18. 6. 2025

Slavnost Těla a Krve Páně v katedrále

Velikonoční dobu a Letnice, kterými je toto dlouhé liturgické období ukončeno, završuje následně několik po sobě jdoucích slavností. Neděli po Seslání Ducha Svatého slavíme Nejsvětější Trojici, hned následující čtvrtek pak nádhernou slavnost Těla a Krve Páně a o týden později v pátek oslavíme Nejsvětější Srdce Ježíšovo. To tvoří pomyslnou tečku za oslavami hlavních událostí dějin spásy. Do konce liturgického roku pak oslavujeme svátky a slavnosti spojené s Pannou Marií, apoštoly a svatými, které již mají pevné datum, abychom pak až poslední neděli oslavili slavnost Ježíše Krista Krále, kterou je liturgický rok uzavřen.

Krásná slavnost Těla a Krve Páně, završená eucharistickým procesím, kterou budeme i v naší katedrále slavit tento čtvrtek, byla ustanovena papežem Urbanem IV. v roce 1264 a je slavena celou církví. Málokdo však ví, že na jejím počátku stojí český kněz jménem Petr, kanovník Vyšehradské kapituly. Tento kněz měl pochybnosti o skutečné přítomnosti Krista v hostii, proměněné při mši svaté. Vykonal proto pouť do Říma, kde si chtěl vyprosit vysvobození od těchto pochybností. V závěru této pouti slavil mši svatou v Bolseně, městečku v regionu Lazio nedaleko Říma. Tam se stal svědkem eucharistického zázraku.

Nebyl to první ani poslední eucharistický zázrak, který byl v dějinách zaznamenán. Jsou známé případy takovýchto zázraků i z 20. století. Právě o eucharistické zázraky se velmi zajímal například blahoslavený Carlo Acutis, který má být v září letošního roku prohlášen za svatého. Tento mladý italský student, který v roce 2006 zemřel na leukemii a byl blahořečen papežem Františkem v roce 2020, eucharistické zázraky dokumentoval.

Při eucharistickém zázraku dochází k transsubstanci Těla a Krve Páně i fyzicky. V případě některých zázraků mělo dojít k proměně hostie ve skutečnou, zpravidla srdeční tkáň. Kněz Petr se při mši v Bolseně stal svědkem tohoto zázraku právě v okamžiku, kdy pozdvihl hostii a pronesl slova eucharistické modlitby „toto je moje Tělo.“ Pozdvižená hostie nasákla krví a Kristova krev začala zkrápět oltář a vsakovala se do korporálu i ostatních pláten, kterými byl oltář přikryt. Stalo se tak v roce 1263.

Zpráva o tomto zázraku se donesla papeži Urbanovi IV., který se nacházel v nedalekém Orvietu a o rok později ustanovil eucharistický svátek. V průběhu staletí se pak slavnost šířila a ustálila se do dnešní podoby.

Zejména svatý Tomáš Akvinský, který byl současníkem papeže Urbana IV. a českého kněze Petra, byl úctou k Eucharistii a nově ustanovenou slavností silně osloven a složil několik hymnů, které Tělo a Krev Páně oslavují. Tyto známé hymny hojně zpíváme nejen o slavnosti Těla a Krve Páně dodnes. Jedná se o nádherné písně Lauda Sion Salvatorem, Adoro te devote, Pange lingua gloriosi či Panis angelicus. Většinu z nich právě ve čtvrtek při eucharistickém procesí uslyšíme.

Slavnost začne jako každý rok mší svatou v 17 hodin u hlavního oltáře katedrály, kterou bude slavit pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner. Na mši pak naváže již zmíněné eucharistické procesí okolo katedrály s tradičními zastaveními s modlitbou a požehnáním u připravených oltářů.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.