Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

„Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“

Tímto zvoláním k zapálené a požehnané velikonoční svíci u velikonočního ohně, která symbolizuje vzkříšeného Krista, zahájí kněz po setmění procesí k oltáři. Tam budou slaveny obřady z vigilie veliké noci, kdy Kristus rozlomil pouta smrti, vstal z mrtvých, aby se následně ukázal svým učedníkům a po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa jako Král slávy. Veliké a nádherné tajemství této noci, tajemství naší spásy a vykoupení z otroctví hříchu je oslavováno jako světlo, které přináší Kristus a rozhání jím pekelné temnoty, Kristus sám je označován jako to světlo. Takto ho oslavuje i známá velikonoční píseň, zpívaná v českých zemích: „Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený,  tma pekel před ním utíká! Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká!“

 

Právě proto je symbolem slavného Kristova vzkříšení mohutná svíce, která na úvod velikonoční vigilie sama ozáří naše potemnělé chrámy a která pak bude svítit u oltáře po celou velikonoční dobu. Tato svíce, nazývaná také jako paškál, má na sobě vyznačen kříž s pěti ranami Kristovými, do kterých jsou vloženy hřeby s kadidlovými zrny, letopočet a řecká písmena alfa a omega, která připomínají, že Kristus je počátek i konec, je Pánem všech věků, on vládne dějinám, Jeho je království i moc i sláva po všechny věky věků. Tato svíce bude samozřejmě zářit i v naší katedrále a stejně jako v ostatních chrámech po celém světě i v naší katedrále zazní oslavný chvalozpěv na tuto svíci, který křesťané zpívají již nejméně 1500 let. Tento chvalozpěv se nazývá Exsultet a podle tradice ho zpívá jáhen na úvod velikonoční vigilie.

 

Autor chvalozpěvu již bohužel není známý. Víme, že své počátky má už ve 4. století, tedy ještě v dobách existence Západořímské říše. Vznikl někde na pomezí severní Itálie a Francie. Jeho text je poměrně dlouhý a zejména v románském světě se často zapisoval na bohatě iluminované role pergamenu. Takovéto role vznikaly mezi 10. – 13. století v jižní Itálii a v italských chrámech je exsultet dodnes zpíván právě z takových rolí, které jáhen při zpěvu postupně odvíjí. V českých zemích tyto role nemají tradici.

 

Exsultet sestává ze dvou částí. Úvodní prolog zve křesťany k prožití velikonoční radosti: „Zajásejte již, zástupy andělů v nebi! Zaskvějte se v slávě, božská tajemství! K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu! Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a tonoucí v jasu věčného Krále, pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty!“ Kristus jako světlo zahánějící temnoty, to je poselství, které přináší právě tato veliká noc. Následuje hlavní část, která je koncipována stejně jako eucharistická modlitba při mši svaté. Začíná stejně jako preface zvoláním „Pán s vámi“ a odpovědí věřících „I s tebou!“ Následují slova chvály Krista, Božího beránka, který slavně vstal z mrtvých. Několikrát je zde připomenuta temnota hříchu a prvotní hřích Adamův. „Vpravdě je důstojné a spravedlivé, abychom neviditelného Boha, všemohoucího Otce i jeho jednorozeného Syna, našeho Pána Ježíše Krista oslavovali radostným zpěvem a celou vroucností srdce i ducha.

Neboť Kristus za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův a svou krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu!“

 

Kéž plamen naděje, kterou nám přineslo Kristovo vítězství nad smrtí, v našich srdcích nikdy neuhasíná, září nám po všechny dny našeho života a kéž nás vítězný Kristus na konci věků přivede k Otci do slávy Jeho svatých!

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

  • O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.  

  • Rok mučednické smrti svatého Václava

    Rok mučednické smrti svatého Václava

    V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.

  • Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.

  • Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován. 

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení