Monstrance Karla X.
Král Karel X. byl v roce 1830 na trůnu nahrazen vůbec posledním francouzským králem Ludvíkem Filipem Orleánským, který již vládl jako občanský „král Francouzů.“ Král Karel byl donucen opustit Francii a pobýval na více místech v exilu. V roce 1833 přijal pozvání rakouského císaře a českého krále Františka I. a usadil se na opuštěném Pražském hradě, kde s rodinou setrval až do roku 1835. Posléze musel Pražský hrad opustit, protože ten se začal připravovat na nadcházející korunovaci Ferdinanda V. českým králem, která proběhla o rok později a byla tak poslední českou královskou korunovací vůbec.
Karel X.
Poskytnutí azylu sesazenému francouzskému králi však nebyla jednoduchá záležitost. Náš císař a král František pro něj patrně nezvolil Pražský hrad náhodou. Nacházel se totiž v úctyhodné vzdálenosti od Vídně. I v Praze musel být Karel X. policejně hlídán, přijíždělo sem mnoho francouzských emigrantů usilujících o Karlův návrat na trůn. Král Karel však byl v Praze velmi spokojen a byl připraven zde zůstat natrvalo. Zatímco ostatní členové královské rodiny opouštěli Pražský hrad jen zřídka a žili zde v ústranní, král pravidelně vyjížděl na hony, a to někdy i třikrát týdně.
Není bez zajímavosti, že právě francouzská královská rodina přivedla do Prahy významného vědce a paleontologa Joachima Barrandeho, který byl vychovatelem jeho vnuka Jindřicha. S králem a jeho rodinou přesídlil nejprve do Edinburghu a nakonec právě do Prahy, kde bydlel na Malé Straně a věnoval se výzkumu. V Praze zůstal i po odchodu královské rodiny.
Z Prahy odcházel král Karel s rodinou nedobrovolně a roztrpčen. Přesunuli se nejprve do Teplic a nakonec do Gorizie. Tam se král v roce 1836 nakazil cholerou a zemřel. Pochován byl ve františkánském klášteře v Nové Gorici v dnešním Slovinsku. Pro odpor francouzské vlády se nikdy neuskutečnil plánovaný přesun jeho ostatků do baziliky Saint-Denis, tradičního pohřebiště francouzských králů.
Hrob Karla X. v Gorici
Pražský hrad však po odchodu francouzského krále Karla X. nezůstal opuštěn dlouho. Hned následující rok zažil pompézní slávu v podobě poslední české královské korunovace, kdy rakouský císař Ferdinand V. přijal v naší katedrále Svatováclavskou korunu z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze ze Skarbek-Poslawice. Za dalších 12 let tento mocnář abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. a uchýlil se právě na Pražský hrad, kde prožil více než čtvrt století ve výslužbě a podpořil zde i opravu a dostavbu naší katedrály. O jeho korunovaci v katedrále i o jeho pozdějším pražském pobytu se dočtete v dalším článku tohoto seriálu.
Text: Ing. Ondřej Stříteský
