27. 1. 2025

Čtyřicet dní Ježíšova dětství a obrazy madony v pražské katedrále – II. díl

Na východní stěnu Staré sakristie v nejstarší části naší katedrály navazuje kaple svaté Anny, založená ještě prvním stavitelem chrámu Matyášem z Arrasu. O kapli jsme již přinesli obsáhlý článek v našem cyklu Putování po katedrále. Nyní se budeme soustředit na opravdu pozoruhodný a starobylý obraz Matky Boží nesoucí narozeného Pána Ježíše. Kromě úctyhodného stáří a mimořádně kvalitního zpracování je zvláštní tím, že se jedná defacto o nezaměnitelnou součást naší katedrály. Obraz byl totiž s největší pravděpodobností vyhotoven nákladem jednoho z kanovníků naší metropolitní kapituly, který byl sám na tomto obraze namalován klečící v modlitbě před impozantním zjevením madony.

Kanovník je oblečen do chórového oděvu v zimní variantě, tj. s kožešinovou mozzettou přes ramena, Panna Maria pak do jednoduše řaseného modrého pláště, korunována dvěma anděly zlatou královskou korunou, stojící na zlatém půlměsíci, zašlapávající hada symbolizujícího ďábla, obklopená mandorlou. Impozantní výraz celého obrazu podtrhuje jeho zlaté pozadí. Pozoruhodná je rovněž ústřední postava samotného Ježíška, který drží v ruce stejně jako jeho matka jablíčko symbolizující ovoce vykoupení. Tělo Ježíška je zobrazeno, jako by již bylo pokryto ranami z bičování a utrpení, předcházejícího jeho vykupitelské smrti na kříži. Obraz pochází z doby kolem roku 1600, ale byl pravděpodobně zhotoven jako historizující replika na základě ještě mnohem staršího obrazu z poloviny 15. století.

Obraz Matky Boží v kapli sv. Anny

Další pozoruhodné ztvárnění Bohorodičky nalezneme přímo v centrální nice retáblu hlavního oltáře v chóru katedrály. Její socha tam však byla umístěna druhotně po dokončení restaurátorských prací v minulém desetiletí a je podstatně starší než oltář samotný. Dříve stála na kamenné konzole v chórovém ochozu poblíž hrobu svatého Jana Nepomuckého.

Socha Panny Marie v nice retáblu hlavního oltáře

Současný novogotický oltář nahradil jeho předchozí řešení s monumentálním barokním retáblem, který můžeme vidět v největší podrobnosti na obraze poslední české královské korunovace. Ta se v naší katedrále odehrála v roce 1836 a korunu svatého Václava přijal z rukou arcibiskupa Ondřeje Ankwicze král Ferdinand V. Během puristických zásahů do interiéru katedrály v 19. století byly její barokní úpravy často odstraňovány nebo alespoň umisťovány do pozadí. První architekt obnovy a dostavby chrámu Josef Ondřej Kranner tak rozpracoval návrh nového hlavního oltáře, který byl koncipován v přísném slohu gotickém. Vzniklo více variant, upravených Krannerovým nástupcem Josefem Mockerem. Ten také nakonec dílo realizoval. Původním záměrem Krannera i Mockera však bylo umístit do niky uprostřed jeho retáblu velký kříž a kaplička nad ním, která je přístupná po dvouramenném schodišti, byla určena pro vystavování monstrance s Nejsvětější svátostí. S tím počítají dochované kresby obou architektů. Kříž však byl později umístěn právě do kapličky na vrcholu oltářního retáblu a dolní nika byla uzavřena deskou potaženou červeným suknem s erbem metropolitní kapituly. Ta byla během posledních restaurátorských prací odstraněna a od té doby je v nice umístěna socha Panny Marie s Ježíškem, která je dílem českého mistra z první poloviny 16. století a jedná se pozdně gotickou polychromovanou dřevořezbu. Umístění madony do středu hlavního oltáře katedrály připomíná celé její zasvěcení, které je dle nápisu z roku 1396, vtesaného do gotické pamětní desky umístěné na pilíři věže vedle jižní portálové předsíně Zlaté brány „Navštívení Panny Marie a svatých Václava, Víta, Vojtěcha, Zikmunda a jiných patronů českých.“

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.