Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

Dne 18. března jsme vzpomínali na pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého v ten den náš Pán povolal z tohoto světa. Většina z nás na něj ještě velmi dobře pamatuje, vzpomněli jsme na něj proto i při ranní i večerní mši svaté v naší katedrále. Ve stejný den však odešel k Pánu také jeden z významných kanovníků naší kapituly, kronikář a spisovatel Václav Hájek z Libočan, od roku 1544 také probošt kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Rok jeho narození není přesně známý, ale víme o něm, že zemřel 18. března 1553 v Praze. I jemu věnujeme v těchto dnech naši vzpomínku a přinášíme několik zajímavostí o jeho životě a působení nejen v naší metropolitní kapitule.

Podobizna Václava Hájka z Libočan

 

O Václavu Hájkovi se dodnes čeští studenti učí v dějepisu, jeho život a dílo jsou jedním z témat u maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury. Jako historik a kronikář bývá často jednostranně posuzován. Hájkova kronika se stala terčem kritiky z hlediska faktografických chyb, a to ze strany dalšího českého kněze Gelasia Dobnera a zejména pak historika Františka Palackého, později se dočkala pro změnu snah o obhajobu. Přínos pana kanovníka Hájka jakožto kronikáře je však minimálně v jedné oblasti naprosto nezastupitelný. V roce 1541 se totiž stal očitým svědkem velkého požáru Prahy, při kterém byla naše katedrála vážně poškozena. Hájkův popis průběhu požáru, který zachvátil náš chrám, je natolik detailní, že z něj dodnes můžeme čerpat cenné umělecko- i stavebně-historické informace. O jejich spolehlivosti nalezneme v katedrále mnoho důkazů. Řada konkrétních stop po ohni odpovídajících Hájkovu popisu je totiž v chóru i v chórovém ochozu dodnes patrná. Nejvýrazněji pak na zábradlí pozdně gotické Královské oratoře, které se dochovalo v originálu pouze ve své západní polovině, celá východní polovina je pak provedena jako dřevěná replika a rozdíl použitých materiálů je na první pohled patrný díky barevnosti. Pan kanovník Hájek pak o zábradlí doslova píše:

„Pavláčka královská kamenná výborným dílem kamenickým udělaná, na kteréž má být obyčej král Jeho Milost i králová Její Milost bývati, ta také nemohla před tím ohněm zůstati, neb ta světnička, kteráž na pavlači byla, divným způsobem shořela a od toho ohně krancové neb zábradla, na kteréž obyčej byl zpoléhati, zapukala se, takže to kamení počna od prostředku neb toho vejstupku královského po pravé ruce k hrobu sv. Víta padalo na zemi. Jinak sklep spodní i svrchní té pavlače zůstal v své celosti.“

Původně se jednalo o utrakvistického kněze, ke katolické víře pak konvertoval v roce 1521. Působil v Rožmitále a také v kostele svatého Tomáše v Praze. Během jeho působení ho však provázely také nemalé existenční potíže a potýkal se často s dluhy. Několikrát byl také vězněn, když se zastal poddaných proti vrchnosti, se kterou se kvůli tomu dostal do sporu. Mělo jít o zavražděnou služebnou manželky karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan a o poddanou Arnošta Krajíře z Krajku, která byla nařčena z čarodějnictví. V roce 1549 se pak vzdal svých hodností a odešel do kláštera dominikánek u svaté Anny na Starém Městě v Praze, kde o čtyři roky umírá.

Podobiznu kanovníka Hájka nalezneme v přízemí kapitulního děkanství, tzv. Mladotova domu ve Vikářské ulici vedle naší katedrály. Na klenbě bývalé kapitulní knihovny je vyobrazen společně s řadou dalších významných kanovníků naší kapituly, jako je kronikář Kosmas, pozdější první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, ředitel stavby katedrály Beneš Krabice z Weitmile nebo církevní reformátor Jan Milíč z Kroměříže.

Na našeho kanovníka Václava Hájka pamatujeme s vděčností a vyprošujeme mu spásu jeho duše a život věčný.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Připomínáme si výročí úmrtí arcibiskupa a probošta Daniela z Mayernu

    Dne 10. dubna pamatuje naše metropolitní kapitula na svého kanovníka a probošta Daniela Josefa Mayera z Mayernu, který se v roce 1732 stal 19. arcibiskupem pražským. V nejvyšším církevním úřadu v našich zemích však setrval pouze jeden rok, protože hned následujícího roku ve věku 77 let zemřel. Přesto se však už jako kanovník metropolitní kapituly významným způsobem podílel na řízení pražské arcidiecéze. Téměř třicet let totiž působil jako generální vikář pražských arcibiskupů Jana Josefa Breunera a Františka Ferdinanda z Khünburgu. Od roku 1711 byl také tajným radou císaře a krále Karla VI., otce naší jediné vládnoucí královny Marie Terezie.

  • Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Sobotní vigilií vstupujeme do doby velikonoční

    Ve Svatém týdnu vrcholí čtyřicetidenní období půstu, se kterým se zejména v jeho závěrečné fázi pojí rozjímání o Kristově utrpení a vykupitelské smrti na kříži. Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kdy byl vítán zástupy jako král a který prožíváme o Květné neděli, otevírá poslední týden Jeho pozemského působení před ukřižováním a slavným vzkříšením.

  • Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Popeleční středou vstupujeme do postní doby

    Ve středu 18. února zahájíme v katedrále při ranní i mimořádné večerní mši svaté slavené pražským arcibiskupem další část liturgického roku. Podobně jako doba adventní to bude doba příprav a očekávání, předcházející slavení největších slavností v liturgickém roce a bude tedy zahalená ve fialové barvě. A podobně, jako jsme 40 dní po Narození Páně slavili svátek Uvedení Páně do chrámu a po čtyřicet dní jsme v katedrále i v jiných chrámech mohli přicházet k jesličkám, čeká nás opět čtyřicetidenní období. Latinsky ho také nazýváme „Tempus quadragesimae“ či jednoslovně „Quadragesima.“ Východní křesťané pro něj používají jméno „Svatá čtyřicátnice.“ Jedná se však tentokrát o dobu ztišení a odříkání.

  • Putování po katedrále 2026

    Putování po katedrále 2026

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je ve správě Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. Cyklus pokračuje v aktualizované podobě i nadále. 

  • Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Vánoční události připomíná v katedrále nejen Betlém

    Naše chrámy se o Vánocích stávají cílem poutníků, kteří si přicházejí prohlédnout vystavené jesličky. Líbeznou scénu zobrazující Narození Páně, kdy Panna Maria a svatý Josef chovají děťátko, kterému se přicházejí poklonit pastýři, nalezneme prakticky v každém kostele. I v naší katedrále budeme mít opět možnost obdivovat její překrásný betlém zhotovený v I. polovině 20. století Václavem Andresem, který byl v posledních dvou letech péčí metropolitní kapituly zrestaurován a instalován do prostředí inspirovaného architekturou Svaté země. Byla by však škoda zapomenout na další umělecká díla s vánoční tematikou, kterých je v katedrále značné množství.

  • Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Vánoce v katedrále nabídnou tradiční mše svaté i mimořádné bohoslužby

    Oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista jsou pro mnoho obyvatel Prahy i poutnice a poutníky často velkým lákadlem, proč do promrzlé katedrály na sklonku prosince přijít. Jako vždy nabídne vyzdobená katedrála nejen půlnoční mši svatou s naším arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem, ale i setkání u jesliček, zakončení Jubilejního roku nebo uvítání nového kalendářního roku.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení