Otec Svoboda v chórovém
Dva roky uplynuly v neděli 8. prosince od úmrtí našeho kanovníka a v letech 2010 – 2013 děkana Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, ThDr. Jiřího Svobody, JC.D. Na jeho působení v naší katedrále většina z nás ještě velmi dobře pamatuje, přestože v posledních letech mu již zdravotní stav nedovoloval pravidelně bohoslužby v katedrále sloužit.
Jiří Svoboda pocházel z Prahy a po dokončení studií na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích konal nejprve základní vojenskou službu, teprve poté byl v roce 1966 vysvěcen na kněze. Řadu let působil zejména v duchovní správě, jeho prvním působištěm byl Cheb a Františkovy Lázně. V roce 1973 získal licenciát teologie a o dva roky později se stal doktorem teologie. Následně působil dále v duchovní správě až do roku 1993, kdy byl uvolněn pro práci u církevního soudu. Soudcem metropolitního církevního soudu byl již od roku 1977, v letech 1991 – 2009 působil jako jeho oficiál. Kanonické právo studoval v Římě, doktorát kanonického práva získal na lateránské univerzitě v roce 2000. V oblasti kanonického práva je pozoruhodná jeho publikační činnost.
Členem pražské metropolitní kapituly se stal v roce 1992 a v průběhu let postoupil až na místo preláta scholastika, kterým byl až do své rezignace v roce 2016. V roce 2010 byl zvolen děkanem kapituly, na toto místo byl instalován dne 29.6.2010 a úřad vykonával následující tři roky.
V letech 1995 – 2016 působil také jako rektor kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na pražském Karlově. Tento barokně přestavěný kostel byl založen již císařem a králem Karlem IV. a svojí dispozicí a oktogonální lodí odkazuje na katedrálu v Cáchách, které jsou s působením Karla Velikého spojené. Tento kostel měl kanovník Dr. Jiří Svoboda dle svých slov velmi rád a slavil zde také latinskou liturgii podle misálu z roku 1962. Od 6. 3. 1998 byl také instruktorem beatifikačního procesu kardinála Josefa Berana. Od 17. 6. 2002 se stal moderátorem studia advokátů Interdiecézního církevního soudu v Praze.
Kanovník Jiří Svoboda zemřel dne 8. prosince 2022 po dlouhé nemoci, kterou v pokoře, tichosti a trpělivě snášel a byl pochován do kapitulní hrobky na břevnovském hřbitově v Praze. Vzpomínáme na něj s vděčností za dar jeho života a působení v naší kapitule a vyprošujeme mu u Pána dar spásy a života věčného.
Mons. Paďour se znaky svého biskupského úřadu
Před 9 lety náš Pán povolal dalšího svého věrného služebníka z řad kanovníků naší kapituly, pomocného biskupa pražského a posléze diecézního biskupa českobudějovického Mons. Jiřího Paďoura, OFMCap. K Pánu odešel po dlouhé nemoci 11. prosince 2015.
Jiří Paďour vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích v roce 1975 a téhož roku byl v Praze vysvěcen na kněze. Působil nejprve v duchovní správě v Mariánských Lázních a v dalších západočeských obcích, posléze mu byl odebrán státní souhlas. Ve 2. pol. 80. let se do duchovní správy vrátil a několik let působil mimo jiné jako administrátor excurrendo farností v pražských Kyjích a v Dolních Počernicích. Zde se významným způsobem zasloužil o záchranu a opravu místního románského kostela, jeho znovuotevření a obnovu života ve farnosti. V roce 1991 se pak stal provinciálem Řádu menších bratří kapucínů, proto na čas službu v duchovní správě opustil.
O pět let později ho papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem ausukkurénským a pomocným biskupem pražským. Biskupské svěcení přijal společně s naším současným proboštem Mons. Mgr. Václavem Malým z rukou pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka v pražské katedrále dne 11.1.1997. Jako své biskupské heslo si zvolil „DOMINUS DEUS MAGNUS EST“ (= „Pán Bůh je veliký“). O rok později byl jmenován členem naší metropolitní kapituly, instalován byl 15.12.1998 na místo canonicus ecclesiastes et secundus Ioanneus.
Již o tři roky později se stává biskupem-koadjutorem českobudějovické diecéze, kterou pomáhá spravovat tehdejšímu biskupovi Antonínu Liškovi, který pocházel taktéž z řad našich kanovníků. Dne 25.9.2002 se stal českobudějovickým biskupem a v rámci České biskupské konference se stal delegátem pro mládež a zasvěcený život. Úřad českobudějovického biskupa zastával 12 let, v roce 2014 rezignoval ze zdravotních důvodů a o rok později umírá v Prachaticích. Pochován byl do biskupské hrobky na hřbitově v Českých Budějovicích.
Na našeho kanovníka a biskupa Jiřího vzpomínáme s vděčností a vyprošujeme mu dar života věčného a přijetí do věčné slávy naším Pánem, kterého ze srdce ctil a miloval.
—————————-
Otec Skoblík v roce 2017
V pátek 13. prosince jsme vzpomenuli na kanovníka naší kapituly a dómského faráře Mons. doc. ThDr. Jiřího Skoblíka, který v tento den roku 2020 odešel k Pánu. Pro svoji vlídnost, hlubokou zbožnost, vzdělání a laskavý humor byl velmi oblíbeným knězem pražské arcidiecéze, na kterého věřící rádi vzpomínají a jeho bohoslužby byly hojně navštěvované. Zanechal po sobě však i rozsáhlé dílo v oblasti teologie, neboť dlouhá léta působil jako vedoucí katedry, docent a krátce také jako proděkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Jiří Skoblík pocházel z Prahy, na kněze byl vysvěcen v roce 1961 v Litoměřicích, kde vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu. Již v tomto roce působil v naší katedrále jako dómský vikář. Následně po základní vojenské službě působil v duchovní správě na mnoha místech v Praze, mezi roky 1965 – 1968 také v Plzni.
Členem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze se stal v roce 1993, kdy byl instalován na místo canonicus ecclesiastes et secundus Ioanneus. Od roku 2001 pak působil jako dómský farář. Zároveň se stal rektorem kostela sv. Benedikta na Hradčanském náměstí, kde působil téměř po celý zbytek života a k tomuto místu měl zvláště vřelý vztah. Od roku 2010 byl emeritním kanovníkem, v katedrále však sloužil bohoslužby v českém i latinském jazyce pravidelně, dokud mu to zdravotní stav dovolil. V roce 2008 ho také papež Benedikt XVI. jmenoval papežským prelátem s titulem monsignore.
Kanovník Jiří Skoblík zemřel o 3. adventní neděli roku 2020. Přestože se dožil vysokého věku a bojoval s vážnou nemocí, jeho odchod byl náhlý. Do samého konce pozemského života se totiž navzdory úbytku sil snažil být aktivním ve svém kněžském povolání, pravidelně sloužil alespoň v soukromí mši svatou, rád šířil radostnou zvěst a povzbuzoval věřící alespoň v písemné podobě s pomocí moderních technologií, a to ještě v úplně posledních dnech svého života. Poslední rozloučení se konalo ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, poté byl uložen k poslednímu odpočinku do kapitulní hrobky na břevnovském hřbitově.
Na našeho kanovníka Jiřího pamatujeme v modlitbě a věříme, že ho Pán odmění za jeho věrnou službu, kterou vykonával vždy s láskou za všech okolností. Kéž ho přijme do svého království!
Text: Ing. Ondřej Stříteský
Foto: Člověk a Víra, Knihovna Metropolitní kapituly
