Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Nejvýznamnější evropské katedrály uchovávají ve svých pokladech vzácné a unikátní relikvie, které jsou přímo spojené s utrpením našeho Pána Ježíše Krista. Získávali je pro ně jako ty nejcennější dary zbožní panovníci evropských států; císařové, králové i vládci menších knížectví. Různé větší i menší části Kristova kříže, ať už se jedná o relikvie získané matkou římského císaře Konstantina svatou Helenou v Jeruzalémě, nebo o takzvané relikvie přikládané, nalezneme v řadě chrámů. I naše katedrála uchovává jako ten nejcennější relikviář vůbec vzácný korunovační kříž, ve kterém jsou části Kristova kříže a dalších nástrojů Kristova umučení vložené a český král při své korunovaci tento kříž uctíval.

Konvice s ubrusem ze stolu Páně

 

V některých evropských katedrálách však nalezneme celistvé předměty, které souvisejí s pašijovými událostmi a píše se o nich v evangeliích. Pařížská katedrála Notre Dame tak uchovává Kristovu trnovou korunu, zajímavý osud potkával Longinovo kopí, které prohnalo Kristův bok, ze kterého vytryskla krev a voda a putovalo postupně po více evropských chrámech. V katedrále v Turíně je pro změnu uloženo plátno, do kterého mělo být tělo našeho Pána zavinuto a uloženo do hrobu a do tohoto plátna je vypálen obraz mučeného a ukřižovaného, jehož původ se dosud nepodařilo vědcům definitivně vysvětlit. Naše katedrála pak v době císaře a krále Karla IV. získala jeho zásluhou relikvie v křesťanském světě také naprosto unikátní. Jednou z nich je ubrus z Poslední večeře Páně, pro jehož uložení byla v polovině 14. století zhotovena nádherná křišťálová konvice se zlatou nohou a poklicí. Dnes je obtížné určit přesný původ těchto relikvií a garantovat jejich autenticitu, ačkoliv je dobře představitelné, že si křesťané mohli předávat tyto vzácné předměty z generace na generaci a důsledně je opatrovat až do dnešních dní.

Historii tohoto předmětu, pravděpodobného vzácného němého svědka události, kdy náš Pán Ježíš Kristus večeřel se svými učedníky a ustanovil svátost eucharistie, je dnes velmi obtížné přesně vystopovat. Ve většině dostupných publikací jeho bližší popis chybí. Nejvíce informací o něm nám patrně přináší náš mimořádně činorodý kanovník a děkan, biskup Antonín Podlaha, který ve spolupráci s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem katalogizoval Svatovítský poklad a v letech 1902 – 1903 společně vydali brožuru Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis.

Ubrus z Poslední večeře Páně přivezl do Prahy Tobiáš z Kamenice, posel našeho českého krále Karla Lucemburského, a to ve stejný rok, kdy se tento náš český král stal císařem Svaté říše římské Karlem IV., tedy v roce 1348. Ubrus mu daroval uherský král Ludvík I. Veliký. Na svátek svatého Ondřeje dne 30. listopadu dorazila tato relikvie do Prahy za obrovské slávy a s velikou pompou byla v přítomnosti císaře a krále Karla IV. nesena arcibiskupem Arnoštem z Pardubic na Pražský hrad, doprovázená procesím biskupů, kněží i řeholníků. V naší katedrále byla uložena do již zmíněné křišťálové konvice, okované pozlaceným stříbrem a posázené kamejemi a perlami. Náš císař a král se ještě téhož roku zasadil u papeže Klementa VI., aby byly uděleny odpustky těm, kteří vykonají v den Zeleného čtvrtku pouť k této relikvii.

Dnes už se tento ubrus v konvici nenachází. Vzácné textilie jsou totiž uloženy v depozitářích Pražského hradu a křišťálová konvice z poloviny 14. století je uchovávána ve Svatovítském pokladu a příležitostně bývá vystavována. Fotograf Josef Sudek však ubrus uložený ještě v konvici zachytil na černobílé fotografii.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

    Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.  

  • O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

    Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.  

  • Rok mučednické smrti svatého Václava

    Rok mučednické smrti svatého Václava

    V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.

  • Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

    Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.

  • Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

    Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován. 

  • Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

    Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení