Jedná se přesně o toho člena knížecí rodiny Schwarzenbergů, které věnoval Karel Havlíček Borovský jeden ze svých epigramů: „Zle, matičko, zle, Švarcnberci zde. Jeden ten je generál a druhý je kardinál. Zle, matičko, zle, Švarcnberci zde. Jeden drží karabáč, druhý říká otčenáš…“ Zjevně negativní vztah slavného českého novináře, spisovatele, básníka a politika konkrétně k pražskému arcibiskupovi má možná původ v jeho osobním odporu vůči katolické církvi, nic však nemění na velkých zásluhách tohoto našeho arcibiskupa, který byl stejně jako Karel Havlíček Borovský významným a zasloužilým vlastencem, i když jeho světonázor byl od toho Havlíčkova zcela jistě odlišný. Na vyjmenování všech zásluh kardinála knížete Schwarzenberga o naši, zemi, město a katedrálu by jeden článek nestačil. Připomeneme si alespoň nejvýznamnější momenty z jeho působení v Praze.
Portrét kardinála Schwarzenberga
Do Prahy přichází v roce 1850 z místa arcibiskupa salcburského již jako kardinál svaté církve římské, kterým byl jmenován o 8 let dříve. Počínaje jeho nástupem se stalo jakýmsi neoficiálním pravidlem, že funkce pražského arcibiskupa se spojuje s kardinálskou hodností, ačkoliv tomu tak ani později nebylo vždy. U jeho předchůdců na pražském arcibiskupském stolci setkáváme s kardinály jen zcela výjimečně. Bedřich Schwarzenberg byl zemský vlastenec a výrazná postava tzv. staročeské politiky, jeden z iniciátorů petice z roku 1861, která žádala, aby se císař František Josef I. dal korunovat na českého krále. Zasazoval se také o zřízení české univerzity. Založil řadu nadací a dobročinných organizací a významně se přičinil o výstavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně. Pro naši katedrálu se jeho nejvýznamnějším počinem stalo založení Jednoty pro dostavbu chrámu svatého Víta, které inicioval již náš kanovník Michal Pešina z Čechorodu. Ten se však samotného založení Jednoty již nedožil. V návaznosti na tento krok byly dokončeny opravy zchátralého torza chóru a Velké jižní věže a provedena dostavba transeptu, trojlodí a západního průčelí s dvěma charakteristickými věžemi. Bedřich Schwarzenberg byl také nadšeným alpinistou. Vystoupil např. na Gross Wiesbachhorn ve Vysokých Taurách, pod nímž leží horská chata pojmenovaná na jeho počest Schwarzenberghütte. Žulový obelisk připomínající jeho návštěvu je i na vrcholu Boubína. Zřejmě největší výkon podal na svém posledním výstupu, kdy jako 64 letý zdolal vrchol Bildstöckljoch (3138). Na počest arcibiskupa byly pojmenovávány cesty, horské chaty, alpinistické společnosti a v Rakousku je dodnes považován za jednoho z průkopníků horolezectví.
Socha kardinála Schwarzenberga od J. V. Myslbeka
Arcibiskup Schwarzenberg byl vskutku vynikající osobnost, kterou v chórovém ochozu katedrály připomíná nádherná bronzová socha v nadživotní velikosti, zhotovená slavným českým sochařem Josefem Václavem Myslbekem. Zhotovení sochy objednal nástupce kardinála Schwarzenberga, arcibiskup František kardinál hrabě Schönborn-Buchheim-Wolfsthal, který Myslbekovi také zapůjčil rochetu, sutanu, solideo, mozetu i polštář, aby nebyl odkázán jen na svoji fantazii. Velká socha klečícího kardinála tak pomalu vznikala ze samých realistických detailů a pozorování. Konečný hliněný model Myslbek dokončil v roce 1895 za pomoci svých žáků. V chórovém ochozu byla bronzová socha umístěna v roce 1904 architektem Kamilem Hilbertem po dohodě s J. V. Myslbekem. Arcibiskup Schwarzenberg je tak zobrazen klečící naproti oltáři ve Staré arcibiskupské kapli, na kterém můžeme vidět sochu hlavního patrona pražské arcidiecéze a druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha, jehož ostatky jsou v oltáři také uloženy, doprovázenou sochami sv. Cyrila a Metoděje. Ve Staré arcibiskupské kapli také nalezl arcibiskup Schwarzenberg místo svého posledního odpočinku vedle svých předchůdců i nástupců. Při prohlídce si všimněte dokonale zpracovaných detailů arcibiskupovy tváře, oblečení a insignií, které dosvědčují skutečné mistrovství Josefa Václava Myslbeka, právem označovaného za nejvýznamnějšího nebo jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů 19. století.
Kéž se náš Pán rozpomene na svého věrného služebníka a našeho arcibiskupa a přijme ho do svého království!
Text: Ing. Ondřej Stříteský
