Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.

Věhlasu a významu našeho svatého mučedníka také odpovídá nádhera místa jeho posledního odpočinku v chórovém ochozu naší katedrály, které je nepřehlédnutelné. Impozantní stříbrný sarkofág se sochami andělů a klečícího světce, nad kterým je zavěšen mohutný baldachýn doplněný velkým množstvím věčných světel, již tři století výrazně září v potemnělém prostoru kamenných stěn a kleneb podobně jako kaple svatého Václava. Právem však lze považovat za zázrak, že se nám dochoval až do dnešních dnů. Přežil hned několik kritických období českých dějin a zachránila ho právě autorita našeho svatého mučedníka, pro kterého byl zbudován.

 

Detail sochy světce na vrcholu sarkofágu

 

Podnět ke stavbě tak impozantního mauzolea vzešel od zbožného císařského páru, rodičů naší slavné panovnice Marie Terezie Karla VI. a Alžběty Kristýny. Oba byli velcí ctitelé svatého Jana, císařovna byla osobně přítomna beatifikačním slavnostem v roce 1721 v Praze a císař Karel VI. sám intervenoval u papeže ve prospěch uspíšení Janovy kanonizace. Když byl Karel VI. v roce 1723 v naší katedrále korunován českým králem, opakovaně navštěvoval s císařovnou a královnou světcův hrob a prosili zde o dar mužského následníka trůnu. Boží záměr se však ukázal být jiný a dal nám nakonec jedinou vládnoucí královnu v dějinách, mimořádnou panovnici, která mimo jiné prostřednictvím dvorního architekta Nicola Pacassiho vtiskla Pražskému hradu i Velké jižní věži naší katedrály svoji dnešní podobu. Císař a císařovna dokonce iniciovali vznik sbírky na pořízení mauzolea, ve které se sešlo 115 000 zlatých.

 

Detail tabernáklu náhrobku

 

Zhotovení mauzolea se v roce 1736 ujal v vídeňský zlatník Josef Würth, který vyrobil z ryzího stříbra velký sarkofág s drapérií, sochami sv. Jana Nepomuckého a andělů a dva tabernákly podle návrhu benátského sochaře Antonína Corradiniho a vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu. Celé světcovo tělo, oblečené v chórovém kanovnickém oděvu, je uloženo do křišťálové rakve a i s ní je vloženo do stříbrného sarkofágu, na kterém klečí socha světce. Velké množství rozvěšených votivních lamp, baldachýn ze stříbrného brokátu nadnášený anděly, mramorová balustráda se stříbrnými vázami a svícny dokreslují mimořádný význam tohoto poutního místa. Bronzové reliéfy po obvodu mramorového podstavce pak ukazují mimo jiné scénu, kde je tělo umučeného Jana Nepomuckého svrženo z Karlova mostu do Vltavy. To místo je v zábradlí mostu označeno křížkem a barokní mřížkou s bronzovou plastikou zobrazující tělo svatého Jana v řece.

Úcta ke svatému Janu Nepomuckému ovlivnila i jiné a zdánlivě nesouvisející události v Českém království. Nečekanou, ale přesto přímou souvislost má například s položením základního kamene Národního divadla v Praze. To bylo uskutečněno dne 16. května 1868, tedy přímo v den slavnosti svatého Jana. Datum nebylo vybráno náhodně. V souvislosti s oslavou svatého Jana přijíždělo do Prahy velké množství poutníků, kteří tak mohli tehdy náročnou cestu do hlavního města Českého království využít i pro účast na této slavnosti související se založením Národního divadla. Té se zúčastnilo odhadem na 100 – 150 tisíc lidí.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra

Aktuality & články

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

  • O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.  

  • Rok mučednické smrti svatého Václava

    Rok mučednické smrti svatého Václava

    V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.

  • Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.

  • Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován. 

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení