Krása skrytá ve výškách. Vnější plášť katedrály v textu i obrazech

Krása skrytá ve výškách. Vnější plášť katedrály v textu i obrazech

Mnoha uměleckými poklady v podobě sochařských děl, bohatě opracovaných kamenických prvků i polychromovaných kamenných erbů a zejména pak velmi bohatou stavební historií vyniká vnější plášť katedrály.

Zpravidla jej obdivujeme z většího odstupu, řada zajímavostí a krásných detailů tak zůstává očím kolemjdoucích skryta. Přinášíme Vám proto několik detailních a netradičních pohledů na bohatou kamenickou a kamenosochařskou výzdobu naší katedrály.

Celá západní polovina katedrály, která zahrnuje příčnou i hlavní loď, boční lodi a západní průčelí, byla postavena teprve ve druhé polovině 19. století stavitelem Josefem Mockerem a dokončena následně ve 20. století jeho nástupcem Kamilem Hilbertem. Tato část chrámu je poměrně homogenní a až strojově dokonalé opracování kamenných bloků je patrné na první pohled.

 

Nová západní část katedrály

 

Zcela odlišná je však část východní – celý chór včetně věnce kaplí a opěrného systému i Velká jižní věž. Tato část katedrály postupně vznikala od poloviny 14. století, avšak v průběhu dějin doznala mnoha oprav i úprav a byla vystavena všem pohromám, které chrám postihly. Stavební historie starší poloviny chrámu je proto velmi bohatá a nalezneme zde stopy stavebních úprav snad ze všech staletí jeho existence.

 

Stará východní část katedrály

 

Odlišit původní sochařská díla a kamenické detaily od pozdějších kopií, replik a doplňků je pro laika velmi obtížné. Odborníci však zpracovávají a během oprav pláště chrámu aktualizují a doplňují stavebně historický průzkum a plášť chrámu je tak již do značné podrobnosti prozkoumán a zdokumentován. Víme tedy například, že původních okenních kružeb se dochovalo opravdu poskrovnu. Nejen skleněné výplně a barevné vitráže, ale i právě tyto kamenické prvky v oknech jsou relativně mladé, postupně byly doplňovány a vyměňovány i další dožilé kamenné bloky opěrného systému i zdiva. Jediné opravdu původní středověké okenní kružby tak nalezneme v oknech tzv. Staré klenotnice nad Starou sakristií.

 

Kamenosochařská výzdoba

 

Totéž platí i pro legendární chrliče v podobě různých zvířat a nestvůr, kterých napočítáme v různých výškových úrovních chrámu desítky či spíše stovky. Z období gotiky se nám jich dochovalo pouze několik málo, většina pramenů hovoří o pouhých čtyřech. Převážná většina chrličů i na gotickém chóru katedrály byla osazena až v 19. století.

 

Chrlič

 

Na plášti katedrály nalezneme stále ještě viditelné stopy po ničivém požáru z roku 1541, kterému padla za oběť prakticky celá levobřežní Praha a těžce poškozen byl Pražský hrad i samotná katedrála. Plameny, které pohltily střechy kaplí a chórového ochozu, působily na pískovec takovým žárem, že zčervenal. Němým svědkem tohoto požáru je maskaron na vnitřní straně opěráku nad Starou sakristií, jehož fotografii zde můžete vidět, živě si ho lze však prohlédnout pouze z lešení.

Zčervenalý maskaron po požáru katedrály

 

Dalekosáhlé důsledky mělo také pruské bombardování Prahy po bitvě u Štěrbohol v roce 1757, kde vojska pruského krále Friedricha Velikého rozdrtila armádu Marie Terezie. Po tomto mohutném střetu, ve kterém padlo na 30 000 vojáků, následoval největší vojenský útok na Prahu v dějinách. Cílem pruského krále bylo zničení města. Jen směrem k naší katedrále mělo být vystřeleno až 22 tisíc dělových koulí a zápalných granátů, jeden z nich zapálil i velké renesanční Ferdinandovy varhany, které beze zbytku shořely a požárem byla vážně poškozena i první dvě klenební pole chóru. Pruské dělostřelectvo ostřelovalo Prahu ze severního směru, proto byl i plášť na severní straně chrámu značně poškozen, většina drobných a křehkých kamenických prvků byla zničena a musela být doplněna a nahrazena. Dodnes jsou stopy po pruských střelách na severní straně chóru identifikovatelné. Naproti tomu jižní část chóru nebyla tomuto ostřelování přímo vystavena, proto se nám zde původních kamenických prvků a paneláže dochovalo mnohem více.

Autor textu i fotografií: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Varhany pražské katedrály – III. díl

    Varhany pražské katedrály – III. díl

    Pohled na Wohlmutovu kruchtu v severní části transeptu, která sem byla přemístěna přesně před sto lety, zaujme návštěvníka zejména nádhernou barokní varhanní skříní, která se vzpíná do výšky přes třicet metrů až pod klenbu. Velikost nástroje ještě umocňují další prospektové píšťaly v prvním patře kruchty. Návštěvníkům katedrály se tak může zdát, že na Wohlmutově kruchtě stojí vskutku obří nástroj, vybudovaný přes dvě podlaží chrámu. Tím spíše, že barevné řešení varhanní skříně je v prvním patře téměř totožné, kdy světle zelené dřevěné sloupky jsou doplněny matným zlacením a tmavě červenými konturami. Jedná se však o dva samostatné nástroje, navíc z různých historických období. Dlužno dodat, že ty nádherné barokní varhany ve druhém patře kruchty jsou dnes již jen nefunkční kulisou. Hlas varhan zde můžeme posledních sto let slyšet pouze z prvního patra kruchty.

  • Varhany pražské katedrály – II. díl

    Varhany pražské katedrály – II. díl

    Zlomovým rokem pro levobřežní část Prahy, Pražský hrad, katedrálu i její varhany byl rok 1541. V suchých a větrných jarních dnech vypukl v místě dnešního Malostranského náměstí požár, který se postupně rozšířil na celou Malou Stranu a Hradčany a zdevastoval také rozestavěnou katedrálu. Škody na budovách byly obrovské a konkrétně pro katedrálu znamenaly zejména zřícení hlavní lodi, která byla v té době pravděpodobně již téměř dokončená, i rozestavěné severní věže, která již nikdy poté nebyla obnovena a dodnes z ní zbyly pod dlažbou Vikářské ulice pouze základy.

  • Varhany pražské katedrály – I. díl

    Varhany pražské katedrály – I. díl

    Letošní rok se nepochybně zapíše do tisícileté stavební historie naší katedrály významným způsobem. Po řadě let se v ní díky štědrosti velkého množství dárců a úsilí mnoha odborníků naplno rozezněly dlouho očekávané velké varhany na západní kruchtě, které vyrobila firma Gerharda Grenzinga, německého mistra žijícího a působícího ve Španělsku. Již déle než dva měsíce je tak můžeme slyšet nejen při koncertech mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ale také při liturgii o nedělích a slavnostech. To je také hlavní účel existence kostelních varhan, aby hrály ke chvále a oslavě našeho nebeského Otce.

  • O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    O hudebních nešporách s hudebním ředitelem katedrály Ondřejem Valentou

    V říjnu začal v katedrále nový liturgický cyklus svatovítských hudebních nešpor. Má za cíl propojit hudební projev s bohoslužbou slova. Prvotní nápad vzešel od našeho hudebního ředitele pana Ondřeje Valenty. Zeptali jsme se ho proto na pár otázek, které poodhalují, co nás vedlo k provedení nového pravidelného liturgického cyklu.

  • Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

    Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.

  • Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

    Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení