24. 4. 2025

První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

Ikonickou se stala fotografie, která zachytila okamžik, kdy papež Jan Pavel II. vystoupil z letadla v Ruzyni a poprvé tak vstoupil na naši půdu. Padl na zem a uctil naši zemi políbením.

„Věřící z Čech, Moravy a Slovenska mají v Římě pastýře, který rozumí jejich řeči. Rozumí i jejich mlčení. V době, kdy byla církev této země umlčena, považoval jsem za součást svého poslání být jejími ústy. Nyní je mým hlavním posláním vůči místní církvi to, co Ježíš svěřil Petrovi, posilovat své bratry.“

Papež Jan Pavel II. líbá přistávací dráhu letiště v Ruzyni

Naše katedrála se stala prvním místem v Československu, kam papež po svém příletu zamířil. Setkal se zde nejen s našimi biskupy a řeholníky, ale zamířilo sem i několik biskupů ze sousedních států, kteří měli k naší zemi blízký vztah. Vedle vídeňského arcibiskupa Hanse Hermanna Groëra dorazil také arcibiskup z Kolína nad Rýnem Joachim kardinál Meisner a krakovský arcibiskup Franciszek kardinál Macharski. Mši svatou pak papež celebroval na zcela zaplněné Letenské pláni. Podle odhadů se bohoslužby zúčastnilo okolo půl milionu lidí.

Další den se papež odebral na Moravu, aby slavil mši svatou na Velehradě se 350 tisíci poutníky z Československa i ze zahraničí. Jak uvedl v odpovědi prezidentu Havlovi a kardinálu Tomáškovi, návštěvou Velehradu chtěl splatit dluh vděčnosti, který ještě vzrostl. Poté zamířil na Slovensko, kde slavil mši svatou na bratislavském letišti.

V naší katedrále papež pronesl řeč k biskupům, kněžím a řeholníkům. Přinášíme Vám alespoň několik úryvků jako připomínku této historicky první návštěvy náměstka Kristova, nástupce svatého apoštola Petra, nejvyššího pontifika, římského biskupa a služebníka služebníků Božích v našem vznešeném chrámu, pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha:

„Milost a pokoj od Boha, našeho Otce, i od Pána Ježíše Krista s vámi se všemi! Je spravedlivé, aby mé první zastavení patřilo Vám, kteří hlásáte evangelium: biskupům, kněžím, řeholníkům a řeholnicím, věřícím žijícím uprostřed světa a přitom činným v apoštolské práci církve, v různých hnutích a sdruženích laiků, a také nemocným. Hlásáte evangelium svým kázáním, bohoslužbou, životem modlitby i svědectvím křesťanského života v povolání a rodině, a také trpělivostí v utrpení. Tím vším svým současníkům představujete Krista. Setkávám se s Vámi v katedrále, která je duchovním srdcem nejen tohoto města a pražské arcidiecéze, ale v jistém smyslu celé Vaší země. Stavěly ji generace nad hroby Vašich světců, je živým symbolem dějin církve ve Vašem národě, dějin, které skrze Vás pokračují. Byli jste vyvedeni z poroby a stojíte na počátku obnovného díla. K této obnově však rovněž patří zvážit a ocenit plody toho, čím jste právě prošli. Byli jste nazýváni „mlčící církví.“ Ale Vaše mlčení nebylo mlčením spánku nebo smrti. V řádu ducha se v mlčení rodí nejcennější hodnoty (….) Bratři a sestry, pro tuto chvíli se s Vámi loučím slovy apoštola: Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, žijte v pokoji, a Bůh, dárce pokoje a lásky, bude s Vámi. Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravuji Vás, všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a účast Ducha svatého buď s Vámi se všemi!“

Na závěr této vzpomínky přinášíme ještě jedno osobní svědectví prezidenta ČSFR Václava Havla, který tuto historickou událost okomentoval těmito slovy:

„Návštěva papeže je především velikou událostí pro všechny křesťany v naší zemi. Je ale i čímsi víc. Je podle mého mínění událostí, která oslovuje veškeré naše obyvatelstvo a která v této rozbouřené době připomíná našim občanům jakousi duchovní dimenzi života. A můj osobní vztah ke Svatému Otci? Vzpomínám si, že když probíhalo poslední konkláve, tak trvalo dost dlouho, a já jsem napjatě sledoval, jak dopadne. Tehdy jsem jel na víkend a v autě jsem poslouchal rádio. A právě tenkrát jsem se dozvěděl, že kardinál Wojtyla byl zvolen papežem. Nesmírně jsem se zaradoval. Mé auto málem sjelo do příkopu, ale nesjelo, naštěstí jsem dojel v pořádku. Na chalupě byl již můj přítel Jiří Němec, český filosof, též katolík. Vyskočil jsem z auta a vykřikl: „Wojtyla!“ On mě objal a začal vesele tancovat. Dobře si to pamatuji. A kdo umí číst, si z toho vyčte, jaký je můj vztah ke Svatému Otci.“

V tyto dny, kdy věřící na celém světě vyprovázejí papeže Františka na cestě ke vzkříšenému Pánu nám právě tato vzpomínka připomíná náměstky Kristovy v Římě, kteří vedly a vedou naši celosvětovou Církev dějinami.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.