3. 11. 2025

Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.

Šlechtici, kteří byli v těchto kaplích pohřbeni, většinou patřili k významným dvorským úředníkům, nebo se jednalo o samotné kancléře Českého království. Ve Staré arcibiskupské kapli v chórovém ochozu katedrály, ve které se nachází hrobka arcibiskupů, tak při její západní stěně stojí obrovský sarkofág z tmavě červeného mramoru, který svojí velikostí a okázalostí zdaleka předčí i náhrobky českých přemyslovských knížat a králů. Je v něm pohřben Vratislav II. z Pernštejna, řečený Nádherný. V 16. století byl nejvyšším kancléřem Českého království. Jednalo se o velmi blízkého spolupracovníka císaře a krále Maxmiliána II., který ho pověřoval řadou významných úkolů. Do širšího povědomí však vstoupila jeho dcera, významná česká aristokratka Polyxena z Lobkowicz, dříve z Rožmberka, rozená z Pernštejna. Právě ona zachránila Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, když byli během pražské defenestrace vyhozeni z oken Ludvíkova křídla Starého královského paláce a posléze se ukryli u kněžny Polyxeny v Lobkowiczově paláci na Pražském hradě. Polyxena také věnovala karmelitánům na Malé Straně sošku Pražského Jezulátka se slovy „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede.“ Na rozdíl od svého otce však Polyxena není pochovaná v katedrále, ale v kapucínském kostele v Roudnici nad Labem.

Sám Jaroslav Bořita z Martinic, královský místodržící v Čechách, který jako zázrakem pražskou defenestraci přežil nezraněn, byl po smrti pohřben do kaple sv. Ondřeje, kde se nachází rodové hrobky Lobkowiczů a Martiniců, jak napovídají i epitafy umístěné na stěnách kaple. Kapli pak nalezneme v těsném sousedství kaple svatého Václava a prohlédnout si ji můžete na úvodní fotografii tohoto článku.

Zajímavou osobností z řad aristokracie je uherský šlechtic Zikmund Bathory, který odpočívá v kapli zasvěcené právě sv. Zikmundovi, v těsném sousedství Staré sakristie. Zikmundovou sestrou pak byla nechvalně proslulá Alžběta Bathory, známá jako tzv. „Čachtická paní.“ Nenápadný náhrobek z červeného mramoru s rodovým znakem rodu Bathory na prsou císařského orla s řádem zlatého rouna můžeme vidět na severní stěně kaple sv. Zikmunda.

Dalším nejvyšším kancléřem Českého království, který má v katedrále monumentální náhrobek, je polní maršál Leopold Antonín Josef hrabě Šlik, rytíř Řádu zlatého rouna, který sloužil císařům Leopoldovi I., Josefovi I. a Karlovi VI., jehož královskou korunovaci v naší katedrále připravoval. Hned naproti severnímu vstupu do kaple svatého Václava můžeme vidět jeho vysoký barokní náhrobek, ozdobený mramorovou bustou, sochou lva se zlomeným mečem a nádhernou drapérií. Sochařskou výzdobu tohoto monumentálního náhrobku dodal významný český barokní sochař Matyáš Bernard Braun.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

3. 11. 2025

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.