Architektonicky unikátní empora byla postavena při rekonstrukci chóru po velkém požáru v roce 1541, kdy pod vedením německého stavitele Bonifáce Wohlmuta vzniklo nejen nové zakončení katedrálního chóru na západní straně, ale také provizorní renesanční ukončení nedostavěné Velké jižní věže. To v době vlády královny Marie Terezie nahradil dnešní barokní ochoz s přilbicí dle návrhu dvorního architekta Nicolo Pacassiho, renesanční hudební kruchta se nám však dochovala dodnes, ačkoliv na jiném místě. V roce 1926 totiž byla rozebrána a znovu sestavena ve svém dnešním umístění a tím došlo k propojení gotického chóru katedrály s novogotickým trojlodím. Interiér katedrály ve své dnešní podobě a impozantní velikosti tak existuje teprve 99 let.
Přesunem kruchty se také částečně změnilo její využití. Z barokních Gartnerových varhan ve 2. patře kruchty zbyla pouhá kulisa v podobě dochované skříně a prospektových píšťal, varhanní pozitiv umístěný v 1. patře kruchty byl nahrazen třímanuálovými romantickými varhanami Josefa Mölzera z Kutné Hory, na které v katedrále hrajeme dnes. Prostor v přízemí kruchty, který dříve sloužil jako západní vstupní předsíň, pak byl uzavřen plnou stěnou a poslední dómský stavitel v něm zřídil kapli, kde je dnes umístěn hlavní svatostánek katedrály a konají se zde pravidelně ranní mše svaté. Nyní je kaple z důvodu plánovaných restaurátorských prací na několik měsíců uzavřena a Nejsvětější svátost oltářní byla dočasně přemístěna do svatostánku ve Svatováclavské kapli, kde sloužíme ranní mše svaté právě po dobu restaurování Chórové kaple.
Wohlmutova hudební kruchta vznikala v letech 1557 – 1561 a o její realizaci rozhodl sám císař a král Ferdinand I., kterému za záchranu torza naší katedrály po velkém požáru v roce 1541 zvláště vděčíme. Wohlmutův návrh označil za „velmi umný, půvabný a ve všech ohledech vhodný pro kostel.“ Jeho součástí byla také dodnes dochovaná valená klenba Chórové kaple, pokrytá sítí goticky profilovaných žeber, pod kterou je podvěšena další vrstva volných žeber.
Volná žebra jsou však podvěšena pouze zdánlivě. Ve skutečnosti se jedná o samonosnou klenební konstrukci umístěnou pod hlavní klenbou, síť renesančních polychromovaných kamenných oblouků, které jsou částečně opřeny do kamenných stěn a pilířů a částečně ukotveny pomocí vřetenovitých železných kotev. Polychromie těchto žeber je jednoduchá, ornamentální a jedná se o rostlinné motivy na bocích kamenných bloků, které jsou z dálky jen stěží rozpoznatelné. Polychromované jsou také svorníky, které jsou vyzdobeny rostlinnými motivy. Na jednom ze žeber je vysekán letopočet 1926, tedy rok, kdy došlo k přesunu kruchty ze západní části chóru katedrály do transeptu. Kombinace gotických a renesančních prvků je pro Wohlmutovu kruchtu specifická, její celkový výraz je však převážně renesanční a arkády se sloupy s iónskými hlavicemi v 1. patře kruchty zaujmou na první pohled svojí slohovou odlišností.
Zajímavé je také řešení spár mezi jednotlivými bloky klenebních žeber, které jsou vyplněny olovem. Tato technologie se v naší katedrále používala již v dobách Petra Parléře a kameníci ji s úspěchem užívají při restaurování dodnes.
Přinášíme dnes první reportáž z Chórové kaple, kde si můžete prohlédnout zblízka její unikátní klenby. V dalším díle se pak podíváme do restaurátorské dílny, kde již pracujeme na obnově mobiliáře z počátku 20. století, který se po dokončení restaurátorských prací vrátí opět na své místo.
Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský