31. 3. 2025

100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.

Portrét Msgre. ThDr. Antonína Podlahy

Shodou okolností jsou obě instituce v roce 2025 spojeny několika kulatými výročími. Kromě 100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě si totiž právě v letošním roce připomínáme 160 let od narození našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Msgre. ThDr. Antonína Podlahy. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i v dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Za necelý rok, v březnu 2026, pak uplyne pro změnu 50 let od úmrtí jedné ze zakladatelských osobností české archeologie a vedoucího pracoviště Archeologického ústavu na Pražském hradě, PhDr. Ivana Borkovského, DrSc. Byl to právě on, kdo objevil zbytky nejstaršího kostela na Pražském hradě, který byl zasvěcen Panně Marii a nacházel se mezi II. a IV. nádvořím, kde tyto nálezy můžeme v průchodu obdivovat dodnes.

Fotografie PhDr. Ivana Borkovského, DrSc.

Společná oslava těchto výročí proběhne dne 7. května v katedrále večerním bohoslužebným programem, který připravujeme ve spolupráci s Orchestrem BERG. V 19:00 bude současný děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze ICLic. Mgr. Ondřej Pávek sloužit mši svatou obětovanou za děkana Antonína Podlahu, při které vzpomeneme také na pana Dr. Borkovského a všechny zemřelé pracovníky Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Na mši svatou navážou hudební nešpory, provedené Orchestrem BERG pod vedením Petera Vrábela.

Při hudebních nešporách bude provedena celovečerní prostorová kompozice, Nešpory, unikátní dílo vynikajícího českého skladatele Matouše Hejla (*1989), které bylo vytvořeno speciálně pro naši katedrálu právě u příležitosti 100. výročí působení Archeologického ústavu AVČR na Pražském hradě.

Pro naši katedrálu dříve pravidelně vznikala hudba. Z iniciativy paní Dr. Jany Maříkové-Kubkové z Archeologického ústavu AVČR na Pražském hradě navazujeme právě na tuto starodávnou tradici. Kompozice Matouše Hejla využívá specifických akustických vlastností chrámu. Zpěváci a hudebníci se budou pohybovat celým jeho prostorem, který se rozezní jako hudební nástroj, zvuk posluchače doslova obejme. Při Nešporách uslyšíme zpěv Barbory Kabátkové, Pavly Radostové, Daniely Čermákové, Lucie Karafiátové, Vojtěcha Semeráda, Ondřeje Benka a Jiřího Miroslava Procházky. Za varhany usedne dómský varhaník Ondřej Valenta, režijní spolupráce se ujme Miřenka Čechová. Za objednávku tohoto unikátního díla a organizaci děkujeme Orchestru BERG, jehož hudebníci se pod vedením svého šéfdirigenta Petera Vrábela ujmou instrumentálních partů Nešpor.

Vzpomínáme s vděčností na našeho děkana Antonína Podlahu, na pana Dr. Ivana Borkovského i na všechny ostatní odborníky, díky jejichž nasazení, obětavosti a pečlivé a profesionální práci můžeme dodnes čerpat poznání našich vlastních dějin. Vyprošujeme jim spásu duše, Boží milosrdenství a dar života věčného.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.