Kdo se v postní době účastní pobožností křížové cesty, jistě se nyní rozpomene na šesté zastavení, připomínající událost, která není zachycena v žádném ze čtyř kanonických evangelií. První záznam o Veronice, která mu při jeho cestě na Golgotu prokázala milosrdenství a podala roušku, aby si otřel tvář a ta se do této roušky otiskla, se objevil v jednom z apokryfních spisů, které nejsou součástí Písma Svatého. Mělo se jednat o tzv. Akta Pilátova, která nebyla zařazena do biblického kánonu a jsou součástí tzv. Nikodémova evangelia. Zde se objevuje postava Bereniké. Přesto se příběh setkání svaté Veroniky s Pánem Ježíšem rozšířil a stal se všeobecně známým. Později o něm hovoří i známá německá mystička, blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová. Rouška svaté Veroniky navíc není jediným případem, kdy se tvář Pána Ježíše měla otisknout do plátna. Dalším velmi známým případem látky, která měla zachytit obraz Pána Ježíše a dodnes zůstává předmětem vědeckých bádání, je tzv. Turínské plátno, částečně také rouška z Ovieda, která je pravděpodobně stejného původu. Legenda také hovoří o malíři Annaniášovi, který se na žádost nemocného edesského krále Abgara neúspěšně snažil portrétovat Pána Ježíše, ten proto vzal ubrus, otiskl do něj svoji tvář a poslal jej králi, který ho políbil a uzdravil se. Tento obraz na látce, nazývaný mandylion, se měl zachovat až do dnešních dnů a je součástí relikviáře v papežských sbírkách v Římě.
Dřívější umístění svatovítského veraikonu
Rouška svaté Veroniky pak dala vzniknout několika kopiím, které se souhrnně nazývají veraikony („vera ikon“ = „pravý obraz,“ odtud dle některých teorií i jméno Veronika). Praha a její katedrála byly ve středověku natolik významným duchovním centrem, že jeden z nich, zhotovený se svolením samotného papeže Urbana V. podle originální relikvie uchovávané v Římě, se stal součástí i našeho chrámového pokladu. Z Říma ho přivezl císař a král Karel IV. Obraz je namalován na dřevěné desce, v Praze k němu císař Karel nechal domalovat rám ozdobený obrazy českých světců – sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily, sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Zikmunda; nahoře anděl drží pásku s nápisem „Sanctus sanctus sanctus dominus deus sabaot (svatý, svatý, svatý, Pán Bůh zástupů); dole jiný anděl též drží pásku s nápisem: Agnus est Agnus qui occisus est IC (Beránek je Beránek, který byl zabit, Ježíš Kristus). Obraz byl často uchováván na hradě Karlštejně, do Prahy býval přivážen pouze při příležitosti korunovace nebo pohřbu krále. Trvale je v naší katedrále umístěn od poloviny 17. století. Býval vystaven za sklem vedle oltáře v kapli svatého Kříže naší katedrály, o které byla řeč již v souvislosti s milánským křížem; k vidění bývá v dnešní době také na některých výstavách.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Knihovna Metropolitní kapituly
