17. 4. 2025

Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

Slavnostní Zmrtvýchvstání Páně vstupujeme do dalšího a zároveň nejslavnostnějšího období celého liturgického roku vůbec. Kristus, který svou obětí na kříži přemohl pekelné mocnosti a zazářil jako světlo, které rozehnalo temnoty, vstává třetího dne z hrobu. Setkává se s Marií Magdalenou, s apoštoly a svými učedníky. „Nolli me tangere“ – „Nedotýkej se mě, ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“ To byla Jeho první slova k Marii Magdaleně, když ho spatřila po Jeho slavném vzkříšení a poznala v něm našeho Pána. Ještě několikrát se svým učedníkům zjevil, než po čtyřiceti dnech slavně vstoupil na nebesa. Oslavený vzkříšený Kristus je zobrazován jako vítězný král v rudém plášti s ranami na rukou, nohou a v boku, s rozjasněnou tváří a s praporem v ruce.

Kristovo slavné vzkříšení pak oslavuje starobylý hymnus z 11. století začínající slovy „Victimae paschali laudes,“ který zpíváme jako sekvenci před evangeliem, a to každý den počínaje slavností Zmrtvýchvstání Páně až do konce velikonočního oktávu, tj. do 2. neděle velikonoční. Další následující týdny už mají Velikonoce trochu všednější charakter, přesto až do 8. neděle, kdy slavíme slavnost Seslání Ducha svatého, se radujeme z Kristova vzkříšení a zpíváme oslavné hymny a písně, které stále připomínají tu velikou událost, kdy král nebes a slávy vstal z mrtvých a při liturgii zaznívá slavné „Alleluja!“

Hymnus Victimae paschali laudes, v češtině známý jako „Velikonoční oběti“ a zpívaný jak ve své latinské chorální podobě, tak v pozdější barokní úpravě, přináší chválu velikonoční oběti našeho Pána, označovaného jako beránek, který vykoupil své ovce, nevinného Krista, který smířil s Bohem Otcem hříšníky. Připisován je knězi Wipovi Burgundskému, který působil na dvoře bavorského vévody a císaře Svaté říše římské Konráda II. Sálského. Je tedy o něco mladší než předchozí hymny, které jsme zpívali ve Svatém týdnu. V době jeho vzniku už na Pražském hradě působila naše svatovítská kapitula.

„Victimae paschali laudes immolent christiani. Agnus reddemit oves, Christus innocens Patri reconciliavit peccatores. Mors et vita duello conflixere mirando. Dux vitae mortuus regnat vivus. Dic nobis, Maria quid vidisti in via? Sepulchrum Christi viventis et gloriam vidi resurgentis. Angelicos testes sudarium et vestes. Surrexit Christus, spes mea praecedet suos in Galilaeam. Scimus Christum surrexisset a mortuis vere. Tu nobis victor, rex, miserere. Amen. Aleluja.“

Velikonoční oběti, pospěšme chválu zapěti! Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil. Se smrtí život utkal se v podivuhodném zápase. Pán žití učinil ten div, zemřel a v slávě vládne živ. Řekni nám, řekni, Maria, cos tam u skály spatřila. Prázdný hrob, z něhož vstal můj Pán a plátno, v němž byl omotán. Vstal Kristus, naše naděje a zve nás do Galileje! Žije náš Král, chcem žíti s ním, slitovným Králem vítězným! Aleluja, aleluja!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

13. 6. 2025

Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.
Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

13. 6. 2025

V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.
Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

5. 6. 2025

Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.
Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

2. 6. 2025

Při opravách střech kostelů bývají obvykle restaurovány zlacené makovice na hrotnicích věží. V nich často nacházíme vložené historické dokumenty, které naši předkové zanechali budoucím generacím a sami do nich dokumenty pro příští generace vkládáme. V letošním roce nás otevření jedné takové makovice čeká. Je umístěna na vrcholu věže kostela svatého Apolináře na Novém Městě v Praze, který patří naší metropolitní kapitule. Ta právě letos dokončí poslední etapu opravy střech tohoto nádherného kostela založeného císařem Karlem IV. Historické dokumenty jsme však nalezli i na místech poměrně neobvyklých, a sice přímo v katedrále.
Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

26. 5. 2025

Slavení liturgie, šíření úcty k českým zemským patronům, výstavba katedrály a péče o ni, to vše a nejen to patří k základnímu poslání pražské metropolitní kapituly, která na Pražském hradě působí již 1054 let. Za samotnou výstavbou katedrály udělala kapitula symbolickou tečku dne 12. května 1929, kdy dostavený chrám posvětil kapitulní děkan Jan Nepomuk Sedlák, pomocný biskup pražský. Přestože chtěla kapitula ve zvelebování chrámu i nadále pokračovat, následný vývoj událostí k tomu již neposkytl mnoho příležitostí. Německá okupace Československa naši kapitulu personálně zdecimovala a komunistický převrat v roce 1948 vedl mj. k likvidaci Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, která vznikla v 19. století z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu. Dnes budova katedrály patří České republice, která zajišťuje údržbu, opravy a restaurování částí stavby. Kapitula však nadále pečuje o cenný historický mobiliář, který zůstal v jejím vlastnictví a nadále slouží k liturgickým účelům.
Noc kostelů 2025 v katedrále

20. 5. 2025

Jednou z nejvýraznějších akcí ve veřejném prostoru, která spojuje nejen katolické chrámy, ale všechny synagogy, modlitebny, kostely a katedrály všech různých denominací a konfesí je Noc kostelů v pátek 23. května. I tento rok se do ní zapojí i katedrála a to tradičním spojením mluveného slova a hudebních vstupů. Bude možné nahlédnout do normálně nepřístupných prostor a vidět to, co je normálně skryto pátravým očím věřících i turistů.