26. 11. 2024

Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

Poslední středu v liturgickém roce pamatujeme na naše spolubratry pronásledované pro víru. Jedná se o poměrně nový mezinárodní památný den, který je nazýván Červená středa a nejen kostely bývají osvětleny červenou barvou, připomínající krev mučedníků. V minulých ročnících byla v tento den červenou barvou osvětlena například i Petřínská rozhledna. V katedrále si tento památný den připomeneme při ranní mši svaté v 7:00 v Thunovské kapli v rámci našeho cyklu Putování po katedrále.

Křesťané čelili a stále čelí pronásledování v různých částech světa v průběhu celých dějin. Sám náš Spasitel, který nás vykoupil svou smrtí na kříži, podle Matoušova evangelia pronásledování svých učedníků předpovídá: „Budou vás mučit a zabíjet, u všech národů budete pro mé jméno v nenávisti.“ Pro naši katedrálu, dominantu hlavního města české země, je o to víc příznačné, že je zasvěcena třem svatým mučedníkům, kteří rovněž pro víru v našeho Pána Ježíše Krista položili život. Zatímco příčiny mučednické smrti našeho svatého knížete Václava, které jsou někdy legendami a kronikáři vykládány jako jakási revolta stále ještě přežívajícího pohanství proti křesťanství, mohly být například dle profesora Josefa Pekaře ve skutečnosti spíše politické než náboženské, hlavní patron naší katedrály sv. Vít byl obětí skutečně jednoho z nejrozsáhlejších nábožensky motivovaných pronásledování křesťanů v dějinách církve, které probíhalo na přelomu 3. a 4. století v Římské říši za vlády císaře Diocletiana.

Obraz umučeného Krista neseného anděly

Císař Diocletianus byl ke své nenávisti vůči křesťanům veden politicko-náboženskými důvody. Sám byl nábožensky založeným pohanem, uctívajícím tradiční římská božstva. Latinský církevní otec, teolog a spisovatel Lucius Caecilius Firmianus Lactantius uvádí, že první příčinou k této nenávisti byla neúspěšná věštba pohanských kněží z vnitřností zvířat. Z toho nezdaru měli být obviněni křesťané na císařském dvoře. Sám Lactantius pak z perzekuce křesťanů viní především spolucísaře Galeria a nikoliv Diocletiana. Křesťané v různých částech říše pak čelili skutečně brutálním metodám mučení a vraždění. Byly bořeny kostely, ničeny písemnosti, do ran po mučení byla křesťanům sypána sůl a byli pomalu opékáni nad ohněm. Svatý Vít byl dle legendy mučen neméně bolestivým způsobem. Měl být na příkaz samotného císaře vhozen do nádoby s vroucím olejem, smůlou a olovem. Protože toto mučení zázračně přežil, byl předhozen lvům, kteří ho ale nesežrali, naopak se před ním sklonili a olizovali mu nohy. Proto byl nakonec sťat. Dle legend nastalo během jeho popravy zemětřesení, během kterého se začaly bořit pohanské chrámy. Několik let poté se císařem Římské říše stává Konstantin I. Veliký, který v roce 313 ediktem milánským křesťnaství v Římské říši legalizoval.

Mozaikové vitrážové okno v Thunovské kapli

V této době na našem území ucelený státní útvar ještě neexistoval a o tehdejší podobě českých zemí a jejich osídlení máme jen kusé informace. Svatý Vít také žil velmi daleko na jihu Itálie a jeho ostatky se k nám dostaly více než 600 let po jeho mučednické smrti prostřednictvím zakladatele pražské katedrály, našeho svatého knížete Václava. V 7. století byly nejprve přeneseny do Říma. Odtud se pak úcta k němu rozšířila do dnešní Francie a následně do Saska. Relikvii sv. Víta pak daroval saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník právě našemu knížeti sv. Václavu, který pro její uložení založil na Pražském hradě románskou rotundu.

Thunovská kaple, ve které budeme ranní mši svatou při příležitosti památného dne našich pro víru pronásledovaných spolubratrů sloužit, se nachází v jižní boční lodi katedrály, dostavěné v 19. století. Vybavení této kaple je poměrně skromné. Vedle oltáře, na jehož retáblu se nachází obraz umučeného Krista neseného anděly, zde stojí za pozornost zejména velké vitrážové okno, ztvárněné podle návrhu Františka Kysely, autora rozetové vitráže v západním průčelí katedrály. Na pořízení okna přispěla První česká vzájemná pojišťovna. Stejně jako ve většině těchto novodobých kaplí postavených v severní a jižní boční lodi novogotické přístavby je vitrážové okno řešeno nikoliv jako malované, ale jako mozaika. Toto ztvárnění dodává vitrážím v těchto kaplích specifický charakter.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Martina Řehořová/Člověk a Víra

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.