19. 5. 2025

Prezentaci ročenky Česká architektura 2023 – 2024 spolupořádala Metropolitní kapitula

V reprezentačních prostorách kapitulního děkanství ve Vikářské ulici v těsném sousedství naší katedrály proběhlo v úterý 29. dubna zajímavé setkání odborné i laické veřejnosti při příležitosti představení ročenky Česká architektura 2023 – 2024. To letos spolupořádala Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze ve spolupráci se společností PROSTOR – architektura, interiér, design, o.p.s., která ročenku vydává již 25 let. V aktuálním vydání se čtenáři totiž dozví také o významném architektonickém a stavebním projektu, díky kterému se naše metropolitní kapitula zapsala tučným písmem do novodobých dějin Pražského hradu. Jedná se o rekonstrukci a dostavbu novogotické budovy Nového proboštství na náměstí U sv. Jiří v těsném sousedství naší katedrály. Tato budova, která byla kapitule vrácena v roce 2016 ve zcela zdevastovaném stavu, byla díky intenzivnímu nasazení a péči kapituly zachráněna a byl jí opět vdechnut život. Poprvé v dějinách bylo zpřístupněno nádvoří této budovy veřejnosti, kromě záchrany a příkladné památkové obnovy historické budovy navržené a postavené předposledním dómským stavitelem Josefem Mockerem vznikly na nádvoří také dvě novostavby, navržené na půdorysu dříve zbořených hospodářských objektů, které dnes veřejnosti slouží.

Ing. Václav Hlaváček ze Studia acht popisuje proces rekonstrukce Nového proboštství

Protože se jedná o skutečně velmi ceněnou realizaci, která v loňském roce získala dokonce prestižní Cenu Mezinárodní poroty Opera Pragensia (viz článek https://www.katedralasvatehovita.cz/aktuality/metropolitni-kapitula-ziskala-cenu-opera-pragensia-za-vynikajici-realizaci-nove-prob/ ), byl letošní ročník uspořádán právě ve spolupráci s naší kapitulou. Překvapením pro účastníky prezentace ročenky byla také komentovaná prohlídka budovy Nového proboštství včetně části interiérů, které dnes již slouží k provozu sídla kapituly a nejsou tak pro veřejnost běžně přístupné.

O oceněné realizaci promluvil i Ing. Ondřej Stříteský z Metropolitní kapituly

Samotná prezentace probíhala v blízkosti Nového proboštství v neméně zajímavém objektu kapitulního děkanství, tzv. Mladotově domě, původně gotické a renesančně přestavěné budově, která byla do dnešní barokní podoby upravena slavným architektem a stavitelem Janem Blažejem Santini-Aichlem. Přestože budova děkanství kapitule vrácena nebyla, kapitula ji dodnes využívá mimo jiné k pořádání kulturních akcí a budova nese mnoho stop slavné více než tisícileté historie této instituce. Prezentace se odehrála ve zcela zaplněných prostorách bývalé kapitulní knihovny pod bohatě zdobenými klenbami, na kterých je vyobrazeno mnoho slavných osobností z řad našich kanovníků. Kronikář Kosmas, Beneš Krabice z Weitmile, Jan Milíč z Kroměříže, Václav Hájek z Libočan, svatý Jan Nepomucký či kapitulní děkan a později první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, to je výběr těch nejslavnějších osobností, které byly na klenbách vymalovány.

Paní Dagmar Vernerová byla oceněna za 25 let práce na ročence České architektury

Na úvod promluvila vydavatelka ročenky paní Dagmar Vernerová, která sklidila zasloužený potlesk za svoji úctyhodnou 25 let trvající práci, kterou ročence Česká architektura věnovala. Slova se dále ujali Ing. Václav Hlaváček ze Studia acht, hlavní architekt rekonstrukce a dostavby Nového proboštství a Ing. Ondřej Stříteský z Metropolitní kapituly, který měl na starost realizaci stavebních prací. Ti se pak společně všechny účastníky částí zrekonstruovaného objektu provedli.

Ing. Václav Hlaváček ze Studia acht, hlavní architekt rekonstrukce a dostavby Nového proboštství

Rekonstrukce a dostavba Nového proboštství na Pražském hradě není zdaleka prvním ani posledním významným architektonickým a stavebním počinem pražské metropolitní kapituly. Intenzivní tvůrčí činnost spojená s budováním významných staveb a pořizováním cenných uměleckých děl je devizou, která kapitulu provází od samotného jejího vzniku. Jakkoliv to byli zejména čeští králové, kterým velmi záleželo na zvelebování hrobů českých zemských patronů a na budování pražského katedrálního kostela neváhali věnovat velké prostředky, byla to nakonec právě kapitula, kdo naši katedrálu ve spolupráci s nadanými staviteli a s podporou krále vybudoval. Vzpomínáme s vděčností na všechny naše kanovníky, kteří výstavbu pražské katedrály řídili. Bušek Linhartův, Mikuláš Holubec, Beneš Krabice z Weitlmile, Ondřej Kotlík a Václav z Radče ve 14. století, či později zejména Michal Pešina z Čechorodu v 19. století, to jsou všechno jména našich kanovníků, kterým za výstavbu našeho chrámu vděčíme a v jejichž odkazu chce kapitula i v současnosti pokračovat.

Děkujeme naší společnosti fotografů Člověk a víra za pořízení fotografií z této akce a paní Dagmar Vernerové, která se rozhodla prezentaci ročenky Česká architektura právě u nás ve spolupráci s naší kapitulou uskutečnit!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a víra

Aktuality & články

Výročí 500 let od nástupu Habsburků na český trůn

21. 10. 2026

Ve čtvrtek večer bude v naší katedrále slavit mimořádnou pontifikální mši svatou arcibiskup pražský a primas český Mons. Stanislav Přibyl. Připomeneme si při ní zvlášť významné kulaté výročí, protože dne 23. října uplyne přesně 500 let od chvíle, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Ten byl manželem české princezny Anny Jagellonské, jejíž bratr Ludvík v srpnu téhož roku tragicky zahynul v bitvě u Moháče. Do naší katedrály opět zavítá také arcivévoda Karel Habsbursko-Lotrinský, současná hlava této významné evropské dynastie, nejstarší vnuk posledního českého krále, blahoslaveného Karla, zároveň tedy pretendent rakouského, českého a uherského trůnu, který do naší země často a rád jezdí.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – IV. díl

17. 10. 2026

Náš císař a král Ferdinand V. Dobrotivý proslul mimo jiné svojí mimořádnou štědrostí a dobrosrdečností. Samotné korunovační dary věnoval na charitativní účely, sbírkami desítek obrazů podpořil Akademii výtvarných umění ve Vídni a nejinak tomu bylo i v Čechách, kde se stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů v oblasti kultury, architektury a stavitelství. Na různé projekty a charitu v Českém království věnoval v součtu několik milionů zlatých. Stranou jeho pozornosti nezůstala ani naše katedrála, ve které byl korunován českým králem. Patřil k nejvýznamnějším donátorům a podporovatelům její dostavby. Dlužno dodat, že ani jeho nástupce František Josef I. nezůstal pozadu a dostavbu naší katedrály podpořil obrovskými sumami. Oba císařové také přispěli významnými částkami na stavbu pražského Národního divadla. Do doby dlouholetého pražského pobytu císaře v důchodu spadá také založení Jednoty pro dostavění chrámu svatého Víta na Hradě pražském a posledních 15 let svého života tak byl císař očitým svědkem stavební činnosti na jeho opravách a dostavbě, přestože pokročilejších fází budování západního průčelí s věžemi a hlavní lodi se již nedožil. Ve středověké části katedrály však na něj nalezneme jednu zcela konkrétní památku. Jedná se o pozoruhodný novogotický oltář v kapli sv. Jana Křtitele, kam několikrát do roka zavítáme v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Císař byl jeho donátorem a jeho jméno je vepsáno do kamene na boční straně oltářní mensy.
Péčí Metropolitní kapituly byl obnoven mobiliář Chórové kaple

16. 10. 2026

V pondělí 19. října požehná při ranní mši svaté pražský arcibiskup Mons. Stanislav Přibyl obnovenou Chórovou kapli v naší katedrále a počínaje tímto dnem se pravidelné ranní bohoslužby opět vrátí na své obvyklé místo. Rekonstrukci jejího prostoru, kterou realizovala Správa Pražského hradu a která zahrnovala v první řadě restaurování kleneb, stěn a podlah, rekonstrukci elektroinstalace a realizaci nových kabelových tras, využila kapitula k restaurování veškerého mobiliáře včetně oltáře. Historické lavice, sochy, obrazy a další prvky byly před zahájením rekonstrukce kompletně demontovány a odcestovaly přímo do restaurátorských dílen. Na místě pak proběhlo restaurování samotného oltáře, který je pevně spojen s dřevěnou výplní arkády.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – III. díl

10. 10. 2026

Samotná korunovace Ferdinanda V. českým králem proběhla v naší katedrále nedlouho po smrti jeho otce a nástupu na trůn. Ještě za vlády svého otce byl Ferdinand korunován v Bratislavě uherským králem. Jednalo se také o poslední uherskou královskou korunovaci v bratislavském chrámu sv. Martina. Bratislava sloužila dočasně jako uherská metropole od dob Jagellonců, kdy Turci obsadili část Uher včetně Budína po prohrané bitvě u Moháče. František Josef I. i poslední císař Karel I. již byli korunováni v Budapešti. Rakouským císařem se Ferdinand stal v roce 1835 automaticky po smrti svého otce, rakouská císařská korunovace však neproběhla, a to nejen v jeho případě; korunován jím nebyl ani jeho otec, ani jeho nástupci. V roce 1836, rok po svém nástupu na trůn, proběhla právě česká královská korunovace a v roce 1838 pak byl Ferdinand korunován ještě králem lombardsko-benátským; stal se tak také posledním panovníkem korunovaným lombardskou železnou korunou.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – II. díl

8. 10. 2026

U veřejnosti oblíbený a někdy neprávem vysmívaný, upozaděný a přitom svým způsobem ikonický, takový byl poslední český král, který přijal před hlavním oltářem naší katedrály z rukou pražského arcibiskupa Ondřeje Ankwicze a hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat korunu svatého Václava. Ikonický se stal mimo jiné pro svoji skromnost, otevřenost, vlídnou povahu a mimořádnou štědrost, která mu vynesla označení Dobrotivý.
Výročí 190 let od poslední královské korunovace v katedrále – I. díl

5. 10. 2026

Naše katedrála plnila v průběhu svých dějin hned několik mimořádných úkolů, které plynuly již z jejího umístění přímo v srdci Českého království, uprostřed královského hradu a nad hrobem věčného panovníka země, svatého knížete Václava. Je v podstatě evropským unikátem, kdy jeden jediný kostel, největší chrám a nejvýraznější dominanta hlavního města země, je zároveň sídelním kostelem arcibiskupa a pohřebním i korunovačním kostelem panovníků v jednom. V letošním roce si připomínáme kulaté výročí jedné zvláště významné historické události, která je s tímto významným posláním naší katedrály spojená. V pondělí 7. září totiž uplynulo přesně 190 let od chvíle, kdy v ní byl při slavnostní bohoslužbě naposledy korunován český král. Tehdy nikdo nemohl tušit, že katedrála svatého Víta takovou slávu zažívá minimálně pro příštích 200 let naposledy. V průběhu 19. a 20. století se navíc chystaly další dvě korunovace, od kterých bylo v důsledku vývoje událostí bohužel upuštěno. Po vzniku Československé republiky se z našich korunovačních klenotů, nadále uchovávaných v katedrále, stal postupně opět významný a živý symbol ztělesňující českou státnost, svému původnímu účelu však již od té doby neposloužily. Na zatím poslední královskou korunovaci a její 190. výročí proto vzpomeneme seriálem článků.