3. 11. 2025

Katedrála jako místo posledního odpočinku – III. díl

Jak už bývá v Evropě obvyklé, biskupové a často i kanovníci katedrálních kapitul bývají ukládáni k poslednímu odpočinku v hrobkách umístěných přímo v jejich katedrálách. Pražští arcibiskupové jsou pak v dnešní době jedinými lidmi, kteří jsou až dodnes v naší katedrále skutečně pohřbíváni. Nalezneme je v ní na různých místech.

Před výstavbou gotického dómu byli dosavadní pražští biskupové pohřbeni pravděpodobně na hřbitově okolo románské baziliky, nebo přímo v ní. Jisté je, že jejich ostatky stejně jako ostatky přemyslovských knížat a králů byly druhotně přeneseny do gotické novostavby, a to třetím ředitelem stavby katedrály, kanovníkem Benešem Krabice z Weitmile. Projdeme-li chórovým ochozem až za hlavní oltář, za kterým se nachází gotický náhrobek svatého Víta, můžeme v podlaze mezi tímto náhrobkem a císařskou kaplí vidět dvě řady mramorových náhrobních desek, do kterých jsou inkrustované kovové biskupské berly a jména pochovaných biskupů.

První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic byl pochován v Kladsku, kde můžeme dodnes vidět náhrobek s jeho klečící sochou. Již jeho nástupce, Jan Očko z Vlašimi, který byl zároveň prvním českým kardinálem, financoval stavbu tzv. Vlašimské kaple, které se nachází přímo naproti stříbrnému náhrobku sv. Jana Nepomuckého. V ní byl také pohřben a jeho náhrobek ze 14. století tvoří jednoduchá tumba z červeného mramoru, na které je položena socha ležícího arcibiskupa s mitrou na hlavě, zhotovená z mramoru bílého. Vlašimská kaple je pak vyzdobena dochovanými středověkými malbami křtu sv. Otýlie a Krista nesoucího kříž, na kterých je zobrazena také malá postava arcibiskupa.

Synovec a nástupce Jana Očka z Vlašimi, arcibiskup Jan z Jenštejna, pak musel z Prahy utéci před hněvem krále Václava IV. a dožívá v Římě, kde je dodnes dochován jeho náhrobek v kostele sv. Praxedy. Další arcibiskupové jako byl Olbram ze Škvorce, Zikmund Albík z Uničova nebo Zbyněk Zajíc z Házmburka nemají v katedrále dochované náhrobky, byť Olbram ze Škvorce by měl odpočívat v kapli sv. Jana Křtitele a Zbyněk Zajíc z Házmburka v Házmburské kapli pod Velkou jižní věží. Sedmý pražský arcibiskup Konrád z Vechty pak přijal Čtyři artikuly pražské a odešel z Prahy do Úštěka, kde dožil na hradě Helfenburg a byl patrně pochován v tamní hradní kapli. Dalších 140 let neměla Praha Svatým stolcem uznaného arcibiskupa a diecézi spravovala metropolitní kapitula.

V roce 1561 pak bylo pražské arcibiskupství obnoveno a arcibiskupem se stává Antonín Brus z Mohelnice, následovaný jeho krajanem Martinem Medkem z Mohelnice. Oba tito arcibiskupové jsou pohřbeni v kapli sv. Jana Křtitele a jejich náhrobky z červeného mramoru můžeme vidět přistavěné ke stěnám kaple.

Další arcibiskupové byli až do 19. století pohřbíváni do hrobky ve Staré arcibiskupské kapli v Chórovém ochozu, kam byly později uloženy i ostatky hlavního patrona arcidiecéze sv. Vojtěcha. Náhrobky na stěnách připomínají například Ondřeje Ankwicze ze Skarbek-Poslawice, posledního arcibiskupa, který v naší katedrále korunoval českého krále. Dále Aloise Josefa Schrenka, Františka kardinála Schönborna i Bedřicha kardinála Schwarzenberga.

Další místo, kde můžeme vzpomenout na naše zesnulé arcibiskupy a kam jsou pohřbíváni arcibiskupové dodnes, je Nová arcibiskupská kaple v severní lodi dostavěné části katedrály. Můžete si ji prohlédnout na úvodní fotografii tohoto článku. Vévodí jí vitráž sv. Ludmily a sv. Václava od Alfonse Muchy. Hrobka se nachází pod podlahou kaple a odpočívají v ní děkan metropolitní kapituly Antonín Podlaha, světící biskup pražský, kterého pak následoval první československý pražský arcibiskup František Kordač, Karel kardinál Kašpar, František kardinál Tomášek a naposledy zde byl pochován Miloslav kardinál Vlk. Rok po jeho pohřbu však byly do pražské katedrály uloženy ostatky dalšího významného pražského arcibiskupa, Josefa kardinála Berana, který původně spočinul v Římě poblíž hrobu svatého apoštola Petra. Dnes očekává druhý příchod Krista a slavné vzkříšení v kapli sv. Anežky České, zvané též kaple Bartoňů z Dobenína, které se nachází v severní boční lodi hned u vstupu do katedrály.

Na všechny naše věrné zemřelé pamatujeme s vděčností a vyprošujeme jim odpuštění hříchu a spásu jejich duše.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Radoslav Vnenčák

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – II. díl

3. 11. 2025

Nejen knížata, králové a císařové, ale i členové významných šlechtických rodů byli v průběhu staletí v naší katedrále pohřbeni. O některých zajímavých osobnostech z jejich řad přinášíme tento článek. Ne všechny hroby se zde dodnes dochovaly. O některých osobnostech víme, že byly v katedrály pohřbeny, ale již nejsme schopni určit, kde přesně se jejich hroby nacházejí. Významným šlechtickým rodům pak patřily některé kaple v chórovém ochozu nebo bočních lodích, které zároveň nesou své zasvěcení. Tyto kaple pak označujeme jejich zasvěcením konkrétnímu světci a zároveň přívlastkem podle daného rodu, který v té či oné kapli má obvykle i svoji hrobku. A tak kapli sv. Ondřeje nazýváme také kaplí Martinickou, kapli sv. Marie Magdaleny kaplí Valdštejnskou, kapli sv. Anny kaplí Nostickou a v kapli sv. Zikmunda pro změnu nalezneme hrobku Černínů z Chudenic.
Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.