Slavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

Slavíme slavnost svatého Jana Nepomuckého

V závěru týdne oslavíme v naší katedrále velkou slavnost svatého mučedníka Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země a naší katedrály. Právě v chórovém ochozu našeho chrámu je světcovo tělo uloženo v nádherném stříbrném sarkofágu, který byl zhotoven v souvislosti s jeho svatořečením na začátku 18. století.

Ačkoliv naše katedrála není svatému Janu Nepomuckému přímo zasvěcena, oslavy jeho svátku, který připadá na 16. květen, jsou zde již po staletí vskutku velkolepé. V předvečer samotné slavnosti dne 15. května se koná slavnostní vigilie s následným procesím od světcova hrobu v katedrále na Karlův most, kde navazuje další velkolepý program slavností Navalis. Jedná se o hudební produkci spojenou s ohňostroji a dalšími programem na lodích na Vltavě. Slavnosti Navalis již sice nemají liturgickou povahu, ale právě našeho velkého světce, patrona a přímluvce oslavují. Tyto slavnosti mají svůj původ již v 17. a v 18. století. Nejprve se týkaly jiného světce, a sice svatého Norberta, zakladatele řádu premonstrátů, jehož tělo bylo během Třicetileté války zásluhou strahovského opata Kašpara z Questenberga přeneseno z Magdeburgu do Prahy, od 18. století pak začal být se slavností na Vltavě oslavován právě svatý Jan Nepomucký. Sochy obou světců jsou dodnes umístěny na Karlově mostě. I v samotný den slavnosti pak slavíme další bohoslužby i na samotném hrobě svatého Jana Nepomuckého, kterého opěvujeme nádhernými starobylými písněmi.

 

J.Em. Francesco Moraglia, patriarcha benátský a J.E. Zdenek Wasserbauer, kanovník Metropolitní kapituly a pomocný biskup pražský na Karlově mostě při Navalis 2025

 

Kromě svatých Víta, Václava, Vojtěcha a Jana Nepomuckého patří mezi naše zemské patrony řada dalších významných světců. Žádný ale nedosáhl takové proslulosti a obliby po obvodu celé planety, jako právě svatý Jan. V tomto směru se tedy jedná vskutku o osobnost naprosto mimořádnou. Jeho sochy nalezneme snad na všech kontinentech včetně Jižní Ameriky. V Římě dokonce náš svatý Jan střeží vstup na slavný Milvijský most, svědka slavné bitvy císařů Konstantina a Maxentia a právě na mosty se socha svatého Jana umisťuje s velkou oblibou nejen v našich zemích, ale například i v Německu a v Rakousku.

A kým že byl svatý Jan? Štíhlý kněz s plnovousem, oblečený v klerice, rochetě, mozetě a s biretem na hlavě, který láskyplně hledí na Krista na kříži, který drží v náručí a v ruce přitom třímá palmovou ratolest. Takto ho zná většina lidí z obrazů a soch. Mnozí vědí, že byl generálním vikářem pražské arcidiecéze a že byl umučen v době vlády krále Václava IV. Prameny hovoří také o skutečnosti, že byl kanovníkem vyšehradské kapituly. Jedno jeho barokní zobrazení na nástěnné malbě v kapitulním děkanství ve Vikářské ulici mu však přisuzuje také funkci kanovníka naší metropolitní kapituly. Vzhledem k tomu, že působil jako generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, je jeho členství také v pražské metropolitní kapitule velmi pravděpodobné. Svatý Jan však žil v nešťastné době. Zatímco první dva pražští arcibiskupové Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašimi měli velmi blízký vztah s císařem a králem Karlem IV., třetí pražský arcibiskup a synovec Jana Očka z Vlašimi, Jan z Jenštejna, se dostal s českým králem do velmi ostrého sporu, který vyvrcholil odchodem arcibiskupa do Říma, kde zemřel a je dodnes pohřben v kostele svaté Praxedy.

Svatý Jan, který stál vždy věrně na straně arcibiskupa, však před královým hněvem neutekl. Byl zajat, vyslýchán, mučen, zavražděn a jeho tělo bylo shozeno z Karlova mostu do Vltavy. Tělo později vylovili rybáři na pravém břehu řeky a předali jej cyriakům, Řádu křižovníků s červeným srdcem, který působil na Starém Městě nedaleko kostela sv. Ducha. Ti jej ve svém kostele pochovali. Teprve později se tělo Jana Nepomuckého dostalo do naší katedrály, kde bylo uloženo do hrobu a od počátku 18. století odpočívá ve stříbrném sarkofágu, který byl navržen významným vídeňským architektem Josefem Emanuelem Fischerem z Erlachu. Tento krásný stříbrný náhrobek se nám dochoval dodnes, ačkoliv ještě na začátku 19. století ho náš císař a král František II. chtěl nechat převézt do státní mincovny a zpeněžit jej za účelem financování armády proti Napoleonovi. Zásluhou kanovníka naší metropolitní kapituly, Františka Pallas de Lauro, však císař od svého záměru nakonec ustoupil, náhrobek z ryzího stříbra tak můžeme obdivovat dodnes a stále tak slouží k oslavě našeho světce a oddaného služebníka Božího.

Snad právě pro svržení svého těla do Vltavy se stal svatý Jan Nepomucký patronem mnoha řemesel, které mají s mosty a s vodou nějakou souvislost. Velké úctě se těší mimo jiné mezi benátskými gondoliéry a patří dokonce mezi jednoho z osmi patronů Benátek. Benátské gondoly je pak možné spatřit i na Vltavě během slavností Navalis.

Kéž je svatý Jan Nepomucký naším stálým ochráncem a přímluvcem u našeho nebeského Otce!

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

  • O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.  

  • Rok mučednické smrti svatého Václava

    Rok mučednické smrti svatého Václava

    V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.

  • Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.

  • Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován. 

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení