Příběh vyhnané princezny na Hradě

Příběh vyhnané princezny na Hradě

Dne 21. června 1804 se v naší nedostavěné a stále ještě značně zchátralé katedrále odehrál zvláštní a v té době již ojedinělý pohřební obřad. Jednalo se o dosud vůbec poslední královský pohřeb, který v našem korunovačním chrámu proběhl. Do královské hrobky uprostřed chóru katedrály byla uložena arcivévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská, jedna z dcer Marie Terezie, královská princezna česká a uherská, provdaná vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally. Členové habsburského rodu v té době již dvě století byli ukládáni k poslednímu odpočinku v kapucínské hrobce ve Vídni, která Habsburkům k tomuto účelu slouží dodnes. Arcivévodkyně Marie Amálie však v Praze strávila poslední roky svého života defacto ve vyhnanství, a to se značně podlomeným zdravím. Do pražské katedrály se s ní nepřijel rozloučit nikdo z její rodiny, zato místní šlechta a obyvatelstvo dorazilo v hojném počtu, aby jí vyjádřilo svoji náklonnost. Naše princezna byla pochována v hnědých šatech, s kloboukem na hlavě, s růžencem a krucifixem v rukou. Její cínový sarkofág je dodnes uložen v zadní části královské hrobky pod Collinovým mauzoleem, v těsném sousedství císařů Karla IV., Rudolfa II. a krále Václava IV. Celý prostor hrobky byl ve 30. letech 20. století zrekonstruován podle návrhu architekta Kamila Roškota a v roce 1935 znovu vysvěcen J. Em. Karlem kardinálem Kašparem, knížetem-arcibiskpem pražským. Ostatky našich panovníků byly uloženy do nových kamenných nebo kovových sarkofágů, pouze císař a král Rudolf II. a arcivévodkyně Marie Amálie nadále odpočívají ve svých původních rakvích.

Portrét Marie Amálie

 

Pražský pobyt naší princezny Marie Amálie zakončil její nedlouhý život plný těžkostí, které byly důsledkem sňatkové politiky její matky Marie Terezie. Jako většina jejích sester se musela provdat za muže, kterého jí vybrala matka. Marie Amálie sice zahořela láskou k bavorskému vévodovi Karlovi Zweibrückenskému, toho ale její matka odmítla. Pro svou dceru vybrala v té době perspektivnějšího ženicha, vévodu Ferdinanda Parmského, jehož sestra Isabela byla provdána za jejího nejstaršího syna, budoucího císaře Josefa II. Zatímco Isabela Parmská byla velmi krásná, inteligentní a nadaná mladá dáma, kterou si její ženich okamžitě zamiloval, její bratr Ferdinand bohužel takovým charismatem nadán nebyl. Pro mladou habsburskou arcivévodkyni představoval tento sňatek velké zklamání. Vévoda Ferdinand vstoupil do dějin jako panovník nevalných kvalit a jako prostoduchý a ošklivý člověk velmi hrubého ražení. Své manželky se údajně bál a ve všem jí ustupoval. Ta proto od samého začátku převzala iniciativu a v Parmě postupně začala vládnout sama. Něco takového bylo ale v té době neslýchané a vyvolalo to ostré reakce od příbuzenstva ve Vídni, ale i v Paříži a v Madridu, neboť vévoda Ferdinand byl jako příslušník rodu Bourbonů spřízněn z francouzským i španělským královským rodem. Postupně došlo k takové roztržce mezi Marií Amálií a její matkou a sourozenci, že přes pozdější usmíření již nebylo myslitelné, aby se ještě kdy podívala do Vídně. Svoji matku již nikdy neviděla.  

Po vypuknutí Velké francouzské revoluce zůstalo Parmské vévodství ještě nějakou dobu nezávislé, ale od roku 1796 bylo v důsledku výbojů Napoleona Bonaparte do Itálie okupováno francouzskými vojáky a v roce 1801 se vévoda Ferdinand vzdal vlády. O rok později pak vévoda za záhadných okolností umírá a Marie Amálie musela z Itálie uprchnout. Do rodné Vídně se však vrátit nemohla, i přesto, že její matka i bratří Josef II. a Leopold II. již byli po smrti. Na někdejší roztržku s rodinou se však dosud nezapomnělo, proto nemocná arcivévodkyně odešla se svolením svého synovce, císaře a krále Františka II., právě do Prahy. Tam na ni čekal opuštěný Pražský hrad, který se stal její rezidencí. Dlouho zde však nežila. Zemřela o dva roky později v pouhých 58 letech dne 18. června 1804.

 

Hrobka Marie Amálie

 

Do rodné Vídně se dostalo alespoň její srdce, které bylo vyjmuto z jejího těla a uloženo v samostatné urně v augustiniánském kostele poblíž Hofburgu. Avšak i v naší katedrále, kde byla arcivévodkyně pochována, je doma mezi svými předky. Jako královská princezna česká je arcivévodkyně Marie Amálie přímým potomkem Habsburků, Jagellonců, Lucemburků i Přemyslovců a jako taková je  i pravnučkou svaté Ludmily a knížete Bořivoje, našeho prvního historicky doloženého knížecího páru.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • DŮLEŽITÉ: Zrušení mše svaté a hudebních nešpor 7. května

    DŮLEŽITÉ: Zrušení mše svaté a hudebních nešpor 7. května

    Oznamujeme, že konání bohoslužby plánované na 7. května 2025 (za +biskupa Antonína Podlahu a za zemřelé archeology při příležitosti 100. výročí založení Archeologického ústavu AV ČR) není na základě sdělení ředitele Správy Pražského hradu z důvodu velmi exponovaného programu na Pražském hradě v uvedených dnech možné.

    S politováním tedy sdělujeme, že se bohoslužba konat nebude.

  • První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

    První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

    Ikonickou se stala fotografie, která zachytila okamžik, kdy papež Jan Pavel II. vystoupil z letadla v Ruzyni a poprvé tak vstoupil na naši půdu. Padl na zem a uctil naši zemi políbením.

    „Věřící z Čech, Moravy a Slovenska mají v Římě pastýře, který rozumí jejich řeči. Rozumí i jejich mlčení. V době, kdy byla církev této země umlčena, považoval jsem za součást svého poslání být jejími ústy. Nyní je mým hlavním posláním vůči místní církvi to, co Ježíš svěřil Petrovi, posilovat své bratry.“

  • První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

    První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

    „Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.“ Václav Havel, prezident ČSFR, 21. dubna 1990

    Na začátku dubna celý svět vzpomínal na jednoho z největších papežů v dějinách, svatého Jana Pavla II. Uplynulo totiž přesně 20 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. Pro naši katedrálu však letošní duben přináší ještě jedno významné výročí, které je s papežem Janem Pavlem II. spojené. Dne 21. dubna totiž uplyne přesně 35 let od chvíle, kdy vůbec poprvé v dějinách vstoupil papež na české území a kdy také navštívil naši katedrálu, kde se setkal s českými biskupy. Symbolika toho, že ve stejný den odešel papež František nás tíží právě v těchto dnech, kdy jej věřící na celém světě vyprovázejí na cestě z vzkříšeným Pánem…

  • DŮLEŽITÉ: Ranní mše svaté přesunuty do Svatováclavské kaple

    DŮLEŽITÉ: Ranní mše svaté přesunuty do Svatováclavské kaple

    Vzhledem k tomu, že Chórová kaple katedrály bude v následujících týdnech procházet náročnou rekonstrukcí interiéru a restaurací mobiliáře, tak vedení Metropolitní kapituly rozhodlo o přesunutí ranních mší svatých v 07:00 do Svatováclavské kaple. Katedrální svatostánek bude rovněž přesunut do Svatováclavské kaple. 

    Bohužel v katedrále není jiný důstojný prostor k tiché modlitbě v průběhu dne, a tak se páteční celodenní výstav Nejsvětější svátosti po dobu rekonstrukce ruší. 

    Za omezení se omlouváme, katedrála je v průběhu dne věřícím k dispozici k modlitbě dle platných dohod mezi Metropolitní kapitulou a Pražským hradem. 

  • Zemřel papež František

    Zemřel papež František

    V pondělí 21. dubna 2025, ve věku 88 let zemřel papež katolické církve František. O úmrtí Svatého otce informoval vatikánský komoří, kardinál Kevin Farrell. Papežův skon těsně po oslavě velikonočního tridua zasáhl věřící po celém světě, kteří nyní oslavují zmrtvýchvstání Páně a zároveň s nadějí pamatují v modlitbách na svého zesnulého pastýře.

  • Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení