21. 11. 2024

Metropolitní kapitula zvolila proboštem opět Mons. Václava Malého

V úterý 12. listopadu byl na podzimním zasedání Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zvolen do funkce probošta kapituly opět Mons. Václav Malý. Ten je kanovníkem kapituly od roku 1996 a jejím proboštem od roku 2002. Volbu probošta potvrdil v úterý 19. listopadu i pražský arcibiskup Jan Graubner. Přejeme hojnost Božího požehnání, sil a zdraví do díla!

Biskup Malý je jednou z nejznámějších osobností české katolické církve. Rodilý Pražák proslul pro svůj statečný boj za lidská práva a svobodu v době socialistického režimu. Po vysvěcení na kněze v roce 1976 podepsal hned následující rok Chartu 77 a spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Hned v roce 1979 byl pro své režimu nepohodlné činy zbaven státního souhlasu a vězněn. Mezi léty 1980-1989 pracoval v podřadných zaměstnáních mimo jiné jako topič nebo zeměměřičský figurant a do toho působil jako tajný kněz. V roce 1989 se stal prvním mluvčím Občanského fóra a moderoval velké demonstrace na Letné. Po revoluci byl v roce 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly a v roce 1997 vysvěcen na biskupa. Dodnes bojuje za lidská a politická práva pronásledovaných po celém světě.

Otec probošt na svém místě v kapitulní štale (chórové lavici) katedrály

Funkce probošta kapituly vznikla při založení kapituly při chrámu svatého Víta na Pražském hradě v roce 971. Svatovítská kapitula je tedy o dva roky starší než pražské biskupství a zároveň nejstarší nepřetržitě fungující právnickou osobou v celé České republice. Probošty kapituly byli například sídelní pražští (arci)biskupové Tobiáš z Bechyně (žil ve 13. století) a Antonín Petr Příchovský z Příchovic (žil v 18. století) nebo spisovatelé Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka (žil na přelomu 16. a 17. století) a Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi (žil v 17. století). Dnes stejně jako v minulosti je Metropolitní kapitula oporou českého katolicismu, za což si v době husitské revoluce vysloužila hrdý přídomek „Semper Fidelis“ – vždy věrná.

Kapitulní zasedání se dějí pravidelně po celý rok. Kanovníci na nich řeší provozní věci spojené se správou kapitulního majetku, liturgického provozu v katedrále i péči o rozsáhlý umělecký a kulturní odkaz Metropolitní kapituly. Kapitula se spolu se Správou Pražského hradu podílí na provozu katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha, čile se stará o získaný majetek, jako třeba o Nové proboštství, jehož zdařilá rekonstrukce jí v tomto roce vysloužila prestižní cenu Operia Pragensia, dále o rozsáhlý zemědělský půdní fond a nemovitosti. V katedrále pořádá ve spolupráci s její dómskou farností každý den mše svaté, pravidelné nedělní kapitulní zpívané nešpory a o adventu rorátní mše svaté. V kulturní oblasti je její nejvýraznější akcí každoroční letní varhanní festival.

Text: Jan Novák

Fotografie: Radek Tichý, Člověk a víra

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.