10. 3. 2025

Poslední český král byl v katedrále korunován před téměř 190 lety

Francouzská královská rodina nedobrovolně opustila Pražský hrad v roce 1835, důvodem ale byla příprava katedrály a hradu na jinou královskou slávu, kvůli které bylo potřeba na hradě provést rozsáhlejší opravy. Začátkem března toho roku totiž ve Vídni zemřel císař a král František I. a na trůn nastoupil jeho syn Ferdinand. Pro svůj zdravotní stav sice nebyl schopen samostatné vlády, korunovační obřady ve svých zemích však podstoupil a hned následující rok měl být v naší katedrále korunován právě králem českým. Na trůnu vydržel až do roku 1848, kdy abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Poté se uchýlil právě na Pražský hrad, kde se svojí manželkou žil dalších 27 let. Celou třetí čtvrtinu 19. století tak byl Pražský hrad obydlen skutečným císařem a korunovaným českým králem, který se u obyvatel Prahy těšil patřičné úctě, přestože již nevládl. Jeho životě na Pražském hradě a zásluhách o naši katedrálu se bude věnovat poslední článek tohoto seriálu. Za pozornost stojí ale i samotný korunovační obřad, který se odehrál v naší katedrále dne 7. září 1836 a byl dosud poslední českou královskou korunovací v dějinách.

Toho roku byla katedrála stále ještě ve své nedostavěné podobě, jak ji známe už jen ze starých obrazů a prvních nepříliš kvalitních černobílých fotografiích. Chór byl zastřešen nízkým barokním krovem se třemi věžičkami na hřebeni střechy a v místě, kde nyní barokní Santiniho zábradlí odděluje chór od příčné lodi, stála vysoká zeď, která chór uzavírala a z vnitřní strany k ní přiléhala Wohlmutova hudební kruchta. Novogotické trojlodí a západní průčelí se dvěma věžemi ještě neexistovalo ani na rýsovacích prknech architektů, na jeho místě stála dnes již neexistující renesanční kaple svatého Vojtěcha a rozestavěné barokní pilíře nedokončené Orsiho dostavby ze 17. století, které byly nedlouho poté zbořeny. Na místě dnešního Mockerova novogotického hlavního oltáře stál barokní oltář se stříbrným křížem a velikým zlatě rámovaným retáblem, který můžeme vidět právě ještě na velmi detailně zpracovaném obraze korunovace Ferdinanda V. Ten velmi věrně zachycuje tehdejší podobu interiéru katedrály.

Pohled na katedrálu z Třetího nádvoří Hradu při korunovaci

Celý obřad byl součástí pontifikální mše svaté, slavené pražským arcibiskupem Ondřejem Ankwiczem ze Skarbek-Poslawice, jak ostatně předpokládal samotný korunovační řád českých králů vydaný císařem Karlem IV. Tímto starobylým řádem se řídil i průběh této poslední královské korunovace. Slavnosti předcházelo vyzvánění zvonů a dělové salvy. Král Ferdinand vstoupil do katedrály po červeném koberci v liturgickém průvodu, nad ním byl nesen baldachýn a český herold, oblečený v dalmatice s vyšitým českým lvem na prsou, nesl vytasený meč. Před katedrálou pak král uctil korunovační kříž, který mu předal arcibiskup. Jeho první zastávkou byla kaple svatého Václava. Tam již byly připraveny korunovační klenoty na světcově hrobě, který v té době existoval ještě ve své barokní podobě. U světcova hrobu se král pomodlil a tento okamžik rovněž zachytil malíř. Převlékl se zde z uniformy polního maršála do korunovačních rouch a odebral se opět v liturgickém průvodu k hlavnímu oltáři. Kromě církevních hodnostářů kráčeli v průvodu také zemští úředníci, nesli pozlacený bochník chleba a pozlacený soudek červeného vína a na závěr i samotnou korunu svatého Václava. V průběhu mše svaté pak král složil předepsané přísahy, položil ruce na evangeliář a políbil korunovační kříž. Byl arcibiskupem pomazán posvěcenými oleji, opásal se svatováclavským mečem, oblečen byl do korunovačního pláště s pásem, štolou a manipulem, na prostředník mu byl nasazen korunovační prsten a do rukou vloženo jablko a žezlo. Nejvyšší komoří nasadil králi atlasovou čepičku, arcibiskup požehnal Svatováclavskou korunu a tu mu pak za asistence dvou biskupů a někdejšího nejvyššího purkrabího Českého království Františka Antonína Libštejnského hraběte z Kolovrat vložil na hlavu. Král Ferdinand pak usedl na trůn připravený uprostřed chóru před hlavním oltářem, nad kterým byl z klenby vyvěšen bohatě zdobený baldachýn. Následovalo holdování králi a mše svatá pokračovala dále. Údajně z úcty k českým reformačním tradicím přijal král svátost oltářní pod obojí způsobou. Následoval korunovační banket ve Vladislavském sále Starého královského paláce a pompézní slavnosti spojené s ohňostroji a lidovými veselicemi, kdy z kašen teklo místo vody víno, mezi lid byly vhazovány mince vyražené speciálně k této příležitosti a během velké lidové slavnosti u pražské Invalidovny bylo podáváno zdarma jídlo a pití, přičemž nádobí ozdobené symboly Českého království si lidé mohli nechat na památku.

Detail korunovace Ferdinanda V. s viditelnými stříbrnými relikviáři

Obraz poslední královské korunovace nám přináší mnoho zajímavých poznatků o tehdejší podobě naší katedrály. Barokní oltář již sice z chóru zmizel, ale stříbrné busty českých světců, vystavené na oltářní menze během korunovačního obřadu můžeme dnes vidět na oltáři ve Vlašimské kapli hned naproti stříbrnému náhrobku svatého Jana Nepomuckého. Velké zlacené barokní sochy českých zemských patronů na pilířích arkád v blízkosti hlavního oltáře byly po dostavění katedrály přeneseny do příčné lodi, kde je můžeme také obdivovat dodnes. Arcibiskupská katedra s baldachýnem v severní části chóru se nám již bohužel nedochovala, zachycena je však ještě na řadě černobílých fotografiích. Poblíž klečícího krále přijímajícího českou královskou korunu pak stojí český herold oblečený v dalmatice s vyšitým českým lvem, tzv. tabardu, s kloboukem ozdobeným pery. Tento tabard s českým lvem je dnes vystaven v klenotnici ve vídeňském Hofburgu.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Wikimedia, Pražský hrad

Aktuality & články

Katedrála jako místo posledního odpočinku – I. díl

31. 10. 2025

Liturgický rok se blíží ke svému závěru a jeho poslední měsíc je tradičně spojen s Památkou všech věrných zemřelých, která v liturgickém kalendáři připadá na 2. listopadu. Návštěvy hřbitovů a hrobů našich blízkých se však obvykle protáhnou i na další dny a týdny, které na tento den navazují a vžil se pro ně lidový název dušičkové období. Nezřídka byly hřbitovy zřizovány okolo kostela a nejinak tomu bylo v případě naší katedrály. Stavba gotického dómu, která začala od poloviny 14. století nahrazovat předchozí románskou baziliku, však pozřela i toto pohřebiště a náš kanovník Beneš Krabice z Weitmile, třetí ředitel stavby katedrály, například přesunul hroby pražských biskupů do chórového ochozu nové stavy, kde se nacházejí před hrobem sv. Víta dodnes.
Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.