9. 1. 2025

V pátek si při večerní mši svaté připomeneme 970 let od smrti českého knížete Břetislava I.

Každý rok se setkávají kanovníci Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi o slavnosti hlavního patrona české země svatého Václava, která připadá na 28. září. Pro tento den je z naší katedrály na místo mučednické smrti v doprovodu představitelů obou kapitul a vojáků Hradní stráže vypravena některá ze světcových relikvií ke zbožné úctě poutníků. Tento pátek se však zástupci těchto kapitul setkají v naší katedrále při příležitosti kulatého výročí úmrtí dalšího přemyslovského knížete, který Prahu a Starou Boleslav spojuje.

Při mši svaté v 18:00, kterou bude u hlavního oltáře katedrály celebrovat v pátek 10. ledna kanovník a světící biskup pražský Mons. Zdenek Wasserbauer, budeme pamatovat na knížete Břetislava I., který zemřel přesně před 970 lety dne 10. ledna 1055 v Chrudimi. Jeho hrob pak nalezneme v císařské kapli naší katedrály za hlavním oltářem při její severní stěně. Opukový náhrobek, na kterém je umístěna socha ležícího knížete v kompletní zbroji, je dílem parléřovské huti. Kníže Břetislav je zde vyobrazen netradičně s hlavou zcela zakrytou rytířskou přilbou, socha tak vůbec nezobrazuje jeho tvář.

Tento kníže se významně zapsal do dějin obou našich poutních míst. Byl to on, kdo do Prahy přivezl ostatky druhého pražského biskupa svatého Vojtěcha, který patří mezi naše hlavní zemské patrony, vedle svatého Víta a Václava je i jemu zasvěcena naše katedrála a pražský arcibiskupský stolec je také nazýván jako svatovojtěšský. Hrob svatého Vojtěcha byl zřízen buď v samostatné kapli nebo v jedné z přistavěných apsid k tehdejší rotundě svatého Víta na Pražském hradě, která již v té době plnila funkci pražského katedrálního kostela, dnes symbolické místo hrobu nalezneme uprostřed hlavní lodi a světcovy ostatky jsou uloženy v oltáři ve Staré arcibiskupské kapli v chórovém ochozu katedrály. Lebka svatého Vojtěcha je pak uložena v samostatném relikviáři, který je součástí chrámového pokladu. Vyzvednutí světcových ostatků v Hnězdně však předcházelo válečné tažení českého knížete. Ten v roce 1039 tuto polskou metropoli dobyl a vyloupil její arcibiskupskou katedrálu. Z ní převezl do pražské katedrály spolu s ostatky svatého Vojtěcha i ostatky svatého Radima, Vojtěchova bratra a prvního arcibiskupa v Hnězdně a dále ostatky svatých Pěti bratří. Polský kníže Kazimír I. Obnovitel po tomto vyplenění Hnězdna přenesl své sídlo do Krakova, který se stal novým centrem polského státu.

S těmito událostmi však souvisí i vznik druhé nejstarší kapituly na českém území, a to právě kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi. Její zřízení a založení baziliky svatého Václava nad místem mučednické smrti našeho hlavního zemského patrona totiž provedl po roce 1039 právě kníže Břetislav I. jako akt pokání, které mu uložil papež Benedikt IX. za vydrancování Hnězdna. Staroboleslavská kapitula od počátku své existence až do dnešních dní pečuje o místo mučednické smrti svatého Václava a šíří úctu k němu.

Mnoho duchovních pak získalo kanonikáty v obou kapitulách a úřad staroboleslavského probošta býval spojován s kanonikátem právě v pražské metropolitní kapitule. Příkladem takového kněze je slavný český kronikář Václav Hájek z Libočan, který byl proboštem kapituly ve Staré Boleslavi od roku 1544 a tři roky před tím byl očitým svědkem velkého požáru naší katedrály, jehož průběh podrobně popsal. Jeho portrét jakožto pražského kanovníka nalezneme na klenbě sálu v přízemí kapitulního děkanství v sousedství katedrály. Sám hlavní celebrant páteční mše svaté, biskup Zdenek Wasserbauer, který je nyní členem naší kapituly, působil v minulosti také jako čestný kanovník ve Staré Boleslavi. V tomto směru spojoval Prahu a Starou Boleslav také biskup a náš někdejší probošt Jan Lebeda.

Na našeho knížete pamatujeme v modlitbě a prosíme Pána, aby ho přijal do svého království.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna pražské metropolitní kapituly

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.