Výročí 450 let od vyplenění katedrály kalvinisty – I. díl

Výročí 450 let od vyplenění katedrály kalvinisty – I. díl

Pražská katedrála zažívala v průběhu svých tisíciletých dějin období rozkvětu i pádů, budování i opakovaného barbarského ničení. Není proto divu, že ji ještě počátkem 60. let 19. století před zahájhením dostavby německý archeolog Franz Johann Joseph Bock nazval „impozantní zříceninou uprostřed hlavního města Čech.“ Dnes již můžeme obdivovat jen velmi málo z jejího původního gotického vybavení a uměleckých děl ryze středověkého původu. Významný díl viny nese obrazoborecké pustošení interiéru kalvinisty za vlády tzv. zimního krále Friedricha Falckého, od kterého v nadcházejících dnech uplyne přesně 405 let. O této nešťastné události, která znamenala zánik mnoha cenných uměleckých děl a zároveň podnítila pozdější barokní obnovu interiéru a pořízení nového mobiliáře, Vám přinášíme dvoudílný seriál článků.   

Událost z roku 1619 připomíná rozsáhlá dřevořezba zhotovená truhlářem a řezbářem Kašparem Bechtelerem v I. polovině 17. století, kterou si můžete prohlédnout v chórovém ochozu katedrály v těsném sousedství stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého. Vedle požáru v roce 1541 a pozdějšího bombardování během pruského obléhání Prahy v roce 1757 se jednalo o událost s jedněmi z nejničivějších následků, která kdy pražskou katedrálu postihla a jejíž následky můžeme vnímat ještě dnes. Nelze se divit, že tento čin velmi negativně ovlivnil reputaci tehdejšího českého královského páru, který o provedení tohoto pustošení rozhodl, jakkoliv bylo toto rozhodnutí ovlivněno i částí nekatolického obyvatelstva a šlechty.  

 

Detail dřevořezby Kašpara Bechtelera

 

Podnět k vyplenění chrámu a jeho úpravám v kalvínském duchu dal dvorní kazatel krále Friedricha Falckého a královny Alžběty Abraham Scultetus, který přišel do Čech právě s novým králem a kterému vadily zejména relikvie, sochy a obrazy svatých a Panny Marie v českých chrámech, neboť jejich kult kalvínské vyznání neuznávalo. Scultetus opakovaně vyzýval krále k přestavbě interiéru kostela v kalvínském duchu, tj. odstranění všech katolických uměleckých děl a vybavení chrámu souvisejících s úctou k Panně Marii a svatým. Ke kalvínské „očistě“ chrámu se postupně schylovalo již od října roku 1619. Již tehdy vycítili kanovníci metropolitní kapituly blížící se nebezpečí a prozíravě odvezli chrámový poklad do kláštera svatého Emmerama v bavorském Regensburgu. Když byli kapitulní probošt Šimon Brosius z Horštejna a děkan Kašpar Arsenius z Radbuzy vyzváni tehdejšími direktory k vydání inventáře, mj. stříbrných relikviářových bust, chrámový poklad byl již v bezpečí a kapitula byla za trest donucena opustit Pražský hrad, odkud odchází 18. října 1619. Kapitulní vesnice byly zastaveny nebo rozprodány a kapitula byla zbavena všech existenčních prostředků. Katedrála byla královskými komisaři uzamčena a zapečetěna a zůstala uzavřena až do Friedrichovy korunovace dne 4. listopadu. Od té doby se v ní konaly třikrát týdně kalvinistická kázání, kterým předcházelo trojí zvonění zvonem Zikmund. Kanovníkům byl zakázán vstup do chrámu, kapitulní domy byly obsazeny kalvinistickými kazateli a jinými lidmi. 

Další události pak znamenaly zánik velkého množství uměleckých děl nedozírné umělecké hodnoty. Masivní plenění inventáře chrámu začalo 21. prosince. Ničeny a spalovány byly vzácné sochy, oltáře, obrazy a liturgické nádoby, hroby světců a českých národních patronů byly zneuctěny. Hroby světců byly rabovány, kosti z nich vyhazovány, liturgické náčiní rozbíjeno, sochy Panny Marie a sv. Jana ze sousoší kalvárie nad chórem shozeny, bylo na ně pliváno, kopáno do nich a dalšími způsoby byly hanobeny. Kapitula však ani v době vyhnanství nezůstala nečinná a usilovala – nikoliv zcela neúspěšně – o navrácení a záchranu alespoň části cenného mobiliáře. Během doby, kdy byla nucena opustit Pražský hrad a působila v kostele sv. Benedikta na Hradčanském náměstí, žádala opakovaně a uctivě krále o vydání antifonářů, graduálů, psalterií, kalichů, ornátů a dalších liturgických knih a předmětů, naléhavě prosila za zachování cenných uměleckých děl, relikviářů s ostatky svatých, oltářů, soch a obrazů. Za tím účelem napsali kanovníci královským úředníkům mnoho dopisů, které se nám dodnes dochovaly a ze kterých je patrné, jak těžce pustošení chrámu kapitula nesla. V některých požadavcích kapitule vyhověno bylo a díky tomuto úsilí se přece jen alespoň část cenného inventáře podařilo zachránit. Pozoruhodná je uctivost, s jakou byly tyto dopisy v dané situaci psány. O záchranu inventáře však vedle kapituly usilovaly další osoby mj. z řad české šlechty, kterým se podařilo část cenného vybavení převzít, uschovat a zamezit jeho zničení. Zejména na sochařských dílech v katedrále jsou však následky tohoto pustošení patrné dodnes.  

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský 

Aktuality & články

  • DŮLEŽITÉ: Zrušení mše svaté a hudebních nešpor 7. května

    DŮLEŽITÉ: Zrušení mše svaté a hudebních nešpor 7. května

    Oznamujeme, že konání bohoslužby plánované na 7. května 2025 (za +biskupa Antonína Podlahu a za zemřelé archeology při příležitosti 100. výročí založení Archeologického ústavu AV ČR) není na základě sdělení ředitele Správy Pražského hradu z důvodu velmi exponovaného programu na Pražském hradě v uvedených dnech možné.

    S politováním tedy sdělujeme, že se bohoslužba konat nebude.

  • První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

    První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

    Ikonickou se stala fotografie, která zachytila okamžik, kdy papež Jan Pavel II. vystoupil z letadla v Ruzyni a poprvé tak vstoupil na naši půdu. Padl na zem a uctil naši zemi políbením.

    „Věřící z Čech, Moravy a Slovenska mají v Římě pastýře, který rozumí jejich řeči. Rozumí i jejich mlčení. V době, kdy byla církev této země umlčena, považoval jsem za součást svého poslání být jejími ústy. Nyní je mým hlavním posláním vůči místní církvi to, co Ježíš svěřil Petrovi, posilovat své bratry.“

  • První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

    První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

    „Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.“ Václav Havel, prezident ČSFR, 21. dubna 1990

    Na začátku dubna celý svět vzpomínal na jednoho z největších papežů v dějinách, svatého Jana Pavla II. Uplynulo totiž přesně 20 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. Pro naši katedrálu však letošní duben přináší ještě jedno významné výročí, které je s papežem Janem Pavlem II. spojené. Dne 21. dubna totiž uplyne přesně 35 let od chvíle, kdy vůbec poprvé v dějinách vstoupil papež na české území a kdy také navštívil naši katedrálu, kde se setkal s českými biskupy. Symbolika toho, že ve stejný den odešel papež František nás tíží právě v těchto dnech, kdy jej věřící na celém světě vyprovázejí na cestě z vzkříšeným Pánem…

  • DŮLEŽITÉ: Ranní mše svaté přesunuty do Svatováclavské kaple

    DŮLEŽITÉ: Ranní mše svaté přesunuty do Svatováclavské kaple

    Vzhledem k tomu, že Chórová kaple katedrály bude v následujících týdnech procházet náročnou rekonstrukcí interiéru a restaurací mobiliáře, tak vedení Metropolitní kapituly rozhodlo o přesunutí ranních mší svatých v 07:00 do Svatováclavské kaple. Katedrální svatostánek bude rovněž přesunut do Svatováclavské kaple. 

    Bohužel v katedrále není jiný důstojný prostor k tiché modlitbě v průběhu dne, a tak se páteční celodenní výstav Nejsvětější svátosti po dobu rekonstrukce ruší. 

    Za omezení se omlouváme, katedrála je v průběhu dne věřícím k dispozici k modlitbě dle platných dohod mezi Metropolitní kapitulou a Pražským hradem. 

  • Zemřel papež František

    Zemřel papež František

    V pondělí 21. dubna 2025, ve věku 88 let zemřel papež katolické církve František. O úmrtí Svatého otce informoval vatikánský komoří, kardinál Kevin Farrell. Papežův skon těsně po oslavě velikonočního tridua zasáhl věřící po celém světě, kteří nyní oslavují zmrtvýchvstání Páně a zároveň s nadějí pamatují v modlitbách na svého zesnulého pastýře.

  • Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení