31. 3. 2025

100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.

Portrét Msgre. ThDr. Antonína Podlahy

Shodou okolností jsou obě instituce v roce 2025 spojeny několika kulatými výročími. Kromě 100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě si totiž právě v letošním roce připomínáme 160 let od narození našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Msgre. ThDr. Antonína Podlahy. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i v dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Za necelý rok, v březnu 2026, pak uplyne pro změnu 50 let od úmrtí jedné ze zakladatelských osobností české archeologie a vedoucího pracoviště Archeologického ústavu na Pražském hradě, PhDr. Ivana Borkovského, DrSc. Byl to právě on, kdo objevil zbytky nejstaršího kostela na Pražském hradě, který byl zasvěcen Panně Marii a nacházel se mezi II. a IV. nádvořím, kde tyto nálezy můžeme v průchodu obdivovat dodnes.

Fotografie PhDr. Ivana Borkovského, DrSc.

Společná oslava těchto výročí proběhne dne 7. května v katedrále večerním bohoslužebným programem, který připravujeme ve spolupráci s Orchestrem BERG. V 19:00 bude současný děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze ICLic. Mgr. Ondřej Pávek sloužit mši svatou obětovanou za děkana Antonína Podlahu, při které vzpomeneme také na pana Dr. Borkovského a všechny zemřelé pracovníky Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Na mši svatou navážou hudební nešpory, provedené Orchestrem BERG pod vedením Petera Vrábela.

Při hudebních nešporách bude provedena celovečerní prostorová kompozice, Nešpory, unikátní dílo vynikajícího českého skladatele Matouše Hejla (*1989), které bylo vytvořeno speciálně pro naši katedrálu právě u příležitosti 100. výročí působení Archeologického ústavu AVČR na Pražském hradě.

Pro naši katedrálu dříve pravidelně vznikala hudba. Z iniciativy paní Dr. Jany Maříkové-Kubkové z Archeologického ústavu AVČR na Pražském hradě navazujeme právě na tuto starodávnou tradici. Kompozice Matouše Hejla využívá specifických akustických vlastností chrámu. Zpěváci a hudebníci se budou pohybovat celým jeho prostorem, který se rozezní jako hudební nástroj, zvuk posluchače doslova obejme. Při Nešporách uslyšíme zpěv Barbory Kabátkové, Pavly Radostové, Daniely Čermákové, Lucie Karafiátové, Vojtěcha Semeráda, Ondřeje Benka a Jiřího Miroslava Procházky. Za varhany usedne dómský varhaník Ondřej Valenta, režijní spolupráce se ujme Miřenka Čechová. Za objednávku tohoto unikátního díla a organizaci děkujeme Orchestru BERG, jehož hudebníci se pod vedením svého šéfdirigenta Petera Vrábela ujmou instrumentálních partů Nešpor.

Vzpomínáme s vděčností na našeho děkana Antonína Podlahu, na pana Dr. Ivana Borkovského i na všechny ostatní odborníky, díky jejichž nasazení, obětavosti a pečlivé a profesionální práci můžeme dodnes čerpat poznání našich vlastních dějin. Vyprošujeme jim spásu duše, Boží milosrdenství a dar života věčného.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Informace o pohřebním triduu Dominika kardinála Duky

8. 11. 2025

Přinášíme informace o výstavu těla, mši svaté i pohřebních obřadech nad Dominikem kardinálem Dukou, který zesnul v úterý 4. listopadu ve tři hodiny ráno. Nechť mu dá Bůh účast na svých zaslíbeních.
Novým proboštem Metropolitní kapituly se stává Mons. Zdenek Wasserbauer

8. 11. 2025

Na konci září přijal papež Lev XIV. rezignaci Mons. Václava Malého na úřad pomocného biskupa pražského. Otec Malý se zároveň rozhodl rezignovat na funkci probošta Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze. Novým proboštem byl zvolen Mons. Zdenek Wasserbauer, pomocný biskup pražský a kanovník Metropolitní kapituly. Jeho volba byla potvrzena i arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.