Krása skrytá ve výškách. Vnější plášť katedrály v textu i obrazech

Krása skrytá ve výškách. Vnější plášť katedrály v textu i obrazech

Mnoha uměleckými poklady v podobě sochařských děl, bohatě opracovaných kamenických prvků i polychromovaných kamenných erbů a zejména pak velmi bohatou stavební historií vyniká vnější plášť katedrály.

Zpravidla jej obdivujeme z většího odstupu, řada zajímavostí a krásných detailů tak zůstává očím kolemjdoucích skryta. Přinášíme Vám proto několik detailních a netradičních pohledů na bohatou kamenickou a kamenosochařskou výzdobu naší katedrály.

Celá západní polovina katedrály, která zahrnuje příčnou i hlavní loď, boční lodi a západní průčelí, byla postavena teprve ve druhé polovině 19. století stavitelem Josefem Mockerem a dokončena následně ve 20. století jeho nástupcem Kamilem Hilbertem. Tato část chrámu je poměrně homogenní a až strojově dokonalé opracování kamenných bloků je patrné na první pohled.

 

Nová západní část katedrály

 

Zcela odlišná je však část východní – celý chór včetně věnce kaplí a opěrného systému i Velká jižní věž. Tato část katedrály postupně vznikala od poloviny 14. století, avšak v průběhu dějin doznala mnoha oprav i úprav a byla vystavena všem pohromám, které chrám postihly. Stavební historie starší poloviny chrámu je proto velmi bohatá a nalezneme zde stopy stavebních úprav snad ze všech staletí jeho existence.

 

Stará východní část katedrály

 

Odlišit původní sochařská díla a kamenické detaily od pozdějších kopií, replik a doplňků je pro laika velmi obtížné. Odborníci však zpracovávají a během oprav pláště chrámu aktualizují a doplňují stavebně historický průzkum a plášť chrámu je tak již do značné podrobnosti prozkoumán a zdokumentován. Víme tedy například, že původních okenních kružeb se dochovalo opravdu poskrovnu. Nejen skleněné výplně a barevné vitráže, ale i právě tyto kamenické prvky v oknech jsou relativně mladé, postupně byly doplňovány a vyměňovány i další dožilé kamenné bloky opěrného systému i zdiva. Jediné opravdu původní středověké okenní kružby tak nalezneme v oknech tzv. Staré klenotnice nad Starou sakristií.

 

Kamenosochařská výzdoba

 

Totéž platí i pro legendární chrliče v podobě různých zvířat a nestvůr, kterých napočítáme v různých výškových úrovních chrámu desítky či spíše stovky. Z období gotiky se nám jich dochovalo pouze několik málo, většina pramenů hovoří o pouhých čtyřech. Převážná většina chrličů i na gotickém chóru katedrály byla osazena až v 19. století.

 

Chrlič

 

Na plášti katedrály nalezneme stále ještě viditelné stopy po ničivém požáru z roku 1541, kterému padla za oběť prakticky celá levobřežní Praha a těžce poškozen byl Pražský hrad i samotná katedrála. Plameny, které pohltily střechy kaplí a chórového ochozu, působily na pískovec takovým žárem, že zčervenal. Němým svědkem tohoto požáru je maskaron na vnitřní straně opěráku nad Starou sakristií, jehož fotografii zde můžete vidět, živě si ho lze však prohlédnout pouze z lešení.

Zčervenalý maskaron po požáru katedrály

 

Dalekosáhlé důsledky mělo také pruské bombardování Prahy po bitvě u Štěrbohol v roce 1757, kde vojska pruského krále Friedricha Velikého rozdrtila armádu Marie Terezie. Po tomto mohutném střetu, ve kterém padlo na 30 000 vojáků, následoval největší vojenský útok na Prahu v dějinách. Cílem pruského krále bylo zničení města. Jen směrem k naší katedrále mělo být vystřeleno až 22 tisíc dělových koulí a zápalných granátů, jeden z nich zapálil i velké renesanční Ferdinandovy varhany, které beze zbytku shořely a požárem byla vážně poškozena i první dvě klenební pole chóru. Pruské dělostřelectvo ostřelovalo Prahu ze severního směru, proto byl i plášť na severní straně chrámu značně poškozen, většina drobných a křehkých kamenických prvků byla zničena a musela být doplněna a nahrazena. Dodnes jsou stopy po pruských střelách na severní straně chóru identifikovatelné. Naproti tomu jižní část chóru nebyla tomuto ostřelování přímo vystavena, proto se nám zde původních kamenických prvků a paneláže dochovalo mnohem více.

Autor textu i fotografií: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Putování po katedrále zamíří ve čtvrtek 19. září do Ostatkové kaple

    Putování po katedrále zamíří ve čtvrtek 19. září do Ostatkové kaple

    Ve čtvrtek 19. září na svátek sv. Januária nás zavede náš cyklus Putování po katedrále do jedné z nejstarších a nejcennějších kaplí v chórovém ochozu chrámu, vybudované prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu.

  • Novým kanovníkem Metropolitní kapituly bude od soboty Radek Tichý

    Novým kanovníkem Metropolitní kapituly bude od soboty Radek Tichý

    V sobotu bude o mimořádných kapitulních zpívaných nešporách od 17:00 instalován nový kanovník Metropolitní kapituly  Radek Tichý. 

  • 100 let od narození ThDr. Antonína Lišky

    100 let od narození ThDr. Antonína Lišky

    V úterý 17. září pamatujeme na dalšího našeho kanovníka, od jehož narození tento den uplyne přesně 100 let, ThDr. Antonína Lišku, CSsR.

  • V sobotu oslavíme v kapli sv. Kříže svátek Povýšení svatého Kříže

    V sobotu oslavíme v kapli sv. Kříže svátek Povýšení svatého Kříže

    V sobotu 14. září slavíme svátek Povýšení svatého Kříže. Svatému Kříži je zasvěcena pozoruhodná kaple v chórovém ochozu chrámu. Z důvodů památkové ochrany se však při ranním putování přesuneme do vedlejší kaple svatého Ondřeje. 

  • V pondělí oslavíme titulární slavnost v kapli svaté Ludmily

    V pondělí oslavíme titulární slavnost v kapli svaté Ludmily

    Ranní mši svatou v pondělí 16. září o svátku sv. Ludmily oslavíme opět v rámci našeho cyklu Putování katedrálou v další z bočních kaplí. První historicky doložené české kněžně je totiž zasvěcena hned první kaple v jižní boční lodi, postavená během dostavby chrámu ve II. polovině 19. století. Jedná se tak pro změnu o jednu z nejmladších částí naší katedrály, na jejíž výzdobě se podílela řada významných umělců zejména z období první československé republiky, dokončována byla až v 50. letech 20. století.

  • V sobotu uplyne 100 let od narození probošta Jaroslava Škarvady

    V sobotu uplyne 100 let od narození probošta Jaroslava Škarvady

    V sobotu 14. září uplyne 100 let od narození výrazné osobnosti moderních dějin naší metropolitní kapituly a jejího probošta, biskupa Jaroslava Škarvady (*14.9.1924 – +14.6.2010). Většina z nás má dodnes v živé paměti jeho laskavou tvář, díky jeho nasazení a mimořádně plodnému působení v Čechách i v zahraničí však jeho jméno jistě nezapomenou ani příští generace.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení