V sobotu oslavíme v kapli sv. Kříže svátek Povýšení svatého Kříže

V sobotu oslavíme v kapli sv. Kříže svátek Povýšení svatého Kříže

V sobotu 14. září slavíme svátek Povýšení svatého Kříže. Svatému Kříži je zasvěcena pozoruhodná kaple v chórovém ochozu chrámu. Z důvodů památkové ochrany se však při ranním putování přesuneme do vedlejší kaple svatého Ondřeje. 

Jedná se o poslední z bočních kaplí, kterou vystavěl ještě Matyáš z Arrasu. Její západní část již stavěl druhý dómský stavitel Petr Parléř. To mělo svoji logickou příčinu. V místě této kaple již stála východní apsida tehdejší románské baziliky sv. Víta, kterou Matyáš z Arrasu ponechal ještě nedotčenou a se stavbou katedrály zde skončil. Právě až Petr Parléř zahájil postupnou demolici románské baziliky a kromě výstavby opěrného systému a vysokého chóru pokračoval ve stavbě katedrály směrem na západ. Změnil však původní Matyášův koncept, kdy byly boční kaple zakládány na částečně oktogonálním půdorysu a další kaple založil již na půdorysu čtverce nebo obdélníku, jako např. sousední kapli zasvěcenou sv. Ondřejovi a následně kapli sv. Václava. V důsledku této změny koncepce tak získala kaple sv. Kříže nepravidelný půdorys a její vitrážové okno je umístěno mimo její osu. Vpravo vedle okna pak můžeme vidět v obvodovém zdivu přiznanou spáru, která od sebe odděluje část stavby postavenou Matyášem z Arrasu a část stavěnou již jeho nástupcem Petrem Parléřem. Oba stavitelé jsou pak pochováni nedaleko této kaple, v kapli sv. Marie Magdaleny poblíž stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého.

 

Kaple sv. Kříže

 

V kapli je umístěn dnes jediný funkční přístup do archeologických vykopávek a následně do podzemní části královské hrobky, kde je pochován mj. císař a král Karel IV. Hned za vstupem do vykopávek jsou k vidění pozůstatky apsidy krypty původní románské baziliky, umístěné pod východní apsidou jejího kněžiště. Výše popsaný vztah stavby gotické katedrály a původního románského kostela je tak dodnes zřejmý.

V kapli nalezneme na stěně velký pozdně renesanční kříž, pobitý zlaceným plechem. Jedná se o tzv. milánský kříž z roku 1589, jehož zhotovení zadal císař a král Rudolf II. v severoitalském Miláně. Tělo Pána Ježíše je zhotoveno z cedrového dřeva. Velmi neobvyklé je zejména ztvárnění Kristovy koruny, kterou zde nenajdeme v tradičním provedení upletenou z trnitých prutů, jak je popsána v evangeliích jako jeden z nástrojů Kristova umučení. Namísto koruny trnové je na hlavu Pána Ježíše vložena zlatá královská koruna ozdobená drahými kameny, zdůrazňující jeho pravý královský majestát. Zlaceným plechem byl kříž obložen až později, v roce 1763, kdy byl vyhotoven rovněž krásný rokokový tabernákl, na nějž byla původně postavena raně barokní socha Panny Marie Bolestné z poloviny 18. století.

 

Barokní oltář

 

Zřejmě s ohledem na nález fragmentů původní pozdně gotické malby na východní stěně kaple za oltářem, zobrazující pravděpodobně krále Ladislava Pohrobka patrně s budoucí manželkou (velmi mladý král zemřel ještě před plánovanou svatbou) se zástupem světic a světců, byl tabernákl později odstraněn. V roce 2019 byl však objeven ve Staré klenotnici katedrály a po dohodě se zástupci památkové péče rozebrán a umístěn zpět na své původní místo, s dostatečným odstupem od gotické malby. Jde o ukázku práce pražského zlatníka Jana Backenia. Tabernákl je vyroben ze dřeva obloženého měděným plechem, který je pozlacen technologií žárového zlacení – tj. ponoření plechu do roztaveného zlatého amalgámu. Náklad rokokové výzdoby kaple uhradil tehdejší kapitulní děkan Jan Michal Hertsch a další kanovník, pozdější biskup František Xaver Tvrdý. Sochu Panny Marie Bolestné můžete nyní vidět na pilíři naproti kapli, stojící na starší kamenné konzole, hledící na svého syna na kříži.

 

Vitraj svatý Kříž

 

Vitrážové okno pochází až z doby opravy a dostavby katedrály v 19. století, navrhl ho dómský stavitel Josef Kranner, figurální kompozici nakreslil Antonín Lhota.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

    Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

    Výrazným, avšak trochu opomíjeným dílem zobrazujícím Kristovo ukřižování je takzvaný Bílkův oltář, umístěný v severní boční lodi katedrály. Jedná se o monumentální secesní dílo, započaté ještě v dobách Rakousko-Uherska a dokončené v době první Československé republiky. Svým osamělým umístěním, kdy vstupuje z boku do prostoru vstupní lodi, je kolemjdoucími spíše míjen a jedná se v podstatě pouze o sochařské dílo, ke slavení mše svaté totiž oltář není uzpůsoben. Na oltářní mense se nachází další plastiky a liturgické knihy (misály) na pultících zde jsou zde umístěny v podobě bronzových sochařských děl. Postava ukřižovaného Krista na retáblu oltáře je však vskutku monumentální. Oltář vznikl na objednávku prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masaryka, jak připomíná tabulka na boku oltářní mensy. Prezidentovo jméno však bylo komunistickým režimem z oltáře odstraněno a nebylo již nikdy doplněno. Na tabulce tak se tak dočteme: „Oltář počat roku 1906, roku 1926 ukončen a zakoupen (……….) r. 1927 osazen ve chrámu sv. Víta.“

  • Putování po katedrále připomene výročí úmrtí Miloslava kardinála Vlka

    Putování po katedrále připomene výročí úmrtí Miloslava kardinála Vlka

    V březnu nás zavede náš cyklus Putování po katedrále opět do Nové arcibiskupské kaple. Dne 18. března zde vzpomeneme na 35. pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého náš Pán povolal z tohoto světa po těžké nemoci v roce 2017. V arcibiskupské hrobce pod touto kaplí pak kardinál Vlk nalezl místo svého posledního odpočinku vedle svých předchůdců a vedle našeho kapitulního děkana Msgre. ThDr. Antonína Podlahy.

  • Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

    Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

    Francouzská královská rodina nedobrovolně opustila Pražský hrad v roce 1835, důvodem ale byla příprava katedrály a hradu na jinou královskou slávu, kvůli které bylo potřeba na hradě provést rozsáhlejší opravy. Začátkem března toho roku totiž ve Vídni zemřel císař a král František I. a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand. Pro svůj zdravotní stav sice nebyl schopen samostatné vlády, korunovační obřady ve svých zemích však podstoupil a hned následující rok měl být v naší katedrále korunován právě králem českým. Na trůnu vydržel až do roku 1848, kdy abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté se uchýlil právě na Pražský hrad, kde se svojí manželkou žil dalších 27 let. Celou třetí čtvrtinu 19. století tak byl Pražský hrad obydlen skutečným císařem a korunovaným českým králem, který se u obyvatel Prahy těšil patřičné úctě, přestože již nevládl. Jeho životě na Pražském hradě a zásluhách o naši katedrálu se bude věnovat poslední článek tohoto seriálu. Za pozornost stojí ale i samotný korunovační obřad, který se odehrál v naší katedrále dne 7. září 1836 a byl dosud poslední českou královskou korunovací v dějinách.

  • Výjev Kristova utrpení vévodí nejvytíženější katedrální kapli

    Výjev Kristova utrpení vévodí nejvytíženější katedrální kapli

    Příčnou loď naší katedrály ukončuje v severní části pozoruhodná Wohlmutova hudební kruchta. Ta byla zbudována po požáru Malé Strany a Hradčan, který v roce 1541 naši katedrálu vážně poničil. Kruchtu nechal postavit císař a král Ferdinand I. podle návrhu architekta Bonifáce Wohlmuta, který je také autorem renesanční Míčovny Pražského hradu v Královské zahradě. Kruchta uzavírala západní část chóru nedostavěné katedrály až do roku 1926. Poté byla rozebrána a znovu postavena v severní části příčné lodi. Tím došlo k propojení gotického chóru a novogotického trojlodí a interiér katedrály tak dostal dnešní podobu. V přízemní části kruchty, která původně sloužila jako západní vstup do chrámu, tak vznikl volný prostor. Jeho arkáda byla uzavřena dřevěnými výplněmi. Podle návrhu posledního dómského stavitele zde byla zbudována kaple, ve které je dnes umístěn i hlavní svatostánek katedrály, na jehož přítomnost upozorňuje věčné světlo zavěšené před vstupem. V kapli zvané chórová nebo podkruchetní se dnes také pravidelně od pondělí do soboty slouží ranní mše svaté. Kaple je sama o sobě architektonicky zajímavým a historicky cenným prostorem, kterému se budeme věnovat v některém z dalších článků. Dnes se v rámci postního seriálu zaměříme na zajímavý obraz Kristova utrpení, a sice na část pašijového cyklu zobrazenou na oltáři této kaple.

  • V postní době pamatujeme na toho, který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž

    V postní době pamatujeme na toho, který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž

    Smrtí Pána Ježíše však dějiny spásy nekončí a bez jeho slavného vzkříšení, které následovalo podle Písma svatého o tři dny později a které budeme slavit o Velikonocích, by tato oběť sama o sobě nedávala smysl. Pohled na ukřižovaného Krista také určitě nemá být snad jen soucitným pohledem na člověka, který prošel krutým utrpením a zemřel opuštěný a pohaněný potupnou smrtí. Je to pohled na nový začátek, na oběť samotného Syna Božího, který svou obětí vlastního života smrt pokořil. Pamatujeme při tom na jeho slova, které nám přináší evangelium podle Jana: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ Co se odehrávalo bezprostředně poté, co Kristus po zvolání „Dokonáno jest“ vydechl naposledy, patrně nedokážeme lidskými smysly nikdy plně pochopit a je to tajemstvím naší víry. V apoštolském vyznání víry říkáme „ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých.“ O Kristovu vítězství nad smrtí a nad naší smrtelností v okamžiku jeho vlastní smrti nám přináší zprávu také evangelium podle Matouše: „A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“

  • Předposlední francouzský král bydlel na Pražském hradě

    Předposlední francouzský král bydlel na Pražském hradě

    V chrámovém pokladu naší katedrály, jehož součástí je velké množství nádherně zdobených relikviářů, pozoruhodných precios a dalších vzácných liturgických předmětů a uměleckých děl, nás na první pohled zaujme krásná a neobvykle velká empírová monstrance ze zlaceného stříbra, která má úctyhodnou výšku 114 cm. Na jejím podstavci je vytepán reliéf znázorňující Poslední večeři Páně, celý podstavec je bohatě zdoben, dřík v podobě anděla nese schránku v podobě oblaků s paprsky. Kolem schránky pro umístění Těla Páně k adoraci jsou čtyři hlavičky andělů, z nichž jeden duje na polnici. Na vrcholku monstrance je kříž. Na podstavci je pak vyryt francouzský nápis ve znění „Le Roi de France, Charles X., Monsieur le Dauphin, Madame la Dauphine, le Duc de Bordeaux et Mademoiselle, A la Cathédrale de Prague, le 22 Mai 1836.“ Tuto nádhernou a neobvykle velikou monstranci totiž věnoval naší katedrále poslední vládnoucí král Francie a Navarry Karel X. z rodu Bourbonů, bratr krále Ludvíka XVI., popraveného během Velké francouzské revoluce. Dnes již málokdo tuší, že tento francouzský panovník po svém svržení během tzv. Červencové revoluce v roce 1830 prožil několik let na Pražském hradě.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení