Ferdinand I. a výstavba varhanní kruchty

Ferdinand I. a výstavba varhanní kruchty

V souvislosti s letošním výročím 460 let od smrti císaře a krále Ferdinanda I. Vám přinášíme první článek o stavebním vývoji naší katedrály v době jeho vlády. 

Ničivý požár, který v roce 1541 zpustošil levobřežní část Prahy, postihl v celém rozsahu i naši katedrálu, ze které zůstalo prakticky pouze vyhořelé torzo chóru a Velké jižní věže. Jakkoliv král Ferdinand velmi usiloval o dokončení stavby dómu, jak dokládají záznamy z let 1537 a 1538, požár znamenal zásadní zlom. Veškeré další úsilí metropolitní kapituly a krále Ferdinanda směřovalo k záchraně toho, co z impozantního kostela zbylo. Přes četné další pokusy a několik provedených stavebních úprav zůstalo po tomto požáru torzo chrámu, tvořené pouze jeho chórem, chórovým ochozem, věncem kaplí a nedostavěnou Velkou jižní věží zakonzervované až do II. poloviny 19. století.

Během požáru nebyl ušetřen ani tehdejší kůr a varhany. Jak uvádí očitý svědek, známý kronikář a náš kanovník Václav Hájek z Libočan, „..komora pak, v kteréž byl orloj v kostele, ta zapálivši se hořela vzhůru, až oheň přišel pod krovy škřidličné, kteříž byli na kůru, a ti s makovicemi pozlacenými dolů padaly… skrze závorníky pak sklepové oheň padaje děrami, zapálil varhany, kteréž všecky na zemi spadly i shořely, a odtud se zapálily stolice, kteréž byly z dříví javorového a dubového, a obrazy výborným dílem řezané, též i výborní pulpitové, všecko tu shořelo..“

Výzdoba točitého schodiště k varhanám

 

Výstavba nové hudební kruchty pak proběhla v letech 1557 – 1561 a byla provedena již v renesančním slohu. Jejím autorem je stavitel Bonifác Wohlmut, jehož návrh král Ferdinand upřednostnil před řešením italského architekta Giovanni de Campione. Návrh Bonifáce Wohlmuta krále oslovil a ocenil ho jako „velmi umný, půvabný a vhodný pro kostel.“ Jednalo se však o počin značně novátorský. Západní část dosud slohově čistého gotického chóru náhle uzavřela výrazná renesanční konstrukce antického vzezření s dvěma řadami arkád a sloupy s iónskými hlavicemi. A tak tomu zůstalo až do I. poloviny 20. století. Teprve po dokončení novogotické dostavby katedrály, zvětšila její zastavěnou plochu více než dvojnásobně, byla posledním dómským stavitelem Kamilem Hilbertem okolo roku 1926 Wohlmutova kruchta rozebrána. Tímto počinem došlo k propojení interiéru gotického chóru a novogotické dostavby trojlodí a transeptu. Je pozoruhodné, že v dnešní podobě a impozantní velikosti s charakteristickým rozetovým oknem na západě tak interiér katedrály existuje teprve 98 let. Původní podoba chóru, zakončeného na západní straně renesanční kruchtou, je zachycena ještě na několika černobílých fotografiích, které si můžete v tomto článku prohlédnout. Za pozornost stojí rovněž historická černobílá fotografie zachycující pohled přes zábradlí kruchty do chóru k hlavnímu oltáři. Právě sem umístil Jan Neruda děj jedné ze svých malostranských povídek s názvem „Svatováclavská mše.“  

Původní pohled z kruchty do staré části katedrály

 

Kamil Hilbert však renesanční kruchtu zachoval i pro budoucí generace a znovu ji v nepatrně pozměněné podobě sestavil v severní části transeptu, kde ji můžeme obdivovat dodnes. Ačkoliv nový západní závěr značně zvětšené katedrály uzavřela novogotická hudební kruchta, projekt velkých varhan pro katedrálu, které budou umístěny právě zde, je realizován až v současnosti a Wohlmutova renesanční kruchta, přemístěná Hilbertem do boční části chrámu, tak dodnes slouží svému původnímu účelu a právě z ní dodnes slyšíme při bohoslužbách varhany, chrámový sbor i orchestr. V přízemní části kruchty, která původně tvořila vstup do chrámu na jeho západní straně, vznikla chórová kaple, ve které je dnes umístěn hlavní svatostánek katedrály a ve všední dny jsou zde slouženy ranní mše svaté. Právě v chórové kapli můžeme dnes obdivovat valenou klenbu pokrytou sítí goticky profilovaných žeber, pod kterou je zvláštním způsobem podvěšena další vrstva volných žeber. Na původní umístění kruchty v západní části chóru dodnes upomínají dva ostře seříznuté fragmenty kamenných renesančních profilací, které můžeme pozorovat nad kazatelnou a nad barokním náhrobkem Leopolda Šlika v sousedství Svatováclavské kaple.   

Valená klenba s gotickými žebry v chórové kapli

 

Zatímco samotná kruchta se až na několik detailů dochovala ve své původní podobě, varhan na ní bylo v průběhu necelých 500 let postaveno více. Původní tzv. Ferdinandovy varhany, jejichž část můžeme vidět u hrobu sv. Jana Nepomuckého na dřevořezbě Kašpara Bechtelera, znázorňující vyplněnění katedrály kalvinisty v roce 1619, kompletně shořely během pruského bombardování Prahy v roce 1757.

Dřevořezba Kašpara Bechtelera s částí původních varhan

 

Tehdy pruská armáda, vedená samotným králem Friedrichem Velikým, podnikla nejrozsáhlejší vojenský útok na Prahu v dějinách a zasypala celé tehdejší město dělovými koulemi a zápalnými granáty. Jeden z nich dopadl 3. června také na Wohlmutovu kruchtu a z majestátních varhan, ve své době údajně největších na světě, zbylo jen několik kapek cínu vpitých do zábradlí hudební kruchty a rozsáhlé škody způsobené žárem z hořícího nástroje na dvou klenebních polích vysokého chóru. Tyto klenby proto musel Kamil Hilbert ve 20. století přezdít a v důsledku statického narušení konstrukcí musela být pod klenby chóru vložena horní řada železných táhel.

Část barokních varhan Antonína Gartnera

 

Na místě shořelého renesančního nástroje postavil tachovský varhanář Antonín Gartner v roce 1762 barokní nástroj, který vydržel funkční prakticky do konce 19. století a jednalo se o jedny z největších barokních varhan na českém území. Nepřežily však dostavbu katedrály a přemístění Wohlmutovy kruchty do severní části transeptu, protože většina jeho částí byla doslova rozkradena. V roce 1929 tak byla na 2. patře kruchty sestavena pouze jejich prospektová část, která dodnes slouží jako kulisa.

Současné varhany od Josefa Mölzera

 

Současný funkční nástroj se nachází na 1. patře kruchty a jedná se o třímanuálové romantické varhany, postavené kutnohorským varhanářem Josefem Mölzerem, který si v době I. republiky počeštil jméno na „Melzer.“ Varhany měly být původně dokončeny v roce svatováclavského milenia, kdy byla dostavěná katedrála vysvěcena, k jejich faktickému dokončení však došlo až v roce 1930. Více podrobností o našich varhanách vám však přineseme v dalších článcích.

Historické fotografie: Knihovna pražské metropolitní kapituly

Text a ostatní fotografie: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.

  • Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

    Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

    V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.

  • Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.

  • Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

    Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

    Při opravách střech kostelů bývají obvykle restaurovány zlacené makovice na hrotnicích věží. V nich často nacházíme vložené historické dokumenty, které naši předkové zanechali budoucím generacím a sami do nich dokumenty pro příští generace vkládáme. V letošním roce nás otevření jedné takové makovice čeká. Je umístěna na vrcholu věže kostela svatého Apolináře na Novém Městě v Praze, který patří naší metropolitní kapitule. Ta právě letos dokončí poslední etapu opravy střech tohoto nádherného kostela založeného císařem Karlem IV. Historické dokumenty jsme však nalezli i na místech poměrně neobvyklých, a sice přímo v katedrále.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

    Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

    Slavení liturgie, šíření úcty k českým zemským patronům, výstavba katedrály a péče o ni, to vše a nejen to patří k základnímu poslání pražské metropolitní kapituly, která na Pražském hradě působí již 1054 let. Za samotnou výstavbou katedrály udělala kapitula symbolickou tečku dne 12. května 1929, kdy dostavený chrám posvětil kapitulní děkan Jan Nepomuk Sedlák, pomocný biskup pražský. Přestože chtěla kapitula ve zvelebování chrámu i nadále pokračovat, následný vývoj událostí k tomu již neposkytl mnoho příležitostí. Německá okupace Československa naši kapitulu personálně zdecimovala a komunistický převrat v roce 1948 vedl mj. k likvidaci Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, která vznikla v 19. století z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu. Dnes budova katedrály patří České republice, která zajišťuje údržbu, opravy a restaurování částí stavby. Kapitula však nadále pečuje o cenný historický mobiliář, který zůstal v jejím vlastnictví a nadále slouží k liturgickým účelům.

  • Noc kostelů 2025 v katedrále

    Noc kostelů 2025 v katedrále

    Jednou z nejvýraznějších akcí ve veřejném prostoru, která spojuje nejen katolické chrámy, ale všechny synagogy, modlitebny, kostely a katedrály všech různých denominací a konfesí je Noc kostelů v pátek 23. května. I tento rok se do ní zapojí i katedrála a to tradičním spojením mluveného slova a hudebních vstupů. Bude možné nahlédnout do normálně nepřístupných prostor a vidět to, co je normálně skryto pátravým očím věřících i turistů. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení