7. 3. 2025

Výjev Kristova utrpení vévodí nejvytíženější katedrální kapli

Příčnou loď naší katedrály ukončuje v severní části pozoruhodná Wohlmutova hudební kruchta. Ta byla zbudována po požáru Malé Strany a Hradčan, který v roce 1541 naši katedrálu vážně poničil. Kruchtu nechal postavit císař a král Ferdinand I. podle návrhu architekta Bonifáce Wohlmuta, který je také autorem renesanční Míčovny Pražského hradu v Královské zahradě. Kruchta uzavírala západní část chóru nedostavěné katedrály až do roku 1926. Poté byla rozebrána a znovu postavena v severní části příčné lodi. Tím došlo k propojení gotického chóru a novogotického trojlodí a interiér katedrály tak dostal dnešní podobu. V přízemní části kruchty, která původně sloužila jako západní vstup do chrámu, tak vznikl volný prostor. Jeho arkáda byla uzavřena dřevěnými výplněmi. Podle návrhu posledního dómského stavitele zde byla zbudována kaple, ve které je dnes umístěn i hlavní svatostánek katedrály, na jehož přítomnost upozorňuje věčné světlo zavěšené před vstupem. V kapli zvané chórová nebo podkruchetní se dnes také pravidelně od pondělí do soboty slouží ranní mše svaté. Kaple je sama o sobě architektonicky zajímavým a historicky cenným prostorem, kterému se budeme věnovat v některém z dalších článků. Dnes se v rámci postního seriálu zaměříme na zajímavý obraz Kristova utrpení, a sice na část pašijového cyklu zobrazenou na oltáři této kaple.

Oltář v Chórové kapli

Oltář v chórové kapli byl zhotoven s největší pravděpodobností podle návrhu samotného dómského stavitele Kamila Hilberta, ovšem s využitím starších barokních prvků i nových sochařských děl. Oltářní mensa s antependiem svým provedením i materiálovým řešením odpovídá lavicím v kapli. Barokní retábl je však významně starší a byl sem osazen druhotně. Písmena D O M na příčném břevnu retáblu jsou zjevně zkratkou slova „Dominus“ (= „Pán“), která je uváděna na šlechtických náhrobcích a epitafech, kde je napsáno, který pán je v daném hrobě pohřben. Tento barokní rám retáblu totiž skutečně pochází původně z jednoho náhrobku v některé z bočních kaplí v katedrále, kde byl součástí epitafu. Skutečnou barokní perlou je pak nádherný tabernákl, který dnes slouží jako hlavní svatostánek katedrály. Věnoval ho v roce 1671 císař a král Leopold I. do Svatováclavské kaple. S její výzdobou korespondovaly leštěné kameny vložené do dvířek i obložení tabernáklu, tordované sloupky obložené zlaceným plechem s korintskými hlavicemi pak patrně odpovídaly podobným tordovaným sloupům retáblu někdejšího barokního oltáře ve Svatováclavské kapli. Korpus tabernáklu i jeho dvířka jsou pak obloženy filigrány a celý jeho vnitřek je pak vyložen zlaceným plechem, jak je u takovýchto barokních svatostánků obvyklé.

Oltáři vévodí kalvárie z hruškového dřeva

V oltářním retáblu je pak vložena velká monochromatická plastika Kalvárie vyřezaná z hruškového dřeva, v místě predely plastika Božího hrobu, z větší části zakrytá svatostánkem a na vrcholu retáblu pak stojí socha vzkříšeného Krista. Kalvárie vyniká charakteristickou stylizací, typickou pro svého autora. Tím je slavný český sochař, návrhář, medailér a šperkař, představitel secese, art deco a dekorativismu Jaroslav Horejc (1886 – 1983). Kalvárii i ostatní části oltáře vyhotovil podle námětu Josefa Cibulky v roce svatováclavského milénia 1929, tedy u příležitosti dokončení a vysvěcení naší katedrály. Kristus umírající na kříži, jeho plačící matka Panna Maria, Jan Křtitel, Marie Magdalena a sv. Longin s kopím vynikají precizním sochařským zpracováním a pro Horejce typickým protažením postav a jejich obličejů. Sochy pak podle Horejcova návrhu vyhotovil řezbář František Vavřich.

Detail barokního tabernáklu – hlavního svatostánku katedrály

S dílem Jaroslava Horejce se v katedrále setkáme na více místech. Známé jsou jeho bronzové plastiky na mříži kaple svaté Ludmily, ale také plastiky v exteriéru na mříži Zlaté brány. Zde se jedná o čistě profánní díla, zobrazující například znamení zvěrokruhu nebo různá řemesla včetně zabijačky. Sakrální tematiku toto Horejcovo dílo na Zlaté bráně již nezobrazuje. Jeho vznik je také datován do doby, která se v Československu svojí povahou od smyslu existence naší katedrály značně vzdálila, a sice do 50. let 20. století.

Jaroslav Horejc se původně vyučil gravírníkem a cizelérem. V roce 1918 byl jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. Do důchodu odešel v roce 1948, ale zůstal nadále umělecky činným. Několik desítek let až do své smrti bydlel a pracoval v domě na Rašínově nábřeží, kde jeho působení dodnes připomíná bronzová portrétní busta. Podobně jako Alfons Mucha, autor vitráže v Nové arcibiskupské kapli, byl členem zednářské lóže. Zemřel 3. ledna 1983 v Praze.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Jiří Vopálenský/Člověk a Víra

Aktuality & články

V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

13. 6. 2025

Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.
Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

13. 6. 2025

V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.
Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

5. 6. 2025

Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.
Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

2. 6. 2025

Při opravách střech kostelů bývají obvykle restaurovány zlacené makovice na hrotnicích věží. V nich často nacházíme vložené historické dokumenty, které naši předkové zanechali budoucím generacím a sami do nich dokumenty pro příští generace vkládáme. V letošním roce nás otevření jedné takové makovice čeká. Je umístěna na vrcholu věže kostela svatého Apolináře na Novém Městě v Praze, který patří naší metropolitní kapitule. Ta právě letos dokončí poslední etapu opravy střech tohoto nádherného kostela založeného císařem Karlem IV. Historické dokumenty jsme však nalezli i na místech poměrně neobvyklých, a sice přímo v katedrále.
Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

26. 5. 2025

Slavení liturgie, šíření úcty k českým zemským patronům, výstavba katedrály a péče o ni, to vše a nejen to patří k základnímu poslání pražské metropolitní kapituly, která na Pražském hradě působí již 1054 let. Za samotnou výstavbou katedrály udělala kapitula symbolickou tečku dne 12. května 1929, kdy dostavený chrám posvětil kapitulní děkan Jan Nepomuk Sedlák, pomocný biskup pražský. Přestože chtěla kapitula ve zvelebování chrámu i nadále pokračovat, následný vývoj událostí k tomu již neposkytl mnoho příležitostí. Německá okupace Československa naši kapitulu personálně zdecimovala a komunistický převrat v roce 1948 vedl mj. k likvidaci Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, která vznikla v 19. století z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu. Dnes budova katedrály patří České republice, která zajišťuje údržbu, opravy a restaurování částí stavby. Kapitula však nadále pečuje o cenný historický mobiliář, který zůstal v jejím vlastnictví a nadále slouží k liturgickým účelům.
Noc kostelů 2025 v katedrále

20. 5. 2025

Jednou z nejvýraznějších akcí ve veřejném prostoru, která spojuje nejen katolické chrámy, ale všechny synagogy, modlitebny, kostely a katedrály všech různých denominací a konfesí je Noc kostelů v pátek 23. května. I tento rok se do ní zapojí i katedrála a to tradičním spojením mluveného slova a hudebních vstupů. Bude možné nahlédnout do normálně nepřístupných prostor a vidět to, co je normálně skryto pátravým očím věřících i turistů.