Ferdinand I. a výstavba varhanní kruchty

Ferdinand I. a výstavba varhanní kruchty

V souvislosti s letošním výročím 460 let od smrti císaře a krále Ferdinanda I. Vám přinášíme první článek o stavebním vývoji naší katedrály v době jeho vlády. 

Ničivý požár, který v roce 1541 zpustošil levobřežní část Prahy, postihl v celém rozsahu i naši katedrálu, ze které zůstalo prakticky pouze vyhořelé torzo chóru a Velké jižní věže. Jakkoliv král Ferdinand velmi usiloval o dokončení stavby dómu, jak dokládají záznamy z let 1537 a 1538, požár znamenal zásadní zlom. Veškeré další úsilí metropolitní kapituly a krále Ferdinanda směřovalo k záchraně toho, co z impozantního kostela zbylo. Přes četné další pokusy a několik provedených stavebních úprav zůstalo po tomto požáru torzo chrámu, tvořené pouze jeho chórem, chórovým ochozem, věncem kaplí a nedostavěnou Velkou jižní věží zakonzervované až do II. poloviny 19. století.

Během požáru nebyl ušetřen ani tehdejší kůr a varhany. Jak uvádí očitý svědek, známý kronikář a náš kanovník Václav Hájek z Libočan, „..komora pak, v kteréž byl orloj v kostele, ta zapálivši se hořela vzhůru, až oheň přišel pod krovy škřidličné, kteříž byli na kůru, a ti s makovicemi pozlacenými dolů padaly… skrze závorníky pak sklepové oheň padaje děrami, zapálil varhany, kteréž všecky na zemi spadly i shořely, a odtud se zapálily stolice, kteréž byly z dříví javorového a dubového, a obrazy výborným dílem řezané, též i výborní pulpitové, všecko tu shořelo..“

Výzdoba točitého schodiště k varhanám

 

Výstavba nové hudební kruchty pak proběhla v letech 1557 – 1561 a byla provedena již v renesančním slohu. Jejím autorem je stavitel Bonifác Wohlmut, jehož návrh král Ferdinand upřednostnil před řešením italského architekta Giovanni de Campione. Návrh Bonifáce Wohlmuta krále oslovil a ocenil ho jako „velmi umný, půvabný a vhodný pro kostel.“ Jednalo se však o počin značně novátorský. Západní část dosud slohově čistého gotického chóru náhle uzavřela výrazná renesanční konstrukce antického vzezření s dvěma řadami arkád a sloupy s iónskými hlavicemi. A tak tomu zůstalo až do I. poloviny 20. století. Teprve po dokončení novogotické dostavby katedrály, zvětšila její zastavěnou plochu více než dvojnásobně, byla posledním dómským stavitelem Kamilem Hilbertem okolo roku 1926 Wohlmutova kruchta rozebrána. Tímto počinem došlo k propojení interiéru gotického chóru a novogotické dostavby trojlodí a transeptu. Je pozoruhodné, že v dnešní podobě a impozantní velikosti s charakteristickým rozetovým oknem na západě tak interiér katedrály existuje teprve 98 let. Původní podoba chóru, zakončeného na západní straně renesanční kruchtou, je zachycena ještě na několika černobílých fotografiích, které si můžete v tomto článku prohlédnout. Za pozornost stojí rovněž historická černobílá fotografie zachycující pohled přes zábradlí kruchty do chóru k hlavnímu oltáři. Právě sem umístil Jan Neruda děj jedné ze svých malostranských povídek s názvem „Svatováclavská mše.“  

Původní pohled z kruchty do staré části katedrály

 

Kamil Hilbert však renesanční kruchtu zachoval i pro budoucí generace a znovu ji v nepatrně pozměněné podobě sestavil v severní části transeptu, kde ji můžeme obdivovat dodnes. Ačkoliv nový západní závěr značně zvětšené katedrály uzavřela novogotická hudební kruchta, projekt velkých varhan pro katedrálu, které budou umístěny právě zde, je realizován až v současnosti a Wohlmutova renesanční kruchta, přemístěná Hilbertem do boční části chrámu, tak dodnes slouží svému původnímu účelu a právě z ní dodnes slyšíme při bohoslužbách varhany, chrámový sbor i orchestr. V přízemní části kruchty, která původně tvořila vstup do chrámu na jeho západní straně, vznikla chórová kaple, ve které je dnes umístěn hlavní svatostánek katedrály a ve všední dny jsou zde slouženy ranní mše svaté. Právě v chórové kapli můžeme dnes obdivovat valenou klenbu pokrytou sítí goticky profilovaných žeber, pod kterou je zvláštním způsobem podvěšena další vrstva volných žeber. Na původní umístění kruchty v západní části chóru dodnes upomínají dva ostře seříznuté fragmenty kamenných renesančních profilací, které můžeme pozorovat nad kazatelnou a nad barokním náhrobkem Leopolda Šlika v sousedství Svatováclavské kaple.   

Valená klenba s gotickými žebry v chórové kapli

 

Zatímco samotná kruchta se až na několik detailů dochovala ve své původní podobě, varhan na ní bylo v průběhu necelých 500 let postaveno více. Původní tzv. Ferdinandovy varhany, jejichž část můžeme vidět u hrobu sv. Jana Nepomuckého na dřevořezbě Kašpara Bechtelera, znázorňující vyplněnění katedrály kalvinisty v roce 1619, kompletně shořely během pruského bombardování Prahy v roce 1757.

Dřevořezba Kašpara Bechtelera s částí původních varhan

 

Tehdy pruská armáda, vedená samotným králem Friedrichem Velikým, podnikla nejrozsáhlejší vojenský útok na Prahu v dějinách a zasypala celé tehdejší město dělovými koulemi a zápalnými granáty. Jeden z nich dopadl 3. června také na Wohlmutovu kruchtu a z majestátních varhan, ve své době údajně největších na světě, zbylo jen několik kapek cínu vpitých do zábradlí hudební kruchty a rozsáhlé škody způsobené žárem z hořícího nástroje na dvou klenebních polích vysokého chóru. Tyto klenby proto musel Kamil Hilbert ve 20. století přezdít a v důsledku statického narušení konstrukcí musela být pod klenby chóru vložena horní řada železných táhel.

Část barokních varhan Antonína Gartnera

 

Na místě shořelého renesančního nástroje postavil tachovský varhanář Antonín Gartner v roce 1762 barokní nástroj, který vydržel funkční prakticky do konce 19. století a jednalo se o jedny z největších barokních varhan na českém území. Nepřežily však dostavbu katedrály a přemístění Wohlmutovy kruchty do severní části transeptu, protože většina jeho částí byla doslova rozkradena. V roce 1929 tak byla na 2. patře kruchty sestavena pouze jejich prospektová část, která dodnes slouží jako kulisa.

Současné varhany od Josefa Mölzera

 

Současný funkční nástroj se nachází na 1. patře kruchty a jedná se o třímanuálové romantické varhany, postavené kutnohorským varhanářem Josefem Mölzerem, který si v době I. republiky počeštil jméno na „Melzer.“ Varhany měly být původně dokončeny v roce svatováclavského milenia, kdy byla dostavěná katedrála vysvěcena, k jejich faktickému dokončení však došlo až v roce 1930. Více podrobností o našich varhanách vám však přineseme v dalších článcích.

Historické fotografie: Knihovna pražské metropolitní kapituly

Text a ostatní fotografie: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

  • Putování po katedrále 2025/2026

    Putování po katedrále 2025/2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

  • Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.

  • Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení