18. 6. 2025

Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

Nádherné dílo vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu a zlatníka Josefa Würtha v chórovém ochozu katedrály, které bylo v roce 1736 z podnětu samotného císaře a císařovny zbudováno ke cti svatého Jana Nepomuckého, uctívaného již po generace věřícími z celého světa, mělo v dějinách několikrát doslova namále. Nechybělo mnoho a stovky kilogramů ryzího stříbra mohly být roztaveny a použity pro jiné účely. Nebylo by to poprvé, kdy by naše katedrála přišla o vzácná umělecká díla, která byla zpeněžena za účelem financování armády, rozkradena nebo zničena z ideologických důvodů. Již Zikmund Lucemburský nechal rozebrat nádhernou výzdobu hrobu svatého Václava ze zlata a drahých kamenů, chrám vyplenili i husité a kritickým byl zejména rok 1619, kdy kalvinisté pod vedením dvorního kazatele Abrahama Sculteta vydrancovali interiér katedrály a tehdy zneuctili i hrob Jana Nepomuckého, který v té době ještě nebyl prohlášen ani za blahoslaveného, ale byl uložen na stejném místě v chórovém ochozu. Zneuctění tohoto hrobu zobrazuje jedna z dřevořezeb Kašpara Bechtelera, dnes skrytá právě za stříbrným mauzoleem, která byla vytvořena krátce po bitvě na Bílé hoře.

Pro stříbrné mauzoleum se stalo kritickým zejména období Napoleonských válek. Tehdy čelila Svatá říše římská obrovskému náporu, který nakonec nepřežila. Právě obsazení Porýní, zřízení loutkových států na území říše, Napoleonova korunovace francouzským císařem a postup francouzských vojsk vedl k tomu, že náš císař a král František II. prohlásil rodové državy Habsbursko-Lotrinského rodu v roce 1804 rakouským císařstvím a o dva roky později se zřekl římského císařského titulu. Na samotném území Koruny české proběhla světově známá bitva u Slavkova, kde Napoleonova vojska rozdrtila spojené armády Rakouského císařství a Ruského impéria. Takové válečné neúspěchy pochopitelně značně vyčerpávaly státní pokladnu.

František Pallas de Lauro, kanovník a děkan Metropolitní kapituly

Napoleonské války trvaly až do roku 1815. V roce 1810 proto bylo rozhodnuto o předání stříbrného náhrobku svatého Jana Nepomuckého do státní mincovny. Stovky kilogramů ryzího stříbra (některé odhady hovoří dokonce o šesti tunách) by jistě přinesly do státní pokladny cenné prostředky v tak nelehké době. Likvidací tak významného poutního místa by však reputace císaře, který byl zároveň korunovaným králem českým, nejen v Českém království značně utrpěla. A na to se císaře pokusil upozornit kněz a kanovník naší kapituly František Pallas de Lauro v dopisu, který císaři napsal. Tento kanovník pocházel z uherského rodu Pallasfalva, kanovníkem naší kapituly se stal již v roce 1789 a v letech 1820 – 1823 byl kapitulním děkanem. Jeho žádost císaři byla naštěstí vyslyšena a stříbrné mauzoleum tak zůstalo na svém místě.

Detail stříbrné výzdoby náhrobku

Další ohrožení nejen mauzolea, ale i katedrály jako celku, přinesla II. světová válka. Již v před okupací zbytku Československa hrozil říšský maršál Hermann Göring prezidentu Háchovi vybombardováním Hradčan včetně Pražského hradu. K tomu naštěstí nedošlo, ale pozdější hrozba náletů na okupovanou Prahu ze strany spojenců byla naopak vnímána velmi vážně. Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta, která ve válečných letech v omezenému režimu a s dosazenými německými osobnostmi nadále fungovala, od roku 1942 postupně zastavovala stavební práce a soustředila se na ochranu vzácných uměleckých děl v katedrále, aby je ochránila před případným leteckým útokem na Pražský hrad. Naštěstí se tato opatření ukázala být jen preventivní. Dotkla se však i stříbrného náhrobku svatého Jana Nepomuckého, který byl v roce 1943 celý rozebrán a uložen do románských sklepů Pražského hradu, kde byl společně s mramorovou bustou z náhrobku Leopolda Šlika a stříbrnými bustami zemských patronů z Vlašimské kaple zazděn masivní cihelnou zdí s železnými dveřmi. Samotná křišťálová rakev s ostatky svatého Jana byla uložena do kapitulní knihovny pod Velkou jižní věží. Na mramorový sokl byla provizorně umístěna světcova socha. Ostatní náhrobky a umělecká díla byly obezděny, některé klenby byly provizorně podepřeny a byl posílen systém protipožární ochrany katedrály včetně posílení systému hydrantů a byla zajištěna další protiletecká opatření, na kterých spolupracovala metropolitní kapitula se stavební hutí.

Přestože i centrum Prahy na konci války zasáhlo spojenecké bombardování, katedrála a Pražský hrad zůstaly ušetřeny. Po skončení války tak mohly být veškeré zazdívky a obezdívky odstraněny a nádherné mauzoleum sv. Jana Nepomuckého se vrátilo zpět na své místo v chórovém ochozu katedrály, kde zůstává živým centrem úcty k tomuto celosvětově proslulému světci dodnes.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.