V postní době pamatujeme na toho, který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž

V postní době pamatujeme na toho, který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž

Smrtí Pána Ježíše však dějiny spásy nekončí a bez jeho slavného vzkříšení, které následovalo podle Písma svatého o tři dny později a které budeme slavit o Velikonocích, by tato oběť sama o sobě nedávala smysl. Pohled na ukřižovaného Krista také určitě nemá být snad jen soucitným pohledem na člověka, který prošel krutým utrpením a zemřel opuštěný a pohaněný potupnou smrtí. Je to pohled na nový začátek, na oběť samotného Syna Božího, který svou obětí vlastního života smrt pokořil. Pamatujeme při tom na jeho slova, které nám přináší evangelium podle Jana: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ Co se odehrávalo bezprostředně poté, co Kristus po zvolání „Dokonáno jest“ vydechl naposledy, patrně nedokážeme lidskými smysly nikdy plně pochopit a je to tajemstvím naší víry. V apoštolském vyznání víry říkáme „ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých.“ O Kristovu vítězství nad smrtí a nad naší smrtelností v okamžiku jeho vlastní smrti nám přináší zprávu také evangelium podle Matouše: „A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“

Apokryfní Nikodémovo evangelium, které není považováno za Slovo Boží a nestalo se tak knihou Písma Svatého, popisuje události Kristova odsouzení, smrti a sestupu do pekel velmi podrobně, ačkoliv se o něj pro jeho absenci v biblickém kánonu nemůžeme přímo opřít. Zajímavý je zde však právě detailně popsaný moment Kristova sestupu do pekel, který je obsažen právě i v apoštolském vyznání víry. Kristus zde vstupuje do pekel jako Král Slávy, vítán praotci. Pekelné brány padají a temnoty před ním utíkají. Král Slávy uchopil archisatrapu Satana za hlavu a nechal ho spoutat železy s rozkazem, aby tak zůstal spoután do jeho dalšího příchodu na zem. Ačkoliv se jedná o apokryfní spis, popis ďábla, toho personifikovaného zla spoutaného řetězy, nalézáme znovu přímo v Písmu svatém, a to ve Zjevení Janově: „Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let.“ Blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová, mystička a řeholnice, pak spoutaného ďábla popisuje v jednom ze svých vidění: „Uprostřed pekla jsem viděla strašnou temnou propast, v ní byl svržený Lucifer a byl spoután pevně řetězy.“ V tom je jedno z tajemství Kristovy vykupitelské oběti: Vítězství nad zlem, nad hříchem a nad smrtí, které ztělesňuje ďábel.

V naší katedrále nalezneme velké množství krásných a cenných uměleckých děl, které zobrazují tuto zásadní událost v dějinách spásy, která se stala hlavním symbolem naší víry, totiž Kristovu vykupitelskou smrt na kříži. O některých z nich jsme vám přinesli krátké články již v loňském roce. O dalších zajímavých uměleckých dílech s pašijovou tematikou si můžete přečíst v následujícím seriálu článků, který nás zavede také do dostavěné části naší katedrály.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

  • Putování po katedrále 2025/2026

    Putování po katedrále 2025/2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    DŮLEŽITÉ: Přechod na nové katedrální Facebookové stránky

    Z technických důvodů byla Metropolitní kapitula nucena přistoupit ke zřízení nové facebookové stránky katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Změna byla vynucena nemožností vyřešení externích problémů se správou účtu staré stránky. Stará stránka bude v červenci postupně převedena na novou a na začátku srpna 2025 zcela zrušena. Novou stránku najdete pod tímto odkazem. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i na ní. 

  • Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Nedokončená galerie králů na pražské katedrále

    Pozorný návštěvník při pohledu na vnější opěrný systém západní části naší katedrály nemůže přehlédnout zvláštní kamenné baldachýny na velmi subtilních sloupech, které se vyskytují také kolem Velké jižní věže. Až na dvě výjimky zůstaly všechny neobsazené. Pouze na Mockerově západním průčelí jsou pod těmito baldachýny umístěny sochy císaře a krále Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. K čemu tedy slouží ty ostatní? I pod nimi měly stát sochy, které již nebyly dokončeny. S koncem monarchie a pádem habsbursko-lotrinské dynastie v roce 1918 totiž tyto baldachýny definitivně ztratily svůj smysl. Mělo se totiž jednat o galerii králů, podobnou té, která zdobí západní průčelí katedrály Notre-Dame v Paříži.

  • Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Unikátní privilegia pražské katedrály a její kapituly

    Tisícileté dějiny naší katedrály jsou plné zvratů, období úspěšného budování a opětovného ničení. Její dnešní podoba je výsledkem mnoha dostaveb, úprav a oprav, již neodpovídá původním středověkým plánům a zejména její mobiliář pochází z různých období, neboť ten původní byl průběžně rozebírán, ničen a znovu doplňován. Těžký život naší katedrály jí však přinesl také četné zvláštnosti a paradoxně také i řadu unikátních privilegií, udělených samotným papežem, když katedrála a její kapitula tyto těžké doby přečkaly. O některých z nich vám přinášíme tento článek.

  • Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    Před 90 lety byl v katedrále zahájen První celostátní sjezd katolíků československých

    V pátek dne 27. června uplyne 90 let od chvíle, kdy naše katedrála hostila ve své době naprosto přelomovou a dnes bohužel již téměř zapomenutou událost, jejíž skutečný význam zůstává zejména s ohledem na následující vývoj československých dějin nedoceněn. Předcházelo jí půlhodinové vyzvánění zvonů všech kostelů v Československu, když v 18 hodin do pražské katedrály vstoupil pařížský arcibiskup Jean kardinál Verdier, papežský legát zastupující papeže Pia XI. na Prvním celostátním sjezdu katolíků československých. Ten zde pronesl zahajovací proslov a pražský arcibiskup Karel Kašpar přečetl v šesti jazycích národů československého státu pověřovací bulu papeže a jeho požehnání.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení