20. 3. 2025

Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

V průběhu liturgického roku opakovaně prožíváme a oslavujeme nejvýznamnější události v dějinách spásy. Od očekávání příchodu Krista na svět přes jeho narození, klanění Tří Králů a křest, veřejné působení, slavný vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, odsouzení, ukřižování, a smrt až po jeho zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Události, které se odehrály dle tradice v rozmezí 33 let a ve skutečnosti možná ještě o něco více, neboť Kristus byl dle některých pramenů ukřižován až ve svých 40 letech, si připomeneme vždy během cyklu, který trvá pouhý jeden rok.

Zvláště významné události pak liturgický rok chce připomenout autenticky v reálném čase. Prožíváme tak čtyřicetidenní období od slavnosti Narození Páně po svátek Uvedení Páně do chrámu, čtyřicet dní postní doby odpovídající čtyřicetidennímu půstu Pána Ježíše na poušti, tři dny od Jeho smrti na kříži do slavného vzkříšení a dalších čtyřicet dní, kdy se Kristus zjevoval svým učedníkům, než vstoupil do nebe. Stejně tak událost, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii a oznámil jí, že počne z Ducha Svatého, je v dějinách spásy natolik významná, že ji liturgický rok opět zařazuje do reálného času přesně 9 měsíců před slavnost Narození Páně, tedy na 25. března. Ačkoliv adventní doba trvá čtyři neděle, tato první předzvěst nadcházejících Vánoc tak případně ještě hluboko do předcházejícího církevního roku, obvykle ještě do průběhu postní doby. Postní doba, spojená s přípravou na velikonoční události, je tak náhle přerušena touto v zásadě adventní slavností týkající se již dalšího roku, při které obvykle v našich chrámech skutečně zpíváme adventní písně a stejně jako při Narození Páně poklekáme při vyznání víry, když říkáme „skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Během liturgického roku však máme takových svátků s časovou vazbou na příští Vánoce více. Dne 31. května slavíme Navštívení Panny Marie, která se setkává s příbuznou Alžbětou, matkou Jana Křtitele. Narození Jana Křtitele pak slavíme 24. června, šest měsíců před slavností Narození Páně, neboť Jan Křtitel byl o šest měsíců starší.

Slavnost Zvěstování Páně je také svým obsahem vánoční slavnosti Narození Páně dost podobná. Připomíná skutečnost, že Bůh se stal člověkem, sestoupil mezi nás hříšníky, aby na sebe vzal naše hříchy, obětoval sám sebe a svou smrtí na kříži a slavným vzkříšením nás vykoupil pro život věčný.

Zobrazení události, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii, bychom našli v katedrále více. Patrně nejznámější je na našem největším zvonu Zikmund, který byl odlit Tomášem Jarošem v roce 1548 po velkém požáru Prahy, kterému padly za oběť i všechny naše původní zvony. Velká plastika zhotovená podle obrazu Albrechta Dürera je umístěna na jižní straně zvonu. Pod ní je pak umístěna tabulka označující zhotovitele zvonu: THOMAS JAROS BRVUNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (=“Tomáš Jaroš z Brna s pomocí Boží mě zhotovil.“). O zvonu Zikmund jsme vám již přinesli samostatný článek.

Další plastiku zobrazující událost Zvěstování Páně můžeme vidět v kapli Navštívení Panny Marie zvané také Císařská kaple za hlavním oltářem. Oltář v této kapli pochází až z roku 1903, oltářní retábl byl vyhotoven řezbářem Václavem Mrázem z lipového dřeva, sochy a reliéfy pak vyhotovil Jan Kastner a polychromoval je známý český malíř Jakub Schikaneder.

Mši svatou o slavnosti Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v 7:00 v Chórové kapli a následně v 18:00 u hlavního oltáře.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.