26. 11. 2024

Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

Poslední středu v liturgickém roce pamatujeme na naše spolubratry pronásledované pro víru. Jedná se o poměrně nový mezinárodní památný den, který je nazýván Červená středa a nejen kostely bývají osvětleny červenou barvou, připomínající krev mučedníků. V minulých ročnících byla v tento den červenou barvou osvětlena například i Petřínská rozhledna. V katedrále si tento památný den připomeneme při ranní mši svaté v 7:00 v Thunovské kapli v rámci našeho cyklu Putování po katedrále.

Křesťané čelili a stále čelí pronásledování v různých částech světa v průběhu celých dějin. Sám náš Spasitel, který nás vykoupil svou smrtí na kříži, podle Matoušova evangelia pronásledování svých učedníků předpovídá: „Budou vás mučit a zabíjet, u všech národů budete pro mé jméno v nenávisti.“ Pro naši katedrálu, dominantu hlavního města české země, je o to víc příznačné, že je zasvěcena třem svatým mučedníkům, kteří rovněž pro víru v našeho Pána Ježíše Krista položili život. Zatímco příčiny mučednické smrti našeho svatého knížete Václava, které jsou někdy legendami a kronikáři vykládány jako jakási revolta stále ještě přežívajícího pohanství proti křesťanství, mohly být například dle profesora Josefa Pekaře ve skutečnosti spíše politické než náboženské, hlavní patron naší katedrály sv. Vít byl obětí skutečně jednoho z nejrozsáhlejších nábožensky motivovaných pronásledování křesťanů v dějinách církve, které probíhalo na přelomu 3. a 4. století v Římské říši za vlády císaře Diocletiana.

Obraz umučeného Krista neseného anděly

Císař Diocletianus byl ke své nenávisti vůči křesťanům veden politicko-náboženskými důvody. Sám byl nábožensky založeným pohanem, uctívajícím tradiční římská božstva. Latinský církevní otec, teolog a spisovatel Lucius Caecilius Firmianus Lactantius uvádí, že první příčinou k této nenávisti byla neúspěšná věštba pohanských kněží z vnitřností zvířat. Z toho nezdaru měli být obviněni křesťané na císařském dvoře. Sám Lactantius pak z perzekuce křesťanů viní především spolucísaře Galeria a nikoliv Diocletiana. Křesťané v různých částech říše pak čelili skutečně brutálním metodám mučení a vraždění. Byly bořeny kostely, ničeny písemnosti, do ran po mučení byla křesťanům sypána sůl a byli pomalu opékáni nad ohněm. Svatý Vít byl dle legendy mučen neméně bolestivým způsobem. Měl být na příkaz samotného císaře vhozen do nádoby s vroucím olejem, smůlou a olovem. Protože toto mučení zázračně přežil, byl předhozen lvům, kteří ho ale nesežrali, naopak se před ním sklonili a olizovali mu nohy. Proto byl nakonec sťat. Dle legend nastalo během jeho popravy zemětřesení, během kterého se začaly bořit pohanské chrámy. Několik let poté se císařem Římské říše stává Konstantin I. Veliký, který v roce 313 ediktem milánským křesťnaství v Římské říši legalizoval.

Mozaikové vitrážové okno v Thunovské kapli

V této době na našem území ucelený státní útvar ještě neexistoval a o tehdejší podobě českých zemí a jejich osídlení máme jen kusé informace. Svatý Vít také žil velmi daleko na jihu Itálie a jeho ostatky se k nám dostaly více než 600 let po jeho mučednické smrti prostřednictvím zakladatele pražské katedrály, našeho svatého knížete Václava. V 7. století byly nejprve přeneseny do Říma. Odtud se pak úcta k němu rozšířila do dnešní Francie a následně do Saska. Relikvii sv. Víta pak daroval saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník právě našemu knížeti sv. Václavu, který pro její uložení založil na Pražském hradě románskou rotundu.

Thunovská kaple, ve které budeme ranní mši svatou při příležitosti památného dne našich pro víru pronásledovaných spolubratrů sloužit, se nachází v jižní boční lodi katedrály, dostavěné v 19. století. Vybavení této kaple je poměrně skromné. Vedle oltáře, na jehož retáblu se nachází obraz umučeného Krista neseného anděly, zde stojí za pozornost zejména velké vitrážové okno, ztvárněné podle návrhu Františka Kysely, autora rozetové vitráže v západním průčelí katedrály. Na pořízení okna přispěla První česká vzájemná pojišťovna. Stejně jako ve většině těchto novodobých kaplí postavených v severní a jižní boční lodi novogotické přístavby je vitrážové okno řešeno nikoliv jako malované, ale jako mozaika. Toto ztvárnění dodává vitrážím v těchto kaplích specifický charakter.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Martina Řehořová/Člověk a Víra

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.