7. 4. 2025

Kulaté výročí narození kanovníka Antona Geberta

V dubnu si připomínáme také 140. výročí narození našeho kanovníka Antona Geberta, perzekvovaného kněze a jednu z obětí nacistického režimu z řad členů naší metropolitní kapituly. Nacistickými koncentračními tábory prošla značná část našich kanovníků. Vězněni byli Otto Lev Stanovský a Otakar Švec a kruté zacházení nacistů nepřežil Antonín Bořek-Dohalský a právě Anton Gebert, přestože tento kanovník byl německé národnosti a na začátku okupace českých zemích nepatřil k odboji ani k otevřeným odpůrcům Třetí říše.

Fotografie kanovníka Antona Geberta

Důvod uvěznění kanovníka Geberta nebyl dosud uspokojivě vysvětlen. Patřil totiž původně mezi nacionálně orientované německé kněze, stal se redaktorem časopisu Kirchenblatt a po rozbití Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal zastupujícím místním farářem Wehrmachtu. Přesto ho pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar v roce 1940 pověřil péčí o vězněné české kněze. Vzápětí však byl zatčen gestapem. Důvodem měla být jeho „nenávistné, štvavé a podlé smýšlení prozrazující zlovolná vyjádření o vedoucích činitelích státu a NSDAP“ a také poslech zahraničního rozhlasu, jak uváděla žaloba, která byla proti němu vznesená. Někdy je jako původce jeho uvěznění udáván německý kněz, kolaborant a konfident gestapa Franz Werner Bobe.

Původně byl odsouzen k jednomu roku žaláře, ovšem po odpykání trestu nebyl propuštěn, ale převezen nejprve do Terezína a následně 1. května 1942 do koncentračního tábora Dachau. Tam byl nucen k nadměrně těžké práci a při přenášení těžkých nádob si přivodil natržení plic. Již 17. května t.r. v Dachau umírá. Jeho ostatky byly zpopelněny a urna s popelem byla zaslána pražské metropolitní kapitule.

Nepřátelství nacistického režimu se obrátilo vůči každému, kdo kanovníku Gebertovi projevil blízkost. Starostové obcí a další funkcionáři, kteří se obrátili na říšského místodržícího v Praze s žádostí o jeho propuštění, byli zbaveni úřadu. Perzekuce se v souvislosti s osobou kanovníka Geberta dočkal i jeho další německý spolubratr v naší metropolitní kapitule, biskup Johannes Nepomuk Remiger. Ten urnu vloženou do dřevěné rakve pohřbil na hřbitově v jeho rodné obci Heiligenkreuz (Svatý Kříž u Plané, dnes Chodský Újezd).

Kanovník a světící biskup Remiger býval gestapem vyslýchán od samého začátku nacistické okupace. Pohřeb jeho spolubratra Antona Geberta však zájem gestapa o jeho osobu ještě výrazně zvýšil a do konce války již byl pod jeho nepřetržitým přísným dohledem. Po válce pak musel kanovník Remiger Československo opustit, zemřel v Bavorsku a pochován je v mnichovské katedrále. Hrob jeho spolubratra Antona Geberta byl v roce 1990 zlikvidován.

Nacistický režim zasadil metropolitní kapitule velmi tvrdou ránu. Dva kanovníci v jeho koncentračních táborech zemřeli, jeden zemřel rok po skončení války na následky krutého věznění, další dva kanovníci německé národnosti včetně kapitulního probošta byli vyhnáni z vlasti, ačkoliv sám zmíněný biskup Johann Nepomuk Remiger byl pronásledován gestapem. Jeden německý kanovník zemřel ještě v průběhu války. Defacto tak kapitula přišla o šest ze svých deseti členů. Na místa tří zemřelých kanovníků tak kapitula v roce 1948 vyhlásila dokonce konkurs. Zvolení kanovníci se však po únoru 1948 ani nemohli řádně ujmout svých úřadů a dílo zkázy dokonal komunistický režim, který další naše kanovníky věznil a utýral k smrti. Doslova tragický je případ ThDr. Otakara Švece, statečného vězně KZ Mauthausen a Dachau, který byl následně bezohledně perzekvován a vězněn komunistickým režimem v Mírově a propuštěn byl se zcela zničeným zdravím.

Kéž jsou tito naši kanovníci příkladem statečnosti a obětavosti i pro všechny následující generace a kéž je náš Pán odmění za jejich oběť a přijme je do slávy svých svatých!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.