28. 11. 2024

Vzpomínáme na Msgre. Stanovského a profesora Opatrného

V prosinci je katedrála nejen místem adventního usebrání doplněného zpěvem hravých adventních písní, ale také místem vzpomínání a občas i zapomínání… Tak je tomu i v případě několika výročí úmrtí, které bychom Vám rádi připomněli. Již 5. prosince vzpomeneme věčné památky Msgre. Otty Lva Stanovského a o dva dny později 7. prosince profesora Jana Opatrného. Oba dva si naši pozornost určitě zaslouží.

Ve čtvrtek 5. prosince uplyne 79 let od chvíle, kdy na následky věznění a mučení nacisty zemřel význačný člen naší Metropolitní kapituly u sv. Víta a mimořádně statečný kněz, kanovník Msgre. ThDr. Otto Lev Stanovský (+ 5.12.1945). Proslul jako hluboce zbožný člověk, mimořádně nadaný hudebník a výborný zpěvák, v neposlední řadě také jako učitel a vychovatel. Mezi jeho svěřence patřili mimo jiné synové následníka rakouského, uherského a českého trůnu Františka Ferdinanda d´Este, v pozdějších letech se stal rektorem pražského arcibiskupského semináře. Členem pražské metropolitní kapituly při katedrále sv. Víta byl jmenován v roce 1934 a 21.10. t.r. instalován jako canonicus ecclesiastes et III. Ioanneus. Během nacistické okupace pomáhal pronásledovaným. V roce 1942 byl na základě udání zatčen gestapem a 21.1.1943 odsouzen k trestu smrti, neboť měl být informován o úkrytu sedmi parašutistů, kteří v rámci operace Anthropoid provedli atentát na zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Tuto informaci však tajil před okupačními úřady. Po četných intervencích zejména ze strany berlínského nuncia mu byl trest smrti zmírněn na osmiletý žalář. Byl vězněn ve věznicích na Pakráci, v Berlíně, v Plötzensee a později ve Straubingu, kde strávil delší čas přikovaný řetězem v malé kobce. Do Prahy se vrátil 1.6.1945, ovšem v důsledku vážně poškozeného zdraví způsobeného krutým vězněním o půl roku později umírá.

Msgre. Stanovský pred Velkou válkou

V sobotu 7. prosince vzpomínáme na vysokoškolského pedagoga a teologa z řad kanovníků naší metropolitní kapituly, prof. ThDr. Jana Opatrného, kterého v tento den roku 1968 náš Pán povolal. Na kněze byl vysvěcen již v roce 1919. Nejprve sloužil v duchovní správě v Lužné u Rakovníka, brzy se však stal katechetou v Rakovníku a v roce 1932 již působil jako středoškolský profesor náboženství na reálném gymnáziu v Praze – Královských Vinohradech. V roce 1940 se stává arcibiskupským notářem, následně konsistorním radou a v roce 1948 tajným papežským komořím. Doktorem teologie se stal v roce 1936 a v letech druhé světové války vyučoval fundamentální teologii na Teologickém institutu v Dolních Břežanech. Členem metropolitní kapituly byl jmenován v roce 1948 na základě výsledků konkursu, kterým kapitula obsazovala místa uvolněná po tragicky zemřelých kanovnících v průběhu nacistické okupace. V kapitule se postupně dostal až na místo preláta arcijáhna a působil zde současně se svým bratrem Bohumilem, který zastával úřady kapitulního i generálního vikáře. Akademické působení ukončil v roce 1962. Po smrti byl pochován do kapitulní hrobky na břevnovském hřbitově v Praze.

Pamatujeme na oba naše pastýře s vděčností a prosíme Pána, aby je přijal do slávy svých svatých a bohatě odměnil za statečnost, se kterou Msgre. Stanovský snášel své utrpení a za život profesora Opatrného věnovaný vzdělávání dalších generací.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.