Jedná se o poslední z bočních kaplí, kterou vystavěl ještě Matyáš z Arrasu. Její západní část již stavěl druhý dómský stavitel Petr Parléř. To mělo svoji logickou příčinu. V místě této kaple již stála východní apsida tehdejší románské baziliky sv. Víta, kterou Matyáš z Arrasu ponechal ještě nedotčenou a se stavbou katedrály zde skončil. Právě až Petr Parléř zahájil postupnou demolici románské baziliky a kromě výstavby opěrného systému a vysokého chóru pokračoval ve stavbě katedrály směrem na západ. Změnil však původní Matyášův koncept, kdy byly boční kaple zakládány na částečně oktogonálním půdorysu a další kaple založil již na půdorysu čtverce nebo obdélníku, jako např. sousední kapli zasvěcenou sv. Ondřejovi a následně kapli sv. Václava. V důsledku této změny koncepce tak získala kaple sv. Kříže nepravidelný půdorys a její vitrážové okno je umístěno mimo její osu. Vpravo vedle okna pak můžeme vidět v obvodovém zdivu přiznanou spáru, která od sebe odděluje část stavby postavenou Matyášem z Arrasu a část stavěnou již jeho nástupcem Petrem Parléřem. Oba stavitelé jsou pak pochováni nedaleko této kaple, v kapli sv. Marie Magdaleny poblíž stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého.
Kaple sv. Kříže
V kapli je umístěn dnes jediný funkční přístup do archeologických vykopávek a následně do podzemní části královské hrobky, kde je pochován mj. císař a král Karel IV. Hned za vstupem do vykopávek jsou k vidění pozůstatky apsidy krypty původní románské baziliky, umístěné pod východní apsidou jejího kněžiště. Výše popsaný vztah stavby gotické katedrály a původního románského kostela je tak dodnes zřejmý.
V kapli nalezneme na stěně velký pozdně renesanční kříž, pobitý zlaceným plechem. Jedná se o tzv. milánský kříž z roku 1589, jehož zhotovení zadal císař a král Rudolf II. v severoitalském Miláně. Tělo Pána Ježíše je zhotoveno z cedrového dřeva. Velmi neobvyklé je zejména ztvárnění Kristovy koruny, kterou zde nenajdeme v tradičním provedení upletenou z trnitých prutů, jak je popsána v evangeliích jako jeden z nástrojů Kristova umučení. Namísto koruny trnové je na hlavu Pána Ježíše vložena zlatá královská koruna ozdobená drahými kameny, zdůrazňující jeho pravý královský majestát. Zlaceným plechem byl kříž obložen až později, v roce 1763, kdy byl vyhotoven rovněž krásný rokokový tabernákl, na nějž byla původně postavena raně barokní socha Panny Marie Bolestné z poloviny 18. století.
Barokní oltář
Zřejmě s ohledem na nález fragmentů původní pozdně gotické malby na východní stěně kaple za oltářem, zobrazující pravděpodobně krále Ladislava Pohrobka patrně s budoucí manželkou (velmi mladý král zemřel ještě před plánovanou svatbou) se zástupem světic a světců, byl tabernákl později odstraněn. V roce 2019 byl však objeven ve Staré klenotnici katedrály a po dohodě se zástupci památkové péče rozebrán a umístěn zpět na své původní místo, s dostatečným odstupem od gotické malby. Jde o ukázku práce pražského zlatníka Jana Backenia. Tabernákl je vyroben ze dřeva obloženého měděným plechem, který je pozlacen technologií žárového zlacení – tj. ponoření plechu do roztaveného zlatého amalgámu. Náklad rokokové výzdoby kaple uhradil tehdejší kapitulní děkan Jan Michal Hertsch a další kanovník, pozdější biskup František Xaver Tvrdý. Sochu Panny Marie Bolestné můžete nyní vidět na pilíři naproti kapli, stojící na starší kamenné konzole, hledící na svého syna na kříži.
Vitraj svatý Kříž
Vitrážové okno pochází až z doby opravy a dostavby katedrály v 19. století, navrhl ho dómský stavitel Josef Kranner, figurální kompozici nakreslil Antonín Lhota.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský
