lidí.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Člověk a Víra
