Původní erb Šporků
Hrabě Špork byl nejmladším synem svých rodičů Ferdinanda Ladislava hraběte Šporka a Apolonie hraběnky Vratislavové z Mitrovic a jako takový byl předurčen ke kněžství. Jeho působení potvrdilo, že byl ke kněžství skutečně povolán. Úspěšně studoval v Praze i v Římě, kde se naučil výborně italštině a získal doktorát teologie a kanonického práva.
Po návratu do Prahy usiloval o členství právě v metropolitní kapitule a nabídl jí, že zafinancuje zřízení nového kanonikátu. Kapitula o nabídku hraběte Šporka jevila zájem, požadovala však, aby se nechal vysvětit na kněze, byl totiž pouze jáhnem. Po řadě jednání mezi hrabětem Šporkem, kapitulou a arcibiskupem se nakonec stal kanovníkem a na kněze byl vysvěcen v roce 1719. Už o tři roky později byl naší kapitulou vyslán do Říma právě ve věci přípravy kanonizace svatého Jana Nepomuckého. Ten byl svatořečen v březnu 1729, téhož roku byl kanovník Špork v Římě vysvěcen na biskupa samotným papežem Benediktem XIII. Poté se kanovník Špork vrací z Říma do Prahy.
Jako kněz byl také velmi obětavý. Založil nadaci pro vykupování křesťanských zajatců a sám do ní přispěl velkými sumami. Zajímal se také o umění a založil soukromou knihovnu a galerii, řada jeho sbírek se zachovala dodnes v Národní galerii a na Strahově. Kromě členství v naší metropolitní kapitule byl stejně jako Václav Hájek z Libočan proboštem Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Ve stáří trpěl oční chorobou a později oslepl. Přes tuto chorobu však nadále docházel do naší katedrály, kam se nechal vodit a zachoval si radostnou mysl. Po své smrti byl také v katedrále pohřben.
Šporkův palác na vlastnoruční kresbě hraběte Jana Rudolfa
Kanovník Špork proslul také jako zdatný kreslíř. V této oblasti byl samouk a řada jeho kreseb se nedochovala díky nekvalitním materiálům, které používal. Kreslil portréty rodinných příslušníků, ale i svůj palác v Panské ulici.
Jako potomek významného severoněmeckého šlechtického rodu Šporků zdědil také několik nemovitostí. Patřilo mu mj. panství Heřmanův Městec a po svém dědečkovi, generálu Janu Šporkovi, zdědil menší palác v Panské ulici č. 8, který užíval a kde shromáždil svoje výše zmíněné sbírky a knihovnu. Tento původně renesanční a barokně přestavěný palác by už dnes kanovník Špork nepoznal. V roce 1930 byl výrazně přestavěn do moderní budovy a dnes zde nalezneme pasáž Černá růže s orientačním číslem 4.
Na našeho kanovníka Jana Rudolfa vzpomínáme s vděčností a na přímluvu svatého Jana Nepomuckého mu vyprošujeme odpuštění hříchů, spásu duše a život věčný!
Text: Ing. Ondřej Stříteský
