Nedělí 30. listopadu tak vstupujeme do nového liturgického roku a začínáme tak opět od začátku prožívat a zpřítomňovat podstatné události z dějin spásy. Očekávání příchodu Krista na svět a jeho zvěstování dávnými proroky, to bude poselství čtyř adventních neděl, které předcházejí slavnosti Narození Páně. Katedrála se stejně jako ostatní chrámy západní církve ponoří do atmosféry rozjímání, květinová výzdoba bude zredukována a zelená liturgická paramenta budou nahrazena fialovými. Pouze jedna slavnost přetne tuto dobu ztišení a očekávání, a to je slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, kterou oslavíme dne 8. prosince a kterou slavíme 9 měsíců před svátkem Narození Panny Marie v září. Spíše než kající ráz, typický pro postní dobu, však má doba adventní charakter radostného očekávání. Mnoho věřících v této době s radostí vstane za kuropění, aby se mohli zúčastnit rorátní mše svaté ještě před svítáním. Tyto ranní mše se starobylými zpěvy se pravidelně konají i v naší katedrále a můžete si o nich přečíst v článku, který jsme vám přinesli již v loňském roce: https://www.katedralasvatehovita.cz/aktuality/o-adventu-zni-v-katedrale-roratni-mse-svate/
Příchod našeho Pána Ježíše Krista na tento svět, který máme od dětství spojený s oslavou narození děťátka a vánoční radostí ze vzájemného obdarovávání, je především příchodem očekávaného Spasitele, který se pro nás stal člověkem, vzal na sebe naše hříchy, pro nás zemřel na kříží, přemohl naši smrt, třetího dne slavně vstal z mrtvých a tím nás vykoupil pro život věčný. Bez velikonočních událostí by vánoční události neměly žádný význam a naopak bez vánočních událostí by velikonoční události nemohly nastat. Dějiny spásy proto musíme vnímat v jejich celistvosti a úplnosti. „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.“ Je základní pravdou naší víry, že pro život věčný jsme zachráněni Kristovou vykupitelskou obětí a nikdo nemůže sám sebe zachránit a spasit. To Kristus je tím světlem, které rozhání temnoty, do kterých člověka uvrhl hřích Adamův. A právě jakoby z hlubin těchto temnot, ze kterých nás náš Spasitel přichází zachránit, se ozývá starobylý zpěv, nádherný hymnus, který bude znít v naší katedrále o adventních nedělích na závěr nešpor. Ten je prokládán úvodními slovy adventní antifony „Rorate coeli desuper, et nubes pluant iustum“ („Rosu dejte nebesa zhůry, a oblaka dštěte spravedlivého!“
„Odlož hněv svůj, ó Pane náš, a zapomeň už na naše nepravosti. Hle, tvé svaté město je pouští, opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný. To místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy, kde k chvále tvé zpívali otcové naši. Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým a odpadli jsme jako zvadlé listí. Jako vichr nás uchvátily naše viny, když jsi před námi ukryl svou tvář a vydal nás napospas nepravosti naší. Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého, ať přijde ten, jenž přijít má. Pošli Beránka, ať vládne zemi od skály na poušti až k hoře siónské dcery. Ať on sám sejme jho poroby naší. Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý, neboť blízko je tvoje spása. Proč se stále trápíš v úzkostech, proč tě bolest svírá? Zachráním tě, neboj se, doufej! Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj, Izraelův svatý a spása tvoje.“
Adventní doba skončí dne 24. prosince ve večerních hodinách. Ten den po setmění se již církev modlí první nešpory ze slavnosti Narození Páně a naše katedrála se společně s ostatními chrámy rozzáří radostí z příchodu Spasitele. Přejeme všem našim návštěvníkům, ať na nich spočine Kristův pokoj a ať prožijí celou adventní dobu skutečně v radostném očekávání naděje, kterou nám zvěstují evangelia.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
